Návraty I.
Katrin
Dnes a denně mám možnost se setkávat s „obyčejnými“ lidmi, kteří mě obdarovávají svým vnitřním bohatstvím. Jsou to bytosti obou pohlaví ve věku od dvou do osmdesáti let a jen stále znovu a znovu žasnu nad poklady lidské moudrosti a znovu a znovu děkuji za tyto možnosti poznání. Někteří z nich mi svěřili svoje zápisy, které zveřejňuji tady tímto způsobem.
Každý z nás, ty i já, jsme tvůrčí. Naše myšlení a cit mají obrovskou sílu a až dosud se s nimi pracovalo nevědomě, spontánně pod tlakem životních okolností. Prosím, začněme vědomě tvořit lepší svět a začněme především u sebe svým osobním příkladem. Každodenním úsměvem, pochopením a soucitem. Pokud na sobě člověk začne pracovat s vědomím své duchovní síly, přestanou na něj platit astrologické i numerologické výpočty, začne obcházet hvězdy.
Když láska rozkvete
Když láska rozkvete
jako nevinnost malého dítěte,
to srdce plné květů,
s vůní letíš do jiných světů.
Dám svůj úsměv
pro krásnější ráno,
dám své ruce plné něhy,
dám své slovo konejšivé
pro večer pod hvězdami,
dám svůj pohled zemi snů,
dám naději svou
pro nádherné dny příští,
dám radu dobrou nyní,
dám lásku svého srdce
pro vesmírné chvění,
dám touhu svou v míru být,
dám polibek sladký
pro pokojné spaní.
Dám odvahu svou pro věk zcela nový.
OBSAH
1.Počátek
8.Exodus
11.Čas
13.Budoucnost
14.Partnerství
15.Životospráva
16.Numerologie, lexigramy, automatická kresba
17.Pyramidy
18.Derek el Him
20.Akáša
21.Leonardo
23.Sen
24.Povídání se svým vnitřním já
Tvoje kniha je už napsaná. Jen začni listovat jednotlivými stránkami, podívej se na obsah a název. Osloví obrovské množství lidí, kteří hledají sami sebe, kteří hledají Pravdu o stvoření a ví, že jsou bytostmi věčnými, jen zapomněli, odkud pocházejí a proč jsou tady a teď. Pomůžeš jim touto knihou si vzpomenout na to co bylo, plněji prožívat to, co je, a tím ovlivňovat svou budoucnost, která je již zapsána.
Myšlenka, že lidé jsou nepoučitelní a nenapravitelní, je velmi nebezpečná. Staví lidi do role bezduchých loutek, se kterými se dá libovolně manipulovat.
Lidé se narodili na této planetě právě proto, aby si uvědomili svou schopnost tvořit, vzpomněli si, že jejich těla jsou chrámem duše, které jim umožňují tvorbu realizovat.
Tak se do toho pusť, projdi se do své budoucnosti, abys mohla snadněji tuto knihu psát. Listuj a pracuj, abys pomohla lidem rozpomínat si na to, čím byli a čím budou. Vůbec nevadí, že netušíš v tomto okamžiku, o co jde. Už jsi začala a to je nejdůležitější
Jsem stále s tebou, jsi moje milované dítě, které se ke mně s radostí a dychtivě navrací a umožni tento prožitek i ostatním.
Tvůj milující Stvořitel
Vidím proudění duchovních energií. Letím prostorem. Je to závratná rychlost. Neuvědomuji si svoji hmotnost. Let se zastavil, jsem v opálovém prostoru, jemňoučké barvy-nejvíc zelenkavá a modrá. Nebeský klid a mír. Meziobdobí duše, svlékám tělo pryč jako kuklu.
Asi se brzy narodím. Cítím se ve tvaru spermie-malinká svítící kulička s ocáskem. Světlo je velice silné, vyzařují z něho paprsky na všechny strany – jako z Ježíška.
Můj úkol v novém životě – mám tvořit. Duchovní energii mám v sobě, točí se ve mně jako duhová-opálová gramofonová deska, s tímto mám pracovat. Táhne mne to k tmavému prostoru, tento mne stahuje. Je to hmota, která potřebuje být touto duhou naplněna.
Ze mne směrem pryč proudí obrovské husté zástupy bytostí. Naplňuji je duhou. Prostor kolem nich zčervenal, na bytostech je vidět červený odlesk. Bytosti se proměňují na bublinky a proudí směrem ode mne do červeného prostoru. Teď se čeká, co s tím udělám. Bolí mne oblast třetího oka.
Objevuje se mi židovská Davidova hvězda (šesticípá), převážně žlutá a červená, lemovaná oranžově. Spojení ducha a hmoty.
Přiblížila jsem se k planetě, přitahuje mne svou váhou. Vidím její budoucnost. Město plné mrakodrapů hlavou dolů. Je přelidněné. Domy, domy, lidi, auta, nesmyslná rychlost, nesmyslné hemžení. Lidé vůbec nevnímají slunce, nevnímají nebe. To je naše planeta Země, vnímám ji jako hmotu.
Vidím velký řídký hřeben. Pročesávám jím křoví. Znamená to vyčesat věci, které sem nepatří – vyhazuji je ven.
Létající talíř – jiný tvar, než jsme zvyklí. Je to obrovský plochý kosmodrom, uprostřed vysoká špičatá věž členitá jako gotické chrámy s křídly. Je to centrum. Má podloubí a vnitřní trvalé rovnoměrné světlo. Je to jako v paláci. Loď má velikost asi naší planety.
Mám na sobě zlaté šaty, špičatou korunu, na ní barevné třpytivé drahé kameny. Šaty mají křídlové rukávy od zápěstí až dolů. Jsem nahoře na lodi v otevřeném prostoru podloubí paláce. Mám velkou záři a rozpažené ruce jakoby žehnáním do vesmírného prostoru.
Ty zástupy lidí šly na planetu. Koruna mne s nimi spojuje, tak jim dávám pokyny a řídím je. Můj duál tak nesvítí, má břidlicovou barvu a obrovský objem. Já jsem před ním malinká, éterická. On je jako skála. On je základ všeho-hmotná tvořivá síla. Máme jedno vědomí. Jsem těkavá složka, jsem duchovní síla.
Mám možnost se oddělit a podívat se jinam, pak se vracím a předávám znalosti.
Jdu se podívat na planetu Zemi. Mírně zvlněná krajina, žádná pohoří, samá zeleň. Všude džungle, pralesy. Dívám se na pobřeží, kde je utržený sráz z červené železité půdy, trčí zde kořeny stromů.
Z moře vylézají obrovští pavouci. Mají lesklá elipsovitá těla, něco mezi krabem a pavoukem a mám pocit, že jsou to bytosti. Začali příst síť života po zemi. Jsou to pravidelné přesné šestiúhelníky nad celou zemí, jsou to energetické cestičky. Hotová souvislá síť je matná jako režný provázek. Sbíhá se na pólech do tvaru Davidovy hvězdy. Sem se pak vysílá energie z vesmíru (dělám to já), která celou síť nabíjí. Tu energii čerpám z mého duálu.
Vidím další symbol – model atomu – další propad do hmoty.
Pode mnou je šachta, kterou se energie, hmota, světlo propadá a hroutí. Jsem stále v prostoru lodi, je tam smutek. Je to spousta promarněné práce, která se nepodařila. Místo rozvoje došlo k pádu.
Způsobily to ty bytosti, které se ode mne odtrhly, když jsem je řídila. Přestaly se mnou pracovat, myslely si, že to zvládnou samy. Nemám jméno. Jsem všeobecně velká. Scoutche (malé létající talíře) jsou v porovnání se mnou jako dětské hračky. Můj duál je ještě mnohem větší. Jsme mimo prostory lodě, naše energie by ostatní spálila. Jsme stvořitelé, to je naše práce. Vybrali jsme si tento sektor vesmíru k osídlení, Stvořitel to dovolil.
Scoutche se vracejí, přinášejí špatné zprávy. Je třeba zasáhnout. Přemýšlím, co teď dál.
Musíme se zhmotnit, abychom byli k nim blíž. Opět vidím disk, který se točí jako gramofonová deska, ale už nemá tak pěkné barvy, jeho povrch je hrbolatý, zvrásněný, pokřivený, netočí se pravidelně, je těžký.
Blížíme se k dalšímu stvoření do oblasti bleděmodrého slunce. Na povrchu jsou obrovské erupce, hodně to v něm vaří, je mladé, plné života. Je to zajímavý pohled pozorovat, jak to bublá. Je to naše Slunce. Už jsme se odpoutali a blížíme se k Zemi.
Je tu šero, tma, mračna popílku, zpustošená země, krátery po vyhaslých sopkách. Skoro nic tam neroste, je horko. Jsou tam krásná modrá jezera. Život na souši není, snad je ve vodě. Takže jdeme pod vodu, ale tam také nic není. Moře je klidné – není měsíc, který by způsoboval příliv a odliv.
Voda je stojatá, temně zelená, asi je hodně hluboká, moc se mi do ní nechce. Rozhodli jsme se, že do moře nepůjdeme. Jsme na skalnatých útesech, přemýšlíme, co s tím a je nám smutno.
Objevil se symbol čínského lučištníka – starobylý obrázek, má ochranný štít před sebou a je v poloze napjaté tětivy před vystřelením šípu.
Mám se přesunout do oblasti, kde je dnes Čína. Toto území není tak zničené, není tam tolik sopek, příjemná rovina, vysoké hory dole chrání před vysoušením větrem. Je to velká chráněná kotlina, kde můžeme tvořit. Je to Atlantida na území dnešní Číny. Hory se neustále tvoří, hýbou se, kraj je nepevný, ruší mne to v soustředění. My čistíme oblohu. Už se to prosvětluje, nebe je čistší, trochu modré, je klid a mír, ticho – základní podmínky pro dobrý život. Pozoruji kontinent stále svrchu.
Teď se nacházím v prostoru, který vypadá jako atomový reaktor na lodi. Je to líheň duší. Rojí se a proudí osídlit krajinu. Plešaté hlavičky obličejem ode mne, vidím jen uši. Mají tělovou barvu a jdou tam dolů. Jsem stvořitelem duší. Dole je již lidstvo, vidím pyramidy, krásné upravené kvetoucí zahrady.
Kontrola výsledku za několik miliónů let:
Upravená země, stavení od sebe dosti vzdálené. Pyramidy z tmavého kamene, krásné zahrady. Do pyramidy, která je mnohem větší než kterákoliv v Egyptě, mne často volají kněží – vysoce duchovní bytosti. Já jim říkám bratři, sestry. Uprostřed je věčný oheň- jako olympijský – je to tryskající energie. Tu energii tam dávám já, tryská neustále, oni z ní čerpají. Kolem ohně je velký mramorový oltář, vidí mě v tom ohni ve zlatém hávu, ale nesmí se přiblížit. Klečí na zemi a je jich moc. Mají čepice jako světlé lesklé kužele (jsou to anténní přijímače) a jednobarevná světlá volná roucha. Hlavní kněz má na hlavě anténu jako vysoký oblouk, má tak kvalitnější příjem, domlouvá se s mým duálem. Ten je obsažen v celé pyramidě. Nejsem tam stále. Působím nahoře.
Nebyli jsme tam několik miliónů let. Zase jsme přišli na kontrolu.
Dole potíže, rozbroje, válka. Třídní rozdíly ve společnosti. Špatně udržovaná rovnováha, není z přirozenosti, ale z násilí. Začíná se vše hroutit. Je zastavený růst, není to dobré. Divím se, kam to dospělo a proč se tak chovají. Nic nepochopili. Byli jsme mezitím v prostoru. Tam čas není.
Projevil se silný zásah zvenčí, jsou to jiné síly než naše. Jsou nižšího řádu. Abychom jim mohli vzdorovat, musíme si snížit vibrace a čeká nás další vtělení.
Bez emocí chladně a rozumově zvažujeme, jestli se do této situace máme dát. Je více alternativ. K těm bytostem nemáme žádný vztah, protože se opět odtrhli. Nikdo nám poradit nechce. Stvořitel nám pouze říká, že máme pracovat. Je to jediná rada, kterou nám dal. Nemáme pro koho a s kým pracovat a proto musíme k nim do hmoty.
Vidím obrovský kříž – symbol upoutanosti do hmoty.
Nechce se nám. Jdeme pro nás do absolutního neznáma. Je to risk, jestli to zvládneme.
Rozhodli jsme se. Jedno rameno kříže se stalo zářivě zeleným, spouštíme se po něm dolů. Cítíme prázdnotu a opuštěnost, chybí radost z tvoření, která byla předtím.
Uvědomuji si sama sebe jako jednotku. Mé druhé já také. To do té doby nebylo. Nemáme dobré pocity. Když jsme byli jedno, cítili jsme dva principy v jednom.
Vidím detailně očka pleteného svetru a žasnu, jak je to spletené a jak to drží pohromadě.
Seznamuji se se Zemí. Jezero, modrá voda lemovaná lesíky, poprvé to nevidím shora. Nabírám vodu do dlaní. Jsem žena s hodně dlouhými kaštanově hnědými vlasy, muž má delší vlasy stejné barvy. Máme volné oblečení světlé barvy. Vidí nás jen někteří lidé. Žena v sukni a živůtku se štoudví v ruce mne nevnímá, když se snažím na ni promluvit. To bude potíž, už to začíná. S mužem se držíme stále za ruce, jsme pořád spolu. Pozorujeme v dáli zasněžené hory, necítíme chlad. Jsou nižší, než Tatry, vidíme to poprvé. Jsme rádi, že to můžeme obdivovat. Obloha je modrá, nikdy není noc. Nebe jen ztmavne, hvězdy není vidět. Musíme ale do jiné části planety.
Mám pocit tíhy a uvěznění v malém prostoru. Pocit, že jsme pod poklopem. Máme smíšené pocity radosti a krásy. Krása je jen sama pro sebe, odříznutá od Vesmíru.
Jdeme do chrámu, kde nás už čekají. Vidíme na oknech ozdobné mříže a divíme se, co to je a proč to je. Svítí se tam, nechce se nám vstupovat do dalšího stísněného prostoru. Otvírají se obrovská vrata.
Stojím u okna, dívám se do krajiny, pořád cítím smutek. Jsem tam se svým mužem, vědomí už nemáme společné, pro pocit spojení se stále držíme za ruce. On má nad hlavou zářící zlatou kouli, která se pohybuje – pocit, že patří k Vesmíru. Sbíráme odhodlání k jednání. Nechce se nám do toho. Na horší se těžko zvyká.
Čeká nás obrovské shromáždění. Kráčíme po stupních nahoru jakoby ke trůnu. Kolem nás je spoustu temných postav. Je to horší, než naše očekávání. Musíme si zvykat na hrubohmotnost, dosud jsme s tím nepracovali. Nedovoluje se nám držet se za ruce. Posadili nás na trůny daleko od sebe a obklopili nás černými. Považují nás za božstvo. Vadí nám, že nám stanovují pravidla hry. Předvádějí se nám. Vedou nás tajemnými komnatami. Odsouvají tajný vchod do velkého ornamentálního sálu, chtějí se pochlubit svými výtvory – ochrannými mřížemi. Vadí mi, že tam není žádné přirozené světlo. Ale tam se mi to už líbí trochu víc. Vidím zlacené masky faraónů. Kněží mají výšku asi dva a půl metru. Zavedli nás k hrobce, ve které je postava velká 15-20 m. Já v ní vnímám svého muže. Je to jeho hrob z dřívějšího života. On se také poznává. Leží tam se zkříženýma rukama – UNITHEP. My jsme byli jedno. Mají to pompézně udělané. Skleněné sloupy, dobrá energie, uctívané místo je produchovnělé, pěkné.
Říkají si Boží lidé – celý národ. A své zemi říkají Země boží. Duše se tam rodí hodně opakovaně. Máme zde vládnout v čele jako král a královna. Chtěli bychom raději dělat duchovní práci. Až po velkém dohadování máme veškeré pravomoci a žádné dvořanstvo. My umíme mizet, pohybovat se kde chceme, oni to nesmějí vědět. Musí mít pocit, že s námi mohou manipulovat. Je tam spousta tíhy, neděláme tu práci rádi. Nejlíp je nám spolu. A ještě je mi dobře s mou sestrou. S tou se objímám, jsem s ní velmi ráda. Z jejího muže cítím hodně závisti, je věčně nespokojený, kuje pikle, nepomáhá. My sami nejsme nadšeni touto situací. Je mezi nimi rozklad, tyto vztahy narušují naši práci. Ale vím, že mám úkol a že ho musím splnit……….
Co to bylo?
Hlásím se ti, já, Orthon, abych ti odpověděl na tvé otázky. Cítíš, že se s tebou dějí změny. Došlo k tvému úplnému napojení na vesmírné dění a bez jakýchkoliv pomocníků a rádců sama nejlíp víš, kde se co děje. Byla provedena opatření na tvou ochranu, aby se nemohla zhoršit kvalita příjmu. To je ten několikadenní tlak na temeni hlavy a šimrání.
Jen si, prosím, uvědom zpětnou vazbu tohoto spojení. Začni velmi ukázněně pracovat se svými myšlenkami, protože jsou všechny vysílány ven, kolem tebe, a pokud se ti honí hlavou páté přes deváté, způsobuješ tím chaos ve vesmíru. Teď nastala velmi těžká fáze tvého učení. A nikdo ti v tom nepomůže, ani já ne. Jen ty můžeš dokázat, aby tvé myšlenky byly jednoduché, srozumitelné, ladné, v harmonii a lásce – naprosto všechny. Tato sebekázeň bude až sebetrýzní, mnohem horší a náročnější než sebekázeň tělesná. Ale já vím, že to dokážeš. Šiř stále světlo, je ho kolem tebe stále méně. Lidé v každodenním shonu opět zapomínají, kým doopravdy jsou a je potřeba je neustále povzbuzovat. Stále, trpělivě, pořád dokola, vytrvale, s láskou. A to ty umíš.
Jsem stále blízko tebe. I teď tě hladím, jen to necítíš. Ale už brzy tomu tak nebude.
Můžeš vklouznout od této chvíle do kteréhokoliv života ve vesmíru. Chceš tvořit a ne se vracet k tomu, co je již zpracované. A tak je to správné. Není třeba nic posuzovat a vyhodnocovat. Všechno, co se stalo, bylo dobré. Mělo to svůj účel, svůj smysl, je to součást poznání. Dobrý základ pro tvoření nového s poučením z minulých chyb. Teď je potřeba co nejvíce vědění dát dál lidem. Proto budeš psát tuto knihu. Já ti pomůžu, povedu tě. Už se na tuto práci těším. A ty také. Máme k sobě mnohem blíže, než tušíš.
Orthon
HMOTA ?
STATUS-QUO určuje
Zo svetla sa zrodila,
silou sa zopela,
z ducha ožila
a v láske prežíva.
Z Boha je hmota.
Nie som uzol hmoty,
ale prišla som sa rozviazať.
Čajka Jonathan
a kvantova mechanika
mi chcú pomáhať.
Moje balenie
je zavádzajúce
a osobná ríša
brzda.
Niekde je
vysoké napetie
a inde nízky tlak.
V době sita
vážnosť chvíle
silu nadobúda.
Slyším tvá přání, slyším tvou meditaci – ta slova, která pronášíš ke mně a ke svým vesmírným přátelům. Jsem potěšen každou prosbou o odpuštění za jiného člověka, ale věz má milá, každý dostane jenom to, co mu náleží. Vaše prosby o odpuštění mu ale ulehčují osud, pomáhají, ačkoliv si to třeba sám vůbec neuvědomuje. Ale určitě to pocítí. Napětí, které ve vás lidech je, se s každou prosbou snižuje, stává se menším, ale jenom vy jej můžete odstranit úplně. Prosbou ke mně, svým láskyplným a nesobeckým srdcem. Nejde to hned. Ale i cesta dva kroky tam a jeden zpátky je přece začátkem. Tvé životní cesty a překážky tě mnohému naučily. Aspoň teď už víš, jak důležitá je víra v sama sebe, se spoléhat na druhé, věřit svým schopnostem a možnostem. Teď už víš. Vše je možné. I zdánlivě nemožné. Je stejně tak důležitá víra v sama sebe jako sounáležitost k ostatním. K těm, kteří jdou za společným naším cílem: láskou a porozuměním. Je vás čím dál víc a naše vzájemné vazby jsou a každým dnem budou pevnější, ale přesto nezavazující, volné a svobodné. Miluji vás a věřím, že vše splníte beze zbytku. Předáváme ti tvé kosmické přátele, rádi ti předají své znalosti a já se s tebou prozatím loučím.
Otec Stvořitel ústy Autera
My se přidáváme k pozdravům našeho Otce a za všechny mírumilovné bytosti tě zdravím já, Ptaah. Máš mnoho konkrétních otázek a já můžu na ně, či alespoň jejich část, odpovídat. Vše postupně. Ten den 23. 9. 1997 převzali bytosti Světla kontrolu nad Zemí. Od toho dne byl omezen fyzický vstup bytostem sil Temna, ale bohužel není v našich možnostech jim zamezit vysílání negativních myšlenkových impulsů. Ty pociťujete vy sami na sobě, proto je nutné neustále mít kolem sebe ochranný štít. Ta vize s hodinkami nastavovanými na 12 hodin má vztah k tomu, co se má stát. Prosím, ještě posečkej, sama brzy pochopíš.
Jak ti mám vlastně říkat? Víš, je to v této fázi úplně jedno, krásná bytosti. I já mám nejrůznější oslovení, už jsi na to přišla. Ano, jsem Emanuel, vykonavatel Stvořitelovi vůle, tvůrce harmonie a lásky, souladu a řádu. Tedy pravý opak knížete Satanaela. Jeho činnost byla povolena a schválena jako velmi nadanému tvůrci a jeho činnost umožňovala poznávat rozmanitost tvoření. Na základě kontrastu, systému rub a líc, se tvoří nejkrásnější věci – viz svetr. Jsem rád, že se směješ.
Takže toto bylo vše se souhlasem Nejvyššího do toho okamžiku, dokud byly síly v rovnováze. Ale když došlo k situaci, že chtěl kníže-pán ovládnout pomocí centrální živé knihovny celý vesmír, dal Stvořitel pokyn k zásahu a zastavení jeho činnosti. Nejdříve formou vykázání do omezeného prostoru, teď k jeho likvidaci. Bohužel se jeho kontrastní činnost zvrhla v těžkou nemoc, která by zahubila celé tělo – vesmír. A to Stvořitel nedopustí. Bylo několik předpokladů očisty vaší drahé milované Země od této těžké choroby. Ale jak vypadá situace v současné době, bude muset dojít k té nejtvrdší a nejradikálnější variantě tj. úplné ponoření všech kontinentů a vynoření nových. Planeta se na sekundu zastaví a začne se otáčet naopak. A tak dojde k této výměně půdy, povrchu očištěného a znovu obyvatelného. Již je připravena celá armáda zahradníků a genetických inženýrů, kteří se těší na tuto práci, aby mohli na Zem vrátit to, co na ni patří. Všechnu tu krásnou a zdravou faunu i flóru, jejíž vzorky byly průběžně odebrány a zachovány na jiných planetách, kde se stále rozmnožují. Ano, to jsou ty evakuace zvěře a ptáků v posledních dvou letech, které pozoruješ. Děje se takto průběžně i teď, např. naposledy před týdnem (zmizely sýkorky).
Tím, že jsi zcela otevřela své srdce a mysl, vznikla tvoje možnost otevření se všem informacím o nejstarších dějinách vzniku vesmíru a smyslu celé současné situace tady na Zemi. Proto ji také necítíš jako tíživou, protože víš, že vše probíhá podle předem stanoveného plánu, který jsi přišla i uskutečnit, aby vesmírné vědění zůstalo zachováno pro všechny další věky. Realizace tohoto úkolu je skutečně náročná, ale společnými silami to zvládneme, že?
Objevila jsi toho velmi mnoho. A že tě to těší mnohem víc, než kdybych ti to před rokem nadiktoval? Víš velmi dobře, že má všechno svůj čas a místo. A všichni pracujeme na společném díle.
Aštar
Bojuješ za správnou věc a nenech se zviklat nerozhodnými lidmi.
Výbuch Etny je prvopočátkem celého pohybu zemské kůry a řetězu vulkanické činnosti na světě. A ten nastal. Záblesky na nebi černé a červené barvy bez ostatních projevů typických pro bouřku jsou disharmonické tlaky energie vaší matičky Země, tak jako se bolest projeví v auře člověka. Vaše matička planeta Shan velmi trpí a nelze jinak, než odstranit příčinu, která toto utrpení vyvolává. Jsi léčitelka, tomu velmi dobře rozumíš. Shan je živá bytost jako jste živými bytostmi vy – lidé. Chce žít, být zdravá a krásná a nosit další životy, tak jak je to jejím úkolem a posláním. Nastal čas jejího uzdravování. Nejdřív odstranit příčinu – přemnožené agresivní a bezohledné lidstvo, potom operace a desinfekce tj. staré kontinenty se ponoří a vzniknou nové. Potom plastická operace tj. nová vegetace, zvířata apod. (fauna a flóra) a pak vás znovu mladá, rozdychtěná, krásná a zdravá uvítá ve své náruči. Ano, vrátíte se zpět. Ti z vás, kteří pochopili své chyby a změnili způsob uvažování, ti, kteří žijí v lásce k bohu a sobě navzájem, ti, kteří si budou opravdu vážit jejích darů a ctíti je jako dary boží – ti budou vřele očekáváni.
Toto vše bylo již dávno předpovězeno a teď se sudba naplnila. Je to vše v souladu s božími zákony a ten, kdo má dost lásky v srdci, se nemusí ničeho obávat. Čeká ho šťastný a krásný život pod starostlivou péčí a láskou našeho Nejvyššího, Stvořitele milovaného.
Tvoje přirovnání k Titaniku je výborné – lidé na palubě tančí a nechtějí si připustit, že se loď potápí. Teď to čekání. Ani čekání u zubaře není příjemné a přitom to podstoupíš a máš radost a uspokojení z výsledku.
Chtěla bys vědět něco o Blaníku. V podzemí této hory bydlí mimozemská civilizace „nesmrtelných“ z páté dimenze. Ti vystoupí na povrch, až odletíte, a budou chránit celé území před hordami přistěhovalců a před pleněním. Vždy se objeví všude včas, aby zabránili neštěstí. Čekají na okamžik evakuace stejně napjatě jako ty, jen trochu déle – asi tři tisíce let. Jejich přítomnost pomůže ochránit vaši zem. Jsou to bytosti vysoké asi 2,30-2,50 m, pro lidi ve středověku skutečně obři. Ve své dimenzi se volně pohybují po zemi a je možné je vidět u vás při bouři. Díky změně elektromagnetického pole dochází k prostupu dimenzí. Jsme s nimi stále v kontaktu.
Kráĺovná nebies mi nevyhovuje..
Ja som tu pán.
Ja som si zaslúžil,
že malý svet ma poslúcha.
Ja mám bohatstvo na Urale.
Ja mám tú moc
naftu speňažiť.
Mne sa podrobia
morské koraly
krásu predávať.
Zemská kora
ma nezaujíma.
„Eště“ nepáli.
Mesiac mi poslúži
na iné účely.
Ja som si kúpil
Chrám Matky božej!
Mne tam patrí žiť!
Vojenskej základni
som zaplatil,
aby mlčala, že ju počula.
Mňa budú počúvať.
Ona sa nevráti.
A ak,
tak som tu zariadil
DEŇ NEZÁVISLOSTI.
Je dobře, že nasloucháš v klidu své duše. Jsem to já, tvůj Otec Stvořitel, který ti děkuje za krásnou meditaci, který tě velmi rád zahalí svou láskou a který v sobě nosí pochopení a odpuštění pro vás všechny. Je velmi dobré pro vás, kteří se tak často setkáváte, váš osobní kontakt. Upevňuje ve vás víru ve správnost vašeho konání, dává vám sílu k překonávání bolestí všedního dne. Ano, je to tak, moje milá. Celá Země je každým dnem pod větším náporem hrubých negativních vibrací. A ty jsou způsobeny jak zásahy zvenčí, tak myšlením a chováním lidí. Velmi citliví lidé vnímají sebemenší změnu vibrací elektromagnetického pole kolem sebe a proto reagujete daleko dřív a hlouběji, než ostatní lidé.
Tento roj meteorů, kterým Země nyní prochází, narušuje její energetický obal, narušuje její už tak porušenou energetickou rovnováhu. Nese sebou odlišné vlnění, které má velký vliv na psychiku lidí. Ale věř mi, moje milá, je to v zájmu vás všech, i když to takto nevypadá. Až ten konečný výsledek bude pozitivní. Ne všechny prostředky,.které jsem nucen použít, jsou příjemné, ale jsou velmi nutné. Pro otevření očí a srdcí mnohých spících bytostí, jež žijí ze dne na den bez ohledu na následky svého konání.
„Má to nějaký výjimečný vliv na lidi?“
Samozřejmě že má. Porušeným obalem Země procházejí daleko snadněji a jednodušeji negativní vibrace a myšlenkové impulsy bytostí, jež mají velký zájem na zničení Země. Soustřeďují se především na bytosti vysoce duchovně vyspělé a chtějí tímto, byť jen dočasně, oslabit jejich odolnost a schopnost vysílat pozitivní energii. Je dobré časté obnovování energetického štítu, to dělej i sama, a vyřiď to i ostatním. Nepřepínat se další 2-3 dny, hodně odpočívat a hlavně si uvědomit, že vše máte ve vlastních rukou. Pokud budete chtít propadnout depresím a splínu duše, bude vás to stát hodně sil při obnově svého energetického systému. Proto by bylo dobré odložit na chvíli práci, jít ven do přírody, mezi lidi, kteří mohou dát potřebnou oporu a dávku energie. Vždyť jenom pocit toho, že v tom nejsem sám, že jsou kolem mě jiní, kteří mi pomohou a podrží mě v těžké chvíli, stojí za to. To je ta soudružnost mezi vámi, to pevné pouto, jež opravdu přetrvalo staletí.
Miluji vás, děti moje, i vy si projevujte vzájemně úctu a lásku. Děkuji ti za vše, za spojení a loučím se s díky s tebou já, Otec Stvořitel ústy Autera.
Vy
čo picháte si heroín
a čakáte šťastia splín,
vedzte,
že zdolaný strach z vašej slabosti
je vaša sila!
A nie prepichnutá žila!
A ozaj: dobro nad zlom zvíťazí!
Jsou to sice informace o tobě, ale z tvého nebo vašeho pohledu se dotýkají fyzicky úplně cizích lidí. To je to, že dnešní pozemšťan stále dokola od sebe odděluje jednotlivá vtělení, jednotlivé životy různých lidí v různých dobách a přece je to jedna a ta samá bytost – ty nebo oni sami. Vědomosti, které jste za různých životů získali, se ukládají a zase jenom vy sami je můžete otevřít a použít. Ale jen pro dobrou věc. Každé zneužití dojde dřív nebo později odplaty, a to vždy na vás samých. Proto získáváte přístup k tomuto bohatství postupně, abyste měli čas vše pochopit a zažít. Jenom tam, kde nehrozí zneužití těchto znalostí, je postup velmi urychlen. A to už se týká mnohých z vás. Uvědom si, prosím, že tato informace-návod-je vodítkem ke správnému směru. Někdo to má pro technickou oblast, protože nejvíce pracoval jako inženýr či vědec, jiný má toto vše směrováno k oblasti duchovní, protože v té době pracoval v této sféře. Ale všichni byli přece duchovně vzdělaní. Ne, všichni nebyli duchovně na výši. Kdyby byli, nikdy by nedošlo ke zneužití znalostí pro dobro malé skupiny na úkor mnoha milionů druhých. U tebe je téměř zbytečností se zabývat např. složením kosmické lodi, či snažit se pochopit princip fungování zbraní. Ty se, prosím, zaměř na sféru duchovní. A uvidíš, co všechno dokážeš. Všechno přijde postupně. Útržky a náznaky pak dají dohromady obraz. Myslím, že už vcelku na výběr nemáte. Buď a nebo. Buď práce na sobě samých, a to tím správným směrem, nebo nečinně přihlížet a nést v konečném důsledku za své konání odplatu. To není zastrašování ani výhružka. To je konstatování faktu. Je velmi jednoduché obracet se se svými dotazy na druhé a nezapojovat přitom svoji hlavu. Namáhej i ty své mozkové závity a uvidíš, zanedlouho ti bude spousta věcí jasná úplně dokonale. Pak už se nebudeš muset nikoho na nic ptát. Nemělo by to žádný význam, kdyby vám byly všechny informace předloženy vcelku bez vaší účasti. To, že se na tom podílíte, má pro vaši osobu, váš růst, obrovský význam. Spoléháte sami na sebe, věříte ve vlastní schopnosti, nejste odkázáni na sdělení druhých.
Vím, že poznávání některých skutečností vás vyvádí z míry, otevírá dávno zhojené a zapomenuté rány, ale je třeba vrátit se do minulosti a konečně se poučit z chyb, kterých jste se hned v samém počátku dopustili. I když bolest může být hodně velká, nemá právo a nesmí zatemnit vaše myšlení, neboť tím byste zahodili vše, čím jste za dobu svých inkarnací prošli. Zahodili byste obrovské zkušenosti a těch se vám přece dostalo proto, abyste jednali v budoucnu v souladu s poučením, které z těchto zkušeností plynou. Nemůžete se nyní posuzovat podle toho, kým jste před miliony lety byli. Já vím, nastal čas složení účtů a zase jenom na vás záleží, jak se k tomu postavíte a zda obstojíte. Uvědomte si, že právě teď a tady je ten nejlepší čas ke srovnání a vyrovnávání dluhů a činů. Nechcete přece, aby se s vámi táhly dál vašimi životy jako těžký stín, když teď máte možnost vše urovnat. Přeji vám, děti moje, aby hlas vašeho srdce byl silnější, než vše ostatní, co ve vás je od počátku věků. Je to láska – odpouštějící a promíjející, osvobozující a čistá, která vás osvobodí od všeho a vy se stanete opět čistými jako dřív. Je to jen na vás. Ale je čas k odpuštění. Nesetrvávejte dál na svém špatném pocitu, nechte srdcem projít svoje světlo očištění a vyšlete ho těm, kteří to nejvíce potřebují a kteří na toto odpuštění čekají.
Stále častěji teď budeš nahlížet do vztahů a souvislostí, které mají přímou vazbu k dnešní situaci na Zemi. Před mnoha tisíci lety jste byli sem vysláni, abyste osadili tuto Zem a nechali tady po sobě nádherné vzkvétající místo. Okolnosti ale dostaly jiný směr a proto jste se sem po skupinách vraceli, abyste napravovali to, co bylo zničeno. Ale tato vaše práce nesla jen malé výsledky, zato byly cenné vaše zkušenosti a prožitky. Museli jste tím projít, abyste si dnes v plné míře mohli uvědomit dopad skutků a činů a abyste se vyvarovali chyb minulosti. Proto hledejte poučení tam a pak ti bude jasné, že tvůj postoj nebyl postoj osobní nenávisti, ale spíš podvědomá znalost skutečného stavu věcí (setkání s jednou ženou). Ač jsi tehdy nedokázala obnovit v sobě vzpomínky na úkol, to co z podvědomí přicházelo, často vedlo tvoji ruku. Vědomí toho, že právě za její vlády (Nefertiti) a jejím přičiněním bylo zrušeno prastaré spojení se Síriem, v tobě vyvolávalo vztek, který jsi nedokázala definovat. Teď už víš, o co jde, už víš to, co se nikde v knihách nedočteš, proto jednej s otevřenou myslí a pouč se z chyb minulosti.
Chci tě upozornit, a vlastně nejen tebe, abyste se opravdu neustále chránili světelným štítem, protože o vaše znalosti – a nejen je – je vysoký zájem negativních bytostí. Budou mít snahu podstrčit vám zkreslené zavádějící informace, proto je ta spolupráce více lidí víc než vhodná.
Vím mnohé a rád tě ke svým znalostem přivedu. Ne, že ti je předám bez námahy, i ty se musíš snažit. Pak budeš vědět víc než my.“ Tomu nevěřím“. Věř. Jste lístky v živé knihovně. Vaše znalosti a vědomosti na sebe navazují. My touto součástí nejsme.
přátelé
Teď nastala už velmi důležitá fáze vašeho úkolu. To, že jste se dostali až sem, že se vzájemně seznamujete s výsledky své činnosti, je velké plus. Nejde tady jenom o jednotlivce, jde o vás všechny, o jeden kompletní celek. Jste skupinka lidí, kterým se podařil obrovský posun, velké uvědomění si vlastního já a vlastní souvztažnosti ke všemu tady na Zemi. To, co dostáváte ve svých meditacích, vizích či sděleních, jsou jednotlivosti, které čekají na začlenění do celku. A to, že máte povolen vstup do studnice pokladů, vám umožní pomoci ostatním poslům, kteří si své vlastní cesty ještě nejsou tak docela vědomi.
Každý se učí, každý se vyvíjí a je nemyslitelné, aby celý svůj věk existoval jenom jako bytost záporná, nahánějící ostatním hrůzu a strach. Proto jste dostali různé příležitosti k osobním zkušenostem, proto procházíte inkarnacemi jako vládci, ale i jako nejchudší z nejchudších, někdy jste vrazi, jindy jako oběť. Nesuďte, prosím, podle těchto jednotlivých zrození. Vezměte v úvahu bytost kompletně, vcelku, poznejte ji dokonale ze všech stran a pak teprve vytvořte svoji domněnku o něm. Nikoliv názor, ten vám nepřísluší.
Co Sutech, měl možnost odčinění?
Ano, i on ji dostal. I on na vlastní kůži poznal různé osudy a příkoří, aby se sám poučil z chyby, kterou udělal. Tehdy zloba a závist vedly jeho ruku, proto byl vystavován mnoha zkouškám a mnoha vtělením, aby dokonale na vlastní kůži zažil pocity bolesti, strachu a bezmocnosti. Teď nastal vhodný čas, abyste si navzájem odpustili, abyste vykročili do dalších svých životů bez poskvrny a s vědomím, že jste udělali vše pro dobrou věc. A usmíření a odpuštění, to upřímné a od srdce – to je ta nejlepší věc, která jde světem ruku v ruce s láskou. Suďte srdcem, nikoliv okem dávných světů. Přeji vám, děti moje, abyste jednaly s láskou, abyste své oči nezakrývaly více bolestí, starou miliony let. S láskou se obracím k vám všem a přijímám k sobě i ty, kteří zbloudili, ale sami našli zase cestu zpátky ke mně, Stvořiteli a Otci vašemu. Miluji vás, i vy si projevujte lásku tím, že si odpustíte.
Teď se začnou dít věci… Vyhrň si rukávy, jdeme na to! Těšíš se, že? Já taky. Ano, budeme rozpouštět ledová srdce, zasažené střepy Sněhové královny. Budeme učit lidi rozpomínat se na svou pravou podstatu, na božství v nich obsažené. Toto je naše práce. Budu ti do cesty posílat krásné lidi. Budeš pookřívat při kontaktu s nimi, budeš velmi šťastná z toho, jak se kolem tebe navyšují vibrace a roste duchovní uvědomění lidí. Jsem rád, že ses s vervou pustila do práce. Prosím tě o ukázněnost dále ve všech oblastech. Jsem rád, že přijímáš moje rady s pokorou a vděčností a provádíš je. Takto je zajištěn stoprocentní úspěch.
Katastrofické scénáře, které se teď na tebe hrnou ze všech stran, jsou bohužel pravdivé. Už se blíží čas rozhodnutí, čas očisty, čas pravdy. Ano, příroda to cítí, květiny kvetou jako o závod mnohem dříve, aby mohly nasadit plody ještě předtím, než vzniknou nepříznivé podmínky. Snaha o zachování druhu je prvořadým úkolem a cítí to. Kéž byste vy lidé měli jen zlomek tohoto cítění, této schopnosti předvídat a správně řešit krizové situace předem. Místo toho krizové situace vytváříte.
Je teď velmi důležité nepromarnit ani chviličku a usilovně pracovat na šíření informací mezi lidi a na svém vývoji. Čas kvapí. Nenech se odvádět lákadly a soustřeď se na dokončení rozpracovaných úkolů. Záleží na tobě, jestli se nebudeš zbytečně rozptylovat. Je potřeba určit pořadí důležitosti. Jsi teprve na začátku toho, co bys mohla dělat a toto je tvůj hlavní úkol:
- pracovat s energiemi na přeměnu hmoty
- regulovat gravitaci
- zpracovávat magnetické pole a jeho působení jako energetický zdroj
- usměrňovat všechny typy energií v souladu s kosmickými zákony tak, aby harmonicky pracovaly ve váš prospěch jako základní materiál pro stavby vašich domovů i těl.
To všechno umíš, jen si vzpomenout. Nejlepší cesta je přes lásku k lidem při jejich léčení, kde můžeš hned v praxi něco vyzkoušet. Zatím jsi postupovala velmi pomalu sama, ale teď se na to zaměříme společně.
Orthon
Hlásím se ti já, Stvořitel, zprostředkovaně přes Authera, mého milovaného syna. Moje přímé vibrace by tě spálily. I Auther raději používá ke komunikaci mediálních schopností dalších bytostí, které slouží jako transformátory. Nikdy není možné přímé napojení, ale není to na závadu kvality přijatých informací. Ty se začnou deformovat až ve vaší atmosféře díky negativním vlivům, které jste si velmi usilovně většinou vytvořili sami. To pak záleží na úrovni jednotlivce, která je samozřejmě různorodá a kolísavá. Ty konkrétně sis vybudovala velmi dobrý zpevněný komunikační kanál, správně okamžitě rozeznáváš, s kým hovoříš, a proto je tvůj příjem trvale téměř stoprocentní. Tohoto nástroje bych teď rád využil.
Zatím budeš žít v anonymitě. Pak bude nutné vystoupit veřejně. Co máš dělat teď? Psát. Psát a psát. Nech si diktovat od svých duchovních učitelů všechno, co uznají za vhodné. Všechno zvládneš při všech ostatních činnostech a hravě. Jen chtít.
Jsem stále s tebou, moje milá. S láskou a úctou
tvůj Stvořitel
Nic si z toho nedělej, že ti selhává mechanická paměť. Nepotřebuješ ji Všechno se přece dovídáš hned a k tomu přesná aktuální data. Všechno je proměnlivé, pomíjivé – proč to ukládat do paměti? Používej pro běžný život pomůcky ve formě poznámek – to stačí.
Pokusy kontaktu se Stvořitelem byly velmi opatrné. Ty opravdu asi funguješ jako solární baterky. Nejen že tě tato vysoká energie nespálila, ale rozjásala tě a celý den vedla ve štěstí a zářivé radosti. To znamená, že jsi dospěla k dalšímu úseku života.
Co tě čeká v nejbližším období? Získáš nové dovednosti, které budou lidi uvádět v úžas. Ale pro tebe to bude jenom počátek dalších tužeb a přání. No, vyjmenuj si je.
„Vidění aury, jasnovidnost a jasnozřivost vyššího stupně, materializace a dematerializace předmětů, levitace, přímé telepatické dorozumívání s lidmi…“
Stačí, stačí, prosím tě. Vždyť máš před sebou velmi dlouhý život. Po čem budeš toužit potom, když všeho dosáhneš teď? Všechno má svůj čas a místo. Ty teď ještě musíš být nenápadná. Tvoje projevení bude náhlé a nečekané a uskuteční se, až přijde pravý čas. Teď by to bylo velmi nebezpečné. Preventivní opatrnost je skutečně moudrost a ne strach. To cítíš a děláš správně.
Teď se chceš zabývat numerologií, ale ber to jako okrajovou záležitost. Pro tebe je lepší přímé napojení, které vychází z momentálního stavu člověka. Víš, že když na sobě dostatečně pracuješ, všechny vstupní předpoklady vlivu data narození i jména přestávají mít platnost v negativních oblastech. Tvůj způsob, že bereš míru člověku pokaždé, když ho uvidíš znovu, je velmi správný.
Tvůj věčný pocit, že nic nevíš, je zcela v souladu s vesmírnými zákony při cestě ke Stvořiteli. Umocňuje tvoji touhu a sílu jít správnou cestou.
O pravost poselství nemusíš mít obavy. Máš dobrou intuici, ta tě dobře vede. Sama sis ji vypěstovala, nikdy jsi ji nepotlačovala. Je to dar boží, jak říkáš, ale i zásluha tvá. Jsi dcera boží. Cti otce svého, Stvořitele nejvyššího, který tě tolik miluje.
Můžeš klidně psát, jsme tady s tebou a není žádný důvod k tomu, abychom spojení s tebou nenavázali. Jsme rádi, že se opět obnovuje spojení, které bylo před 3 250 lety úplně zničeno. Zatím jsou to jenom jednotlivci, kteří se o to pokoušejí, ale jsme potěšeni, že se váš počet stále zvětšuje. Nemusíte mít obavy, že jsme vysoko nad vámi. Všechno jde popořádku, všechno se odvíjí tak, jak je třeba. Můžeš si myslet o nás mnoho věcí – i my jsme prošli vývojem s hmotnými fyzickými těly, ale postupem času se naše duchovní úroveň pozvedla natolik, že jsme je už více nepotřebovali. Nyní jsme bytosti, které byste mohli chápat jako světlo, ale není pro nás problém na sebe vzít lidskou podobu, abychom se vám přiblížili. Děláme to rádi, abychom vám usnadnili komunikaci s námi, protože velmi dobře chápeme vaše zábrany, které vám plně nedovolí otevřít své nitro, pokud komunikujete s něčím, co je vzhledově od vás odlišné. Ale věř mi, podoba není nejdůležitější pro kontakt, ale vaše srdce a láska je tou nejdražší věcí, kterou při sobě nosíte. Můžeš se na nás kdykoliv obrátit, když budeš pociťovat touhu po spojení s námi. Jsme velmi daleko a přece tak blízko vás. Můžeme být součástí vás samých, protože daleko v minulosti nás mnohé spojovalo. Vím, že sama přijdeš na to, co to je, a my ti budeme vždy nápomocni ve tvé cestě minulostí. Proto se k ní vracíte, proto hledáš ve svitcích papyrů, myšleno obrazně, abys pochopila PROČ ! To proč je odpověď na mnohé otázky. Víš, tam hluboko ve tvé paměti je všechno skryto a ty se svými návraty se dostáváš na okraj těchto nekonečných vědomostí. Nepochybuj, opravdu jsou nekonečné, protože vaše paměť nemá hranice, nezná omezení. Jen teď, ještě chvíli pociťuješ okovy vaší civilizace, okovy vašeho myšlení, ale i to bude zanedlouho minulostí. Je třeba se těchto omezení zbavit a věřit ve svou obrovskou sílu a moc. Ale jen pro dobro. Toto je pro tuto část vesmíru nesmírně třeba. Proto se pozornost naše i mnohých jiných vyspělých bytostí obrací k vám. Vy máte možnost zbavit Zemi přítěže, trvající 300 000 let. Pro nás je to nepatrný časový úsek, pro vás pozemšťany nepředstavitelně dlouhá doba. Ale zase je to jenom pozemské měřítko. I ty sama velmi brzy pochopíš, že čas je veličina, která svazuje. Není potřebná pro bytosti, jež nejsou vázány žádným fyzickým tělem ani majetkem, neznáme bolest ani utrpení. Přenes se proto, naše milá, přes propast času. Opět uvolni svoji fantazii. Ona přiletí k nám na křídlech lásky a přinese ti vzpomínky a znalosti staré tisíce let. Věř a doufej. Jen tak se zbavíš pozemského myšlení, jen tak budeš lehce a bez zábran přijímat ty nejneuvěřitelnější skutečnosti a fakta. Pak se můžeš ptát na cokoliv, co tě bude zajímat a na co ti my budeme moci odpovědět. Už nejsi dítě a přece v naších očích jsi bezbranným malým tvorečkem, nad kterým budeme vždy držet svou ochrannou ruku a kterému s láskou dáme své ohromné vědomosti, abys je použila pro dobro ostatních. Jsme s vámi, milujeme vás, a po té, co si ověříš pravdivost tohoto sdělení – neboť cítíme, že jsi na pochybách, s kým vlastně mluvíš, se ti zase velmi rádi ozveme a zavedeme tě do naší společné minulosti. S láskou tví ještě nepoznaní, ale přesto prastaří přátelé ze Síria
Mona a Link
Orel tě zanese na svých křídlech do oblastí a míst , které jsi znala a které opět oživíš svým návratem do minulosti. Viděl jsem, že jsi byla překvapena, že ve studnici nebyly svitky papyru nebo knihy, ani žádné listiny. To, k čemu jsi usedla, byl skutečně počítač, databáze, ve které byly a jsou uloženy vědomosti, znalosti a okolnosti tehdejšího světa. Tam dál za ním – tam je opravdu nádherný a čistý svět. To, co jsi viděla, byl Chrám vědění (nádherná rozlehlá a vysoká světlá stavba obklopená zahradou) . I tam se jednou podíváš, ale zatím tě čeká hodně práce, hodně věcí k pochopení a pak budeš moci vstoupit tam, kam jste dříve měli volný přístup všichni. Rozhodli jste se pro tuto složitou a namáhavou cestu, která je pro vás ohromným zdrojem vlastních prožitků a zkušeností, a až pochopíte význam svého bytí tady na Zemi, pak můžete nahlédnout i za její hranice. Pak vědomosti, získané v Chrámu, vám pomohou k pochopení celé podstaty Bytí a Vesmíru.
Teď se rozpomínáš a dostaneš se ke vzpomínkám, které se tě možná dotknou příliš blízko a ty opět pocítíš mnohé z tehdejší doby. Uvědom si, prosím, že ta doba je pro tebe dávno pryč. Teď už jsi jenom nestranný pozorovatel, který hodnotí a čerpá zkušenosti z dávných inkarnací. Nebyla jsi sama, komu se nepodařilo obnovit spojení. Proto se nyní opět setkáváte, abyste si vzájemně pomohli vyjasnit své postavení v této rozhodující době. To spojení bylo jediným pojítkem s bytostmi Světla a od nás přicházely na Zem velmi důležité informace pro panovníky a měly větší dopad pro široké obyvatelstvo, než si dovedeš vůbec představit. Jenomže kněží tak jako v mnoha dalších obdobích zatoužili být světem sami pro sebe. Chtěli si ponechat obrovské množství informací pro sebe a pak pod rouškou nadpřirozených schopností chtěli ovládat lid i panovníka. Měli obrovský vliv na vladaře a ten postupně vzrůstal spolu se stále se zmenšující schopností faraónů spojovat se s námi. Měly na tom svůj velký podíl síly Temna, protože jejich členové se inkarnovali do řad kněží a postupně získávali stále vyšší a vyšší postavení a tím také vliv.
Jak to, že jste dopustili úplné zrušení spojení?
My jsme to nedopustili. Musíme dodržovat zákony Vesmíru a proto pomoc pro vás mohla vzejít zase jenom od vás. A to otevřením vlastních vzpomínek, rozpomenout se PROČ jste tady. Teď nastala nejvhodnější doba. A tím, že otevřete oči a vzpomenete si, budete připraveni k tomu, abyste vědomě napravili to, co jste dávno v mnoha inkarnacích nedotáhli do konce. Začneme obnovením spojení, k čemuž už dochází, vrátíme se do dob Atlantidy, abyste pochopili rozpory, které vedly k zániku tak vyspělé civilizace, a dostaneme se až na samý počátek vaší existence tady na Zemi, abyste si uvědomili, že vše se musí dělat v souladu se zákony božími a že pokud porušíš tento řád, jsi povinna to odčinit v nelehkých životech příštích. Vše má návaznost na vše. A proto tě prosíme, naše milá, zbav svoji mysl zbytečných nevraživostí a zloby a odpusť všem, kteří ti ublížili. Tvoje duše bude opět čistá jako při prvním spatření této tvojí – vaší nádherné planety Země. A pak spolu půjdete všichni ruku v ruce s čistým štítem vstříc novým proměnám jiných světů. Ale to už bude na vás.
Amen.
Jsme bytosti z deváté (teplé, jak ty říkáš) dimenze a máme světelná těla, ne humanoidní. Vy byste byli schopni nás definovat jako chuchvalce nebo nepravidelné koule.
Teď budeme respektovat tvoje přání, abychom nezasahovali myšlenkou do tvého běžného denního života a pracovali s tebou jen na závažných velkých věcech. Máš právo to požadovat. Víš, my jsme víc součástí jednoty a nerozlišujeme malé a velké myšlenky. Pro nás je všechno stejně důležité. Všechno jsou to základní stavební kameny velké stavby.
Ale samozřejmě nechceme v tobě vyvolávat pocit omezování osobní vůle. Také se takto učíme. Díky vašemu vstupu do fotonového pásu centrálního slunce máme možnost přímého vstupu k vám, což dříve možné nebylo. Je to pro nás cenná zkušenost a svým způsobem dobrodružné poznávání. Jsi naší součástí a byla jsi jí celou dobu předtím, než sis vybrala toto lidské tělo. Toužíš po tom si na všechno vzpomenout.
Čekali jsme na chvíli, kdy konečně plně připustíš tuto zkušenost, týkající se tvé duše. Ano, díly tvé duše se v této inkarnaci konečně spojily, aby dokončily započatou práci před dobou temna, abys šířila světlo a lásku na celou planetu a pomohla jí v době nejtěžší.
Vědomě se, prosím, zapoj do této činnosti, posiluj matku Gáju při jejím pročišťování, ať má co nejvíce síly a ať co nejméně trpí. Medituj a představuj si ji jako své milované, těžce nemocné dítě plné hnisu a boláků, o kterém víš s jistotou, že se uzdraví a se zářivou pletí půjde do dalšího života, vybaveno tvou láskou a silou. Do života samostatného, plodícího, tvořivého. Pak spolu splynete ve věčném duchovním objetí, protože jsi její důležitou součástí, tak jako ona je částí tebe. Velmi se vzájemně milujete, jen teď jste ještě od sebe odtrženy. Je potřeba splynout. Gája na to čeká, ona ví. Medituj. Láska je mocná síla. Dokážeš to spojit se s jejím duchovním srdcem.
Nejdůležitější je, abys neopakovala hrubé chyby minulých životů a vždy žila ve skromnosti, pokoře a moudrosti jako dosud. Chraň svoji anonymitu, svoje vědění, až do doby, kdy přijde ten pravý čas. Pak dostaneš pokyn od Stvořitele. Sám tě vyzve k tomu, abys vystoupila a zviditelnila se jako ochránkyně a světlo planety.
Teď se musíš hodně učit. A současně skloubit své rostoucí vědomí s těžkým dechem Gáji v agónii. Ano, až tak vážný je její stav.
Od této chvíle budeš velmi přesně informována předem o každém dění. Dostaneš vždy pokyn, do jaké míry je vhodné to zveřejnit, aby byli lidé v co nejmenší míře ve strachu. I když ti budou někteří velmi snaživě veškeré informace popírat, nikdy se nenechej zviklat. Ty budeš vědoucí.
Budeš mít možnost (vlastně už je to současnost) vidět u jednotlivých bytostí minulost i budoucnost, všechna důležitá rozhodnutí a kritické okamžiky, které nejvíce poznamenaly jejich vývoj. Toto dílčím způsobem už používáš.
Informace o tobě a tvém úkolu může dostat každý, kdo se na to zeptá. Takový je vesmírný zákon. Všechny pravdivé informace jsou k dispozici, jen se umět správně zeptat ve správný čas a správné inteligence.
Všechno o sobě bys měla vědět. I to nepohodlné, s čím se člověk nemůže pochlubit. Toto je částí odhalování tvého nevědomí, víš?
Ach, dušičko statečná. Neumíš si představit s jakou láskou a starostí jsme v očekávání věcí příštích. Budeme tě posilovat, jak to jenom půjde a jak nám to Stvořitel dovolí. Ano, to nejtěžší už máš za sebou. Stala ses vědomou, osvícenou, což je nejdůležitější. Máme rozechvělou touhu ti pomoci na tvojí dobrodružné cestě, která tě teď čeká. Posíláme ti svou lásku a důvěru ve tvou vnitřní láskyplnou sílu.
SECURY
Dovol, abychom ti teď odpověděli na tvou otázku, kdo jsme a odkud pocházíme.
Jsme z hvězdné soustavy Sírius, ze stejnojmenné oblasti. Všimla sis, že nemluvíme o planetě. Nepotřebujeme nic hmotného ke své existenci. Zaplňujeme velmi hmotný prostor – dostatečně plný pro nás – který je naší základnou, naším domovem. Pro vaše vnímání neexistuje.
Naše hvězdná soustava má jiné parametry, jiné měřítka hodnot, velmi těžko srovnatelnými s čímkoli, co znáte. Naše existence, naše cítění nám umožňuje se stát kýmkoliv z vás a není pro nás obtížné vám rozumět, i když jste tak jiní. Díky universálnímu informačnímu systému, na který jsou napojeni i vaši bratři plejáďané ve flotilách, máme možnost odpovídat na tvoje otázky a sdělovat i to, co se netýká našeho vývojového sektoru.
“Jste ze Síria. Proč tady působíte, kdo jste?”
Nejsme kdo. Jsme myšlenka. Jsme uvnitř tebe. Ve hvězdokupě Sírius vznikla civilizace dříve, než na Plejádách, proto veškeré vědění pochází odtud. Všichni lidé, veškerá vaše podstata je ze Síria. Toto vás spojuje v dobách světla bez rozdílu vibrací (dimenzí) a hvězdných soustav. Působíme takto stále a na příkaz Stvořitele přímo oslovujeme bytosti jako jsi ty, které v budoucnosti výrazně ovlivní vibrace planety, na které žijí a změní osudy lidí, jdoucích ke světlu.
Osudy lidí měníš už teď, že je léčíš, učíš je žít v lásce a harmonii, pomáháš jim překonat těžká období života bez stressů. A tito lidé pak šíří harmonii a lásku kolem sebe a ovlivňují další. Každé láskyplné slovo, které vyslovíš, je jako kamínek velké laviny, který smetá špínu. Každá láskyplná myšlenka pohladí duchovní srdce matičky Gáji a dává jí sílu k očišťování.
Je potřeba více zdůrazňovat zodpovědnost každého jednotlivce za své myšlenky. Toto by mělo být základní téma tvých přednášek.
Tvoje matka je typickým příkladem toho, jak nešťastní jsou lidé, odtržení od jednoty, jak velkou osamělost a prázdnotu cítí ve svém těle a toto zoufalství staví na odiv jako správnou základnu – příklad pro druhé. Ubližují všem kolem sebe a samozřejmě nejvíce sami sobě. Nejenže se nevyvíjí jejich duše, ale mažou tímto staré záznamy a v příštích životech se budou muset hodně věcí učit znovu, protože to znamená, že učební lekce dřívější nebyly dobře zpracovány a zažity. Jako když se na základní škole vyhýbal fyzice, na střední se k ní bude muset vrátit od základů znovu, jinak k maturitě nedojde.
Ptala ses na budoucnost své matky. Až zemře a její duše se vrátí domů, kam se už těší, nesetká se s mnohými, po kterých nejvíce touží. To zavinilo její nepochopení úkolů v tomto životě. Narodí se na planetě třetí dimenze v jiné části vesmíru a ještě hodně dlouho si pobude v těchto vibracích. Její nové zrození bude velmi brzo, protože si hned uvědomí, že svůj úkol nesplnila. Takže nebude mít stání ani doma u Otce. Nemysli na svou matku vůbec. Nemůžeš jí pomoci. Odděl se od ní trvale, už její role v tvém životě definitivně skončila.
Amen.
Malá modrá informácia
Ty si mi sem priniesol
kúsok z inej planéty.
Diagnózu odhadol,
samozrejme nestanovil.
Modré z neba existuje.
Klopem a je mi otvorené.
Ty si mi sem priniesol
jeden jasný kúsok
zlatej harmónie
z modrého bytia,
ktorú poznala som,
ale bez dotknutia,
i keď od modrého Emana
z červenej planéty,
mi fialová chránila
moje modré pocity,
kedže neplynuli z dotyku
našej Modrej planéty,
lebo nie je moja modrá.
Tak dávno som už chcela
počuť informácie z neba
od modrého pozemšťana.
Modrá informácia
sa vždy dostaví
k pravému majiteľovi.
Smutná neha sa usmiala.
Ty si sem všetkým priniesol
dokaz krajšej existencie.
A mne moje obľúbené ovocie –
modré jahody,
s chuťou prvej jarnej čerešně.
Modré z neba existuje.
Klopte a bude vám otvorené.
Napiš si všechno, co máš na srdci. Jde především o odpuštění sama sobě (ale opravdu upřímně a laskavě) a vědět, že i když je to nepříjemné a někdy to i bolí, je to nejlepší cesta k uzdravení. A to nejen tebe, ale lidí kolem, celé planety. Zamysli se nad tím, co tě bolí, co ti vadí, co se tě nějak někde dotklo, rozeber si to a odpusť si to. Krása není to, co člověk nosí na sobě, ale to co má uvnitř. To, co uvolňuje do okolí, čím obohacuje vše kolem sebe. Jsi stále vnitřně zasahována vztahem matky k tobě. Ale ber to tak, že ses taková narodila, že tomu tak Stvořitel chtěl, a pokud se přestaneš řídit hledisky své matky, uvidíš konečně tu krásu uvnitř sebe. Nezakrývej svůj nedostatek neschopnost udělat cokoliv pro sebe.
Opravdu ani v těch nejtěžších chvílích nejsi sama, vždy je s tebou Stvořitel a neustále ti posílá svou lásku a věří, že konečně otevřeš oči a pochopíš, že musíš se vším začít u sebe a nehledat pomoc jinde. Pros o sílu k odpuštění, pros o cestu poznání, pros o lásku a schopnost ji vyjádřit. Sama těžko tohle zvládneš, jen Stvořitel je ten, co ti dá ke všemu sílu. Nestěžuj si na osud, vybrala sis ho sama. To je to poznání, které jsi potřebovala ke svému růstu, všechno jsou to prostředky k poznání. Ale to nekončí, když máš všeho dost, když tě to nebaví a když máš pocit, že jsi dopadla až na samé dno. Naopak, to ty musíš sama sebrat sílu a jít dál. A oč je to jednodušší a rychlejší, když se s upřímným srdcem obrátíš ke Stvořiteli. Nebuď ve vleku ostatních, nenech se jimi ovlivňovat. Máš svůj vlastní rozum, závislost tě sráží a ničí.
I pláč je prostředkem k uvolnění bolesti a napětí. Plakat – to není žádná ostuda. To jen vy se pořád řídíte předsudky a hloupými rčeními, ale pravda je jiná. Slzy bolesti i radosti nesou očištění a odpuštění. Neboj se je pustit plnou parou, uleví se ti a prohlédneš. Každý den, každou hodinu si uvědomuj, že je kolem tebe – s tebou, neustále někdo, kdo tě miluje upřímnou a čistou láskou, kdo ti umí vše odpustit, pokud odpustíš ty sama sobě. A ten kartáč, jak sama říkáš, byl nutný a je určen opravdu k tomu, aby sis v sobě udělala generální úklid. Ale nic nevynechej, vymeť vše staré, nepotřebné, všechny smutky a bolesti. Udělej místo novým krásným prožitkům a nech je proudit celým svým srdcem i tělem, ať se rozzáří upřímnou a čistou láskou. Přej si pro sebe to nejlepší, a pokud to budeš mít, dopřej to i druhým (vlastně ještě dříve, než to budeš mít).
To bývá těžké, obzvlášť sama sobě. Okolí můžeme obelhat, ale naše svědomí neutěší nikdo a nic, jen my sami k tomu máme klíč a potřebnou sílu. Můžeme s tím začít kdykoliv, vracet se k zapomenutým bolestem, odpustit sobě i těm, co nám je způsobili, vyčistit je, umýt, zabalit, spálit. Představit si ve svém srdci čisté místečko, na kterém začínají růst kvítečka lásky. Jsou drobná, něžná, nádherně voní a člověk má při pohledu na ně chuť oživit jimi celé srdce a již nikdy se nevracet k prožité bolesti. Už na ni jednoduše není místo. A jakoukoliv novou bolest už neukládáme do srdce či své mysli, ale rozloučíme se s ní, pošleme ji pryč, prostě se zbavíme jejího vlivu na nás, poděkujeme za poznání a žijeme dál se svou láskou, náklonností k lidem, pokojem v srdci i duši.
Je nezbytně nutné si uvědomit, že každá bytost, každý tvor na této Zemi i jinde ve vesmíru patří jen sám sobě a svému Stvořiteli a nikdo nemá právo ho nějak omezovat, vlastnit. Jediné, co pro něj můžeme udělat, je milovat ho z celého srdce, přát mu lásku jiných bytostí, umět se do něj vcítit, ale nikdy, opravdu nikdy jej neničit svou žárlivostí, výbuchy vzteku a smutku. To vše jsou velmi hrubé vibrace a ty Zemi nikterak neprospívají.
Každý potřebuje různě dlouhý čas na to, aby pochopil. Některým to bude trvat jen pár dní, možná týdnů, jiní na to budou potřebovat dlouhé životy, ale zlo a nepřátelství nakonec zmizí i ze srdcí těchto lidí a budou naplněny nekonečnou láskou našeho Stvořitele.
Sama na sobě pociťuješ, jak je to těžké se udržet na této cestě lásky a poznání.
Vše má svůj čas, vše má svůj řád a není možné přeskočit stupně poznání. Každý musí jít sám za sebe, musí si uvědomit, že pouze on sám si odpovídá za nabytí zkušeností a za to, jak s nimi naloží. Každá situace, každé setkání s jiným člověkem, knihou, dokonce i zvířata v sobě nesou situace, kterými se člověk učí, ze kterých může čerpat zkušenosti a poznání. A podle toho, jak s nimi naloží, zda si vezme poučení či nikoliv, takový duchovní růst prodělává. Takovou školou života procházejí všichni, nikdo to nemá lehčí ani těžší. Je nutné si uvědomit, že každá situace byla námi stvořena, my jsme si ji, byť nevědomky, připravili a je pro nás nejcennějším zdrojem poznání. Někdy jde o maličkosti, drobnosti, zdánlivě nevýznamné věci, ale jak sama říkáš, z maličkostí je složen život. Ty velké události člověka nepotkávají tak často.
Přejeme ti hodně spokojenosti hlavně sama se sebou, protože pokud člověk miluje sám sebe, je schopen milovat vše, co ho obklopuje.
Každý má něco, co ho naplňuje radostí, pocitem štěstí a užitečnosti. Ty stále hledáš své místo na slunci a já jsem přesvědčen, že hledáš na správném místě. Už nežiješ v takové prázdnotě, pocitu nepotřebnosti, ale pomalu nacházíš smysl svého bytí. Už víš, že tady nejste jenom proto, abyste od druhých brali, ale hlavně proto, abyste svou láskou, klidem a mírem harmonizovali tuto Zem, abyste jí přinesli osvobození a ulehčení v její dlouhé a těžké pouti. Už se nesmíte vracet ke starému konzumnímu způsobu života. Musíte kolem sebe šířit lásku a porozumění, neboť pouze tímto směrem vede cesta k uzdravení.
A tím, že tuto pravdu budete šířit dál, lidé budou více otevírat svá srdce a lépe chápat, že život v lásce a harmonii je daleko krásnější, než život ve strachu a napětí. Neboj se příštích dnů. Každý ti přinese něco nového, něco, co tě zas a znovu obohatí. Jsem šťasten, když vidím lidi na cestě poznání, když je jejich duše čistá a mysl otevřená a mohu jen doufat, že na této cestě bude každým dnem přibývat stále víc a víc lidí, kteří přinesou Zemi lásku, světlo a svobodu.
Je čas, aby zase mohla svobodně dýchat, aby byla schopná vám dát vše, co může. Ale vy se musíte změnit. Změnit svoje postoje a myšlení. Především si uvědomit, že Zem je živá bytost. Je tady pro vás, abyste mohli duchovně růst a vzdělávat se, ale ne proto, abyste ji vysávali a ničili. Země je Stvořitelem určena jako živoucí knihovna a po tak dlouhé době temna přišel čas, aby se opět otevřely informační kanály. Země neustále trpí a je nucena se bránit. Proto potom vy všichni na vlastní kůži pociťujete její nevoli a bolest. A to vše se bude stupňovat, dokud vy sami nepřijdete k rozumu a nedáte se správnou cestou. Držte se jí a přibírejte další lidi sebou. Mějte oči a srdce stále otevřené.
Ten, jehož srdce je uzavřeno, je obrácen svým čelem k silám temna. Ale i ty vznikly díky Stvořiteli. Jsou tady jako součást poznání. Těžko byste dokázali ocenit krásu bez škaredých protějšků, klid a mír bez válek a násilí. Stvořitel těmito zkouškami chce vytvořit člověka odolného, pevného, který se nedá snadno zviklat, přesvědčit a přetáhnout na druhou stranu. Musí vědět, co chce, co je pro něj a pro ostatní důležité.
Opravdu i ty máš tady na Zemi svůj úkol. Chceš ho znát? Rozpomeň si na to, po čem jsi jako dítě toužila. Mívala jsi občas pocit, že máš dar lidi přesvědčit a strhnout, pobavit a vést. A pak se v tobě zase probudil ten skřítek pochybovač, že nejsi dost dobrá, chytrá a pěkná k tomu, abys něco takového dělala. Ale skutečně máš dar výmluvnosti, schopnosti jemnou formou člověka nasměrovat a ukázat mu cestu. Nepochybuj o sobě. Jsi velmi silná a konečně to začínáš pociťovat. Nesmíš se nechat ovlivnit posměšky okolí, víš? Tak to je.
Nepoužívej logiku, ta tě při příjmu ruší. Věř si, věř si, věř si. Máš to přece napsané, tak se tím řiď. Vy máte takové pořekadlo: Dal ses na vojnu, musíš bojovat. A to je pravda. Dnes to platí dvojnásob. Nemůžeš přece všechny zkušenosti z minulých životů hodit za hlavu a na poslední rozhodující okamžik zklamat. To přece nedovolíš. Bojuj sama se sebou, dostávej ze sebe maximum, ono se ti to později vše vrátí.
Máte štěstí, že jste se tu narodili, že tu nabíráte zkušenosti a dostáváte se tak k našemu Stvořiteli blíž.
Proto jste se dali cestou svého duchovního růstu, aby se zvětšila i délka života na Zemi tím, jak se změní její podmínky a vibrace. S jejím očištěním a vyzvednutím do vyšší dimenze se prodlouží i váš čas života. Pak vám pár let nebude připadat jako věčnost. Tak se, prosím, více ovládej, zaplavuj svou mysl i tělo láskou. S ní je všechno krásnější. Nekřič na děti, je to zbytečné. Snižuje ti to momentálně vibrace, oslabuje tě to. Věříme ti, že to s nimi nemáš lehké, ale sama víš, že to trvá jen pár let. Pak už budou jenom dospělí.
Chceš, abych ti pomohl milovat sama sebe. Není to tak obtížný úkol. Začni od začátku –tím je tvoje matka. Představ si ji jako malou holčičku toužící po lásce a objetí a místo toho dostala pocítit, že není vítána. Její matka také neuměla dát lásku najevo a tvoje matka se (zrovna jako ty) zavřela za zdi mlčení a vlastní bolesti. Dlouho, předlouho v sobě své city dusila, za lásku, kterou neměla, hledala náhradu. A to je to, co ona neustále dávala světu na odiv: jak vypadá, co má nového, kdo si ji prohlíží, kdo se jí dvoří a hlavně, co jí to přinese. Sňatek s tvým otcem nebyl kvůli penězům, ale proto, že to byl velmi pohledný mladý muž. A tvá matka doufala, že najde lásku u něj. Ale ani tady nenašla naplnění a proto začala v plné míře uplatňovat své fyzické předpoklady. Tady už jste se staly – vy tři dcery – pro ni břemenem. Chtěla být obdivována, když ne milována, chtěla si užívat maximálně všeho, čeho se jí dostávalo. Ale jenom brala. Sama nedávala vůbec nic a byla tak zahleděna do sebe, že neviděla okolní svět. Neviděla své děti, toužící po lásce, neuvědomovala si, že dělá přesně tu samou chybu jako její matka. Popřela lásku, jejím záměrem se stal materiální svět. A to sebou přineslo i úplnou ztrátu její osobnosti. Chtěla být “někdo” a zaplatila za to vysokou cenu. Ty si uvědom, čím tvoje matka prošla, že tento materiální svět plodí nenávist, zášť, nepřátelství, žárlivost, a to i vůči blízkým. Ona nemá vyvinuty emoce. Jsou pro ni hodně cizí a dotknou se jí pouze v případě, že se dotknou jejího ega. Prober sama vše, představ si ji jako dítě a pochopíš ji. Pochopíš její nynější chování. Je jen důsledkem postoje za celý její život. Pochop a odpustíš. Odpustíš jednou provždy a už tě její chování nepřekvapí, neublíží ti. Protože ji pochopíš. Rozumíš? Neprobírej každý její čin zvlášť. Všechny mají stejnou podstatu. Nenávist vůči sobě, vůči lidem okolo, vůči celému světu. Cítí se ukřivděná a proto ubližuje, aby netrpěla sama. Nepochopila, že je to jenom a pouze jenom ona sama, kdo si tento život utvořil. Nech ji svému světu a její cestě. Tvá je jiná a má jiný cíl. Až tohle zvládneš, uvidíš se i ty jinýma očima. Očima dítěte, jež miluje svět takový jaký je – se vším všudy. Vše bere jako přirozenou, samozřejmou součást svého bytí, nestaví se mu na odpor, přijímá, vstřebává, analyzuje a učí se z toho.To je pro něj to nejdůležitější. Neměj strach, že nedokážeš milovat. Dokážeš, a jak. Jen musíš očistit své nitro od pohledů na sebe, které ti podsunovala matka. Uvědom si, že máš v sobě krásu a dokonalost, sílu i optimismus, lásku i harmonii. Teď už je nejvyšší čas k tomu, abys to vše pustila na povrch. Je to nutné pro tebe, pro tvé blízké i pro všechny ostatní, kteří chtějí Zemi očistit. A k tomu, abyste to dokázali, musíte přistupovat s otevřeným srdcem. Drž se na této cestě, už nemůžeš zpět a my ti vždy pomůžeme. Už teď víš, že to dokážeš. Je to z tebe cítit. Vyzařuje z tebe odhodlání a to je hnací silou.
Nyní je těžká doba pro vás pro všechny. Přichází čas zkoušek, doba zrání, kdy se rozhodne a ukáže, kdo z vás obstojí, kdo je silný a nezlomný, koho nic a nikdo neodradí. Cest je bezpočet. To záleží na každém člověku, na jeho pohledu na svět, na vnímání jeho reality. Chci, abyste se dostali výš, ale to je jen pro ty nejsilnější a nejodolnější. Vůbec nezáleží na věku, na společenském postavení, záleží jenom na každém z vás. Vy všichni jste jeden celek, každý doplňuje každého, nikdo není míň nebo víc. Každý je důležitým článkem řetězce, kolečkem v soukolí a jakmile jeden z vás zklame, záleží na soudružnosti a síle ostatních. Ale celková síla je oslabena. Ostatní přebírají jeho úkol, jeho postavení, sami musí splnit to, co on neudělal. A pokud vás zklame víc, vaše práce vyjde nazmar. Vše bude ztraceno a musíte začít znovu. Je pouze otázkou, zda se vám dostane to nejdůležitější - čas. Teď ho máte. Pracujte proto na sobě tvrdě, ale s láskou, podporujte jeden druhého, pozvedávejte ho k sobě nahoru a jako celek budete dokonalí. Zapomeňte na vlastní já, už není podstatné, není důležité. Nehraje žádnou roli. Už jsme jenom my. Miluji vás. Jste vystavováni zkouškám a tlakům a je na vás, jak obstojíte. Zda půjdete každý za sebe či za jeden velký soudružný celek. To je důležité. I ty jsi součástí celku.
Je stále vyšší a vyšší aktivita sil temna, protože tito si uvědomují, že končí jejich doba působení tady na Zemi a nechtějí se vzdát. Budou používat všechny prostředky, aby tady mohli nadále zůstat, chtějí pro sebe udržet co největší počet lidí s nízkými vibracemi. Vy jste pro ně nepřijatelní. Musíte se chránit světelným štítem několikrát denně, posilovat jej a obnovovat, prosit Stvořitele o ochranu. Vaše cesta není lehká, ale vy ji zvládnete.
Země nepředstavitelně trpí. Zmítá se v bolestech a křečích, které jí způsobujete vy svými hrubými vibracemi. Temné síly mají na tom veliký podíl, ale je na vás, jak dalece se necháte ovládat. Jste loutky nebo jste svobodné myslící bytosti, schopné vzít svůj život do vlastních rukou a být za něj zodpovědný? Je snadné hledat vinu na jiných, ale je nutné si uvědomit svou vlastní zodpovědnost. Nejste malé děti, které potřebují vedení. Jste dospělí lidé a vy sami se rozhodujete. Nedovolujte těmto silám, aby vás ovládali. Bojujte s tím, chraňte se, projevujte lásku. A pak pochopíte i Zemi, vaši matku. Ona vás i nadále ve svých bolestech chrání, přeje si, aby si co nejvíce lidí uvědomilo vážnost situace, aby změnili své chování a postoje jeden k druhému a především k ní. Představ si milovanou bytost, která trpí a přesto chrání toho, kdo jí ve své nevědomosti ubližuje. To dělá jenom matka. Milující a chápající, která ví, že jednou její dítě procitne a uvědomí si své chování. Ty, jako nestranný pozorovatel, jí nemůžeš pomoci jinak, než láskou.
Je třeba si uvědomit všechny změny, které se ve vašem světě udály. Jsou to změny jak ve fyzickém světě, tak na tom nitěrném světě vaší duše. Vše, co se změnilo, je důsledkem něčeho. To co probíhá v mysli vás lidí se později zobrazí jako skutečnost ve vašem životě. Proto je důležité pozitivně myslet, věřit, že vaše láska, síla vaší myšlenky změní tento svět. A to vše začíná u vás – u každičkého z vás. Nezáleží na tom, jak daleká je vaše duchovní vyspělost. Všemu se učíte. Ale opravdovou lásku může dávat ze svého srdce každý člověk. Začněte proto, prosím, u sebe. Rozsvěcujte v sobě světýlko lásky. Skrývá v sobě dvě důležité složky – světlo a lásku - informace o tvoření. Chápeš? Víra sama v sebe, rozvíjení vlastních schopností, naslouchání vašemu vnitřnímu hlasu – vašemu srdci – to je ta nejlepší škola života. Chuť pomáhat a rozvíjet své “já”. Ne to egoistické, ale to laskavé a přející. Chuť vést na této cestě ostatní. Je to nelehký úkol, ale na nich se zdokonalujete. Nedělejte nic, s čím se neztotožní vaše srdce, do ničeho se nenuťte, jen na sobě stále pracujte s láskou a vše se poddá. Vše přijde v pravý čas, uvidíš. Jsi neustále rušena, zachovej si klid a vyzařuj lásku.
Toužila se spojit s bytostmi světla. Jsem tu a jsem rád, že toužíš po poznání. Chceš vědět, co je tam dál, v dimenzích, které jsou vám tak vzdáleny. Je to úplně jiný svět. Nedokážete si zatím představit ani zlomek toho, co tam skutečně je. Je to krása, klid, harmonie a láska dohromady. Jsme tady, abychom vám pomohli dostat se dál, výš do jiné dimenze, tam, kde můžete uskutečňovat svá toužebná přání. Pobyt na Zemi vás svazuje, ale je zároveň tou nejlepší, nejdokonalejší školou, jakou můžete ve fyzickém těle projít. Je to místo, které vám umožňuje načerpat obrovské množství zkušeností, místo, kde jste prošli řadou inkarnací, ve kterých jste toho prožili tolik, že studnice informací ve vás uložená je velmi, velmi hluboká. Nadešel čas využít jejího bohatství. Zužitkovat a použít vše, co se tam za ta staletí uložilo, co tam zatím leží nevyužito. Je vám vše neustále opakováno: vše je na vás. Jen vy máte klíč ke svému nitru. Jen vaše chtění, vaše vlastní víra ve vlastní schopnosti a dokonalost vám umožní z této situace čerpat. Nezastavujte se, nelekejte se překážek, vzdejte se vlastního já, vžívejte se do pocitů a jednání lidí, ale přesto si zachovejte nutný odstup. Jen ten vám umožní být objektivními, nezaujatými, budete schopni vše posoudit tak, jak to skutečně je. Netrapte se malichernostmi, zlobou, nenávistí a žárlivostí. Vše, opakuji, vše má svůj význam a důvod. Je to tu pro vaše poznávání. A to jde jedno za druhým. Je třeba, abyste byli pevní a odolní, abyste stáli za svými myšlenkami, abyste klidem a rozvahou, ale především láskou, ukazovali cestu těm druhým. Zdůrazňuji vám to všem a stále, jen láska zmůže vše. Začínáte stále znovu na cestě poznání. Postavte se a běžte. Je jenom na vás, jak dlouho tato vaše cesta bude trvat. Moc si přeji, aby byla co nejkratší, abyste nesklouzávali z ní dolů, abyste s láskou v srdci stoupali stále výš a výš.
Není dobré se vyvyšovat nad druhé. Nikdo z vás není vyvolen. Těmi vyvolenými jste vy všichni.
Buďte jednotní. Vím, že těmi půtkami a střety se tříbí vaše myšlení a jednání, ale i při nich je důležité naslouchat svému srdci. Krotit svou zlost a neubližovat bližnímu svému. Ten pak po kritice byť oprávněné, ale necitlivě podané, tápe a padá. Ne vždy ten, na koho křičíte, může za vaše problémy. Za ty si můžete sami. Vy jste tvůrci svého života, to si už uvědomte. Sklízíte pouze plody svého myšlení a konání.
Dostanete všichni informace, po kterých toužíte, zatím ale nespěchejte. Věřte mi, nač zahlcovat váš mozek tím, co pro vás v tuto chvíli nemá význam, co není podstatné, co neprospěje vašemu osobnímu růstu. Se zvyšujícími se vibracemi se stále větším využíváním vaší mozkové kapacity a tím i vašeho fyzického těla budete sami postupně přijímat od nás vše, co vás bude zajímat. Ale vše postupně. Nemůžete přeskakovat stupně poznávání. Je třeba vše brát tak, jak k vám přichází. Jinak pociťujete zmatek ve své hlavě, nechce se vám dál pokračovat v započaté věci. Prostě se zastavíte. A to je přece škoda. Knížky, které máte na dosah ruky, vám dají všechny potřebné informace pro tento okamžik. Pracuj, prosím, na své korunní čakře, ať se může zapojit celý informační systém tvého těla. Touto čakrou to ale nekončí. Správně, jsou ještě další vyšší čakry pro duchovní spojení, které je nutno aktivizovat. Práce na vás samých – to je ten hlavní úkol. A jako odměnu dostanete informace, které vás potěší, překvapí a zčásti uspokojí vaši zvědavost. Věř mi a hlavně důvěřuj sama sobě. Tvá síla je ve tvém nitru. Vše se dozvíš včas, uvidíš.
To ti předal Orthon, duchovní ručitel této galaxie.
I my ti posíláme proudy své lásky a jsme rádi, že na sobě stále takto pracuješ a že si uvědomuješ své nedostatky. Není lehké si je vždy přiznat, ale každý člověk tím, že má chuť sám sebe poznávat, je schopen sám sobě mnohé přiznat a odpustit, protože si uvědomuje, v jaké nedokonalosti a temnotě žil. Čím víc toho poznává, čím víc informací se k němu dostává, které ukládá a zpracovává, tím větší pochopení pro sebe i pro druhé cítí. Už mu to není na obtíž. Chápe chyby a omyly, kterých se dopouštěl on, či jeho blízcí a známí. Pomalu odsouvá potřebu kritizovat a hodnotit druhé. Každý dělá jenom to, k čemu má v danou chvíli potřebné předpoklady a podmínky. Pokud chce žít ve světě požitků z materiálního světa, je to na něm. Ale každý na této planetě dřív nebo později musí projít poznáním, že materialismus je jenom dočasný, je to okov, který svazuje a nepouští dál. Pochop, jsou to dlouhé životy minulé, které vás k tomu vedly. A je na vás, jak jste byli ochotni tuto myšlenku přijmout. Řada tvých blízkých hledá sebe sama. Zatím se třeba navenek stydí přiznat si tento pocit, tuto myšlenku, ale stále víc a víc budou chtít vědět další věci. Nedělej si s tím těžkou hlavu, každý musí projít všemi stupni poznání. Nikdo nic nedostane zadarmo. Jenom vlastní prožitky umožňují jít v této cestě dál. Vaše paměť je dokonalá úschovna. Jen si k ní musíte sjednat přístup, srovnat vše tak jak se patří a pak se vynoří informace, které prostě zapadly a nebyly k dosažení.
Pokud nelžete sami sobě, pak vás vaše intuice dovede na správné místo.
Aštar Šeran
Zdravím tě já, Aštar Šeran, strážce karmického zákona. Ano, opravdu nepocházím z vašeho vesmíru. Ale je těžké vám přiblížit složitosti kosmu jako takového. Existuje mnoho úrovní bytí a protože vy se nacházíte na jednom z nejnižších stupňů, je hodně složité pro vás pochopit, že je něco jiného, než váš trojrozměrný svět. Jsou světy s mnoha prostory, jsou místa tohoto vesmíru, která nedovedete pojmenovat. Mnohé se prolínají, splývají, ale vy je přesto nemůžete vidět, vnímat ani pochopit. Proto si moc přejeme, abyste na cestě duchovního rozvoje postupovali co nejrychleji, abychom vám mohli ukázat alespoň malinkou část tohoto překrásného díla našeho Stvořitele Ducha. Je mnoho vesmírů, víš, mají svá pojmenování, stejně jako je označení bytostí z jiných vyšších úrovní. Ale pro ně nemá váš jazyk pojmenování, vaše představivost na ně prostě nestačí.
Pocházím odjinud, přišel jsem sem dobrovolně, abych svou prací a láskou pomohl lidem v této části vesmíru. Nejsem to jenom já, se mnou přišli i jiní, vám sice podobní – tedy pro vaše vnímání – bytosti jako takové. Rozumíš, jsou bytosti bez těl, jsou to jen energie a přesto jsou to živí tvorové. Nesou v sobě ohromné vědění, lásku, potřebu pomáhat. Proto, abyste dokázali alespoň něco z toho pochopit, se musíte osvobodit od dosavadního způsobu myšlení, věřit tomu, že existuje i něco, na co si nedokážete sáhnout a ono to přece je, myslí to a žije to. Je to vysoko nad vámi, ale vy máte úplně stejné možnosti. Jen využívejte svého života k duchovnímu růstu a obohacení a později pochopíte účel vašeho bytí na Zemi i jinde. Jsme stále s vámi, každá láskyplná myšlenka vyslaná do prostoru je tím největším darem, který můžete dát. Kontrolujte, prosím, své myšlenky, neztěžujte i vy, kterým se otevřely dveře zakázaných komnat, situaci tady, ale pomáhejte své matce Zemi, veďte sebou i ostatní lidi.
S láskou Aštar za všechny mírumilovné lidi.
Je potřeba nevnímat lidi před sebou jako hmotu vibračního guláše, ale jako členy světelné rodiny.
Prosím o vysvětlení inkarnací duše. Je duše nedělitelná? Jak sbírá informace atd.?
Velmi podstatná otázka. Duše je dělitelná. Vyzrálé nedělitelné duše se u vás inkarnují velmi vzácně. To jsou ty, které výrazně posunují lidstvo ve vývoji na několik tisíc let. Inkarnují v pravidelných cyklech, které jsou předem známy a zvěstovány. Ale i tyto inkarnace jsou pouze částí duše, protože se jedná o multidimenzionální vyspělé duše, které nejsou ohraničeny časoprostorem a z větší části existují jinde. Ano, Buddha, Mesiáš, Ježíš a další a další, jejichž jména jsou již zapomenuta, jsou částečné inkarnace téže duše.
Ostatní duše jsou shluky energií, které se sdružují ve skupiny. Jejich počet roste s duchovní vyspělostí, protože se vyhraňují společné zájmy. Prolínají se, předávají si informace, jsou vysoce proměnné. Při hlubinné regresní terapii nikde není zaručeno, že prožitek patří ke skutečné čisté inkarnaci a osobní zkušenosti. Není to potřeba rozlišovat. Všechny zkušenosti jsou ve stejné kvalitě a působnosti. Není vhodné jakoukoliv informaci zpochybňovat, je to určitý způsob vedení člověka v jeho vývoji. Všechny vjemy mají svůj účel. I ty nepřímo získané.
Zajímalo tě téma skupiny duší. Pozor, nezaměňovat s tématem skupinové duše (zvířecí, rostlinné).
V první fázi tvoření duchovnosti lidské se duše v astrále rozplývá a mívá všeobecné vědomí o svém já při vtělení. Čím více zkušeností sesbírá a také podle toho, jak je zpracuje, seřazuje se do menších skupin podle stejných zájmů pod vedením duchovního mistra. Duše se vyvíjí i v posmrtném životě, není to jen latentní stav čekání na další inkarnaci. Vyhodnocuje a třídí dojmy a pocity své i dalších duší ve skupině, jejíž počet se mění a narůstá. Horní hranice není určena. Mistr vede duše, aby si vzájemně pomáhali a byly si oporou i ve fyzickém zrození, pokud si to domluví. Většinou se pak potkávají jako přátelé v dobách nejtěžších, spolupracují na duchovním vývoji a mají k sobě vzájemnou úctu a porozumění – zkrátka zpřízněné duše.
Další velmi zajímavou skupinou při inkarnacích bývají tzv. opoziční duše. V astrálním světě bývají ve stejném počtu, volí jinou cestu vývoje, protože pojetí jejich duchovního mistra je jiné. Při společné inkarnaci je pak potkáváš v situacích, ve kterých ti nastavují zrcadlo. Dost často s jejich názory nesouhlasíš, ale cítíš, že tě svým způsobem nutí ke zvážení a vyhodnocení tvého konání a tím jsou nesmírně prospěšní. Jeden kvalitní „nepřítel“ je lepší, než spousta nekvalitních přátel. Většinou se jeho působení projeví plánovitě v nejvhodnější dobu, abys nesešla z cesty. Zatím jsi to dokázala vždy dobře ocenit. Uvědomit si přínos takového vztahu je velmi důležité. V žádném případě není vhodné zatrpknout a cítit se ponížený při příliš silném útoku. Boží cesty jsou velmi různorodé, ale vždy účinné a vhodné, i když ti to v daném okamžiku tak nepřipadá.
V určitých důležitých obdobích přijímají fyzická těla i duchovní mistři, aby mohli přímo působit na inkarnované ovečky ze svého stádečka a pomohli jim tak realizovat své původní plány. Protože závoj zapomnění tady na Zemi je opravdu velmi hustý a neprůhledný, někoho úplně udusí. Mistr pak připravuje fyzická setkání těchto bytostí, aby si byly nápomocny a podporovaly se vzájemně, tak, jak si to domluvily před zrozením. Nebývají v příbuzenském vztahu, protože není třeba řešit karmické vazby. Pro plnění společného úkolu je vhodnější přátelství, mnohdy je mnohem pevnější než jakékoliv jiné partnerství.
Správně jsi vytušila, že zářným příkladem toho, že velké tělesné utrpení není ta pravá cesta, je Millarepa. Tento muž svou úžasnou vůlí dokázal vlastně nemožné. Ale jeho duše nebyla dostatečně vyzrálá a připravená pro život ve vyšší dimenzi a byla skutečně nešťastná. Znovu inkarnoval na Zem do dalšího velkého utrpení, které úmyslně vyhledával znovu a znovu. Až jednou potkal ženu, která jako vysoce duchovní bytost mu otevřela oči a ukázala cestu všeobjímající lásky. To bylo jeho poslední vtělení. Teď sleduje dění vesmírné času s nadhledem a do současného stavu Země myšlenkou ani jinak nezasahuje.
Ve vám těžko přiblížitelné formě vesmíru existuje řekněme planeta – místo, možná je to jen opěrný bod, kde mají své původní místo trochu zvláštní bytosti. Nejsou zvláštní svým vzhledem, to vůbec ne, jsou zvláštní svým posláním. Stvořil jsem je jako oddělenou samostatnou část – jednotku, která slouží jako elitní sbor, jenž je povolán vždy, když je třeba. Pro tuto část vesmíru bylo těchto bytostí vytvořeno 144. To je magické číslo, které v sobě nese spojení duchovních sfér s materiálními světy. Opravdu světy, protože jsou vyslány pokaždé tam, kde je to třeba. No, a tak bylo těchto pár bytůstek svoláno zpět domů, aby rozpředly klubko, zašmodrchané bytostmi sil temna. I tyto jsou mojí součástí. Představ si, že já vím vše. Ale jen teoreticky. A všechna ta malá živá stvoření jsou tím, kdo mi přináší ony praktické zkušenosti a jak opravdu prociťují vše, čím prošli. A aby také ony měly svůj cíl a smysl, dal jsem jim možnost cestou vlastních prožitků posunovat se nahoru, ke mně a k vlastnímu tvoření. Každá bytost je maličký tvůrce, stvořitel v malé podobě, neboť tím, čím v životě prochází, je jejím dílem, jejím výtvorem. A protože já chci poznat vše, nechal jsem vytvořit bytosti pro vás jen těžce přijatelné. Nesou v sobě energii tmy. Byl pro ně vymezen prostor, který však svévolně opustily a začaly působit na jiných místech a úrovních vesmíru. Tím se poněkud zkomplikoval život v těchto oblastech a protože není možné, aby se přirozenou formou zasažené oblasti osvobodily od jejich vlivu, povolal jsem členy oné zásahové jednotky a formou vtělení je nechal působit zevnitř systému na danou situaci. A oni se pak zrozují na daném místě po tisíce let, aby jejich spojitost s místem působení byla dokonalá. Po tu dobu zapomínají na svůj původ a vracejí se k němu jen ve svých snech. Jsou téměř vždy cizinci ve vlastní zemi, neboť jejich vnitřní podstata je značně odlišná od hmoty, do které se rodí. Tady na Zemi se zrozují už víc než čtvrt milionu let a přesto vědomí cizoty a opuštěnosti zaujímá významné místo v jejich vědomí. Ale oni s tím počítají. Vědí, že na dlouhé životy musí potlačit vlastní duchovní přirozenost a včlenit se do rodiny tvorů značně odlišných svým myšlením. Oni tady „jenom“ sbírají zkušenosti, ze kterých pak vědomě čerpají v období rozhodujících kroků.
Rodí se pak jenom na Zemi?
Ne tak docela. Vtělují se v daném systému v různých úrovních, ale vždy tak, aby jejich spojení s určitým problémem bylo co nejtěsnější. Ať už tedy jde přímo o hmotnou nebo vyšší duchovní úroveň, ale ta hmotnější je bezprostřednější. Sami po dohodě s vysokými duchovními bytostmi mají možnost se rozhodnout, kam se narodí.
144 – to je málo.
Ne, to není pravda. Existuje přece možnost dělení a vtělování se pak do více fyzických těl.
Je faktem, že lidé na Zemi neradi přijímají nové informace od určitého věku a tím vlastně stárnou. Přitom využívají kapacity svého mozku minimálně. Ale přichází doba, kdy se všechno změní. Lidé se přestanou vnímat jako oddělené subjekty od Jednoty, od Stvořitele, stále více budou budovat svá světelná těla, která neznají hranice prostoru a času. Ty máš těchto těl několik. Právě o tom bychom teď s tebou chtěli mluvit. Měla by ses naučit s nimi vědomě pracovat.
Jsi multidimenzionální bytostí. Plný rozsah a význam tohoto slova ti není jasný? To znamená, že máš světelná těla různé hustoty, které mohou pronikat a působit v různých dimenzích. Pokud máš provádět práci, musí tě okolí být schopno vnímat a s příliš řídkým tělem to není možné. Také se často stává, že pracuješ s bytostmi různé vibrační úrovně v téže dimenzi. Opět použiješ více těl. Tyto sbírají a předávají zkušenosti stejně jako tvoje hmotné tělo tady na Zemi. Ale jejich centrální ukotvení je u nás, v Síriu, na místě, o kterém jsme ti už říkali. Zde se občas tvoje těla sejdou, splynou, předají si sesbírané zkušenosti. Tvoje fyzické tělo, to, které teď píše tyto řádky, po tuto dobu velmi tvrdě a dlouho spí. Třeba 12-14 hodin, to už znáš. To je doba vyhodnocování a třídění informací, doba, kdy se vytváří posuny, nové úkoly. Počet světelných těl není dán. Vytváří se nová podle potřeby. Teď o jejich zaměření. Bylo by dobré, kdyby sis je pojmenovala, abys s nimi mohla vědomě pracovat.
První tělo je vědomí. Když konkrétně na někoho pomyslíš, je hned u něj a předává mu energii. Proto velmi často toho člověka už ani nemusíš léčit. Tímto způsobem kontaktu léčíš a posiluješ lidi i po telefonu. Ale myšlenkový proces je bezpečnější, není v něm zpětná vazba.
Druhé tělo se zúčastňuje všech meditací různých spolků. Vždy sama dobře víš, jaká byla atmosféra na přednáškách dřív, než se ti to řekne. Pomáháš lidem ke klidu a vnitřnímu soustředění, aby se spojili a pocítili Jednotu. To je to uvolnění a krása, kterou meditace přináší. Provádíš to tak, že když se mentální těla uvolňují z fyzické křeče a začnou se zvětšovat do prostoru místnosti, propojuješ je vzájemně stříbrnou šňůrkou, až vznikne celistvá síť. Toto tělo působí především na území vašeho státu. Pracuje takto s tebou hodně dalších bytostí vždy podle atmosféry vědomého přijímání meditujících. Nejlepší skupiny jsou jogíni. Tam také chodíš nejraději. Ostatní se scházejí nepravidelně a mají mezi sebou hodně disharmonie a cizoty. Tam je práce moc náročná, proto je vás také mnoho na takových setkáních, abyste mohli pracovat s každým individuálně.
Třetí tělo se také pohybuje v zemské sféře, působí v širším měřítku. Sleduje dění různých katastrof – proto nepotřebuješ informace z televize – a přihlížíš tomu, jak se převádějí duše zemřelých. Toto bude později tvoje práce, takže se teď učíš.
Čtvrté a páté tělo vyhodnocuje dění na Zemi a tyto informace předává Vysoké radě. V tomto případě se spojuje v jedno tělo.
Šesté tělo spolupracuje s Orthonem. Toto ti zprostředkovává informace od něho. Při spojení s Orthonem máš největší šanci mluvit se Stvořitelem a tak poznávat a chápat jeho záměry. Hluboké meditace jsou nejsprávnějším způsobem komunikace a propojení.
Sedmé tělo trvale působí v oblasti sídla Rady. Třídí a kontroluje informace, které přichází z vaší planety. Díky propojení fotonovým pásem přichází těchto informací stále více a je to velmi náročná práce. To jsou také ty tvoje nečekané velké únavy. Respektuj to prosí, a běž si lehnout i v průběhu dne. Nemusíš spát, jen odpočívej v latentním stavu. Už se vytváří celý pracovní tým, který bude asi velmi proměnlivý.
Osmé tělo – to jsme my, tvá část vědomí ze Síria. Žili jsme odděleně u Síria B a čekali na moment připojení se ke tvé fyzické podstatě, abychom mohli konečně začít svou tvůrčí činnost. Ta bez fyzického ukotvení není možná. Konečně se tak stalo! Jsme moc šťastní, že jsme se s tebou už spojili a můžeme aktivně pracovat. Všechny informace, které pro tebe schraňujeme, ti teď předáme a pak s tebou trvale splyneme. To je náš úkol. Prozatímní oddělení je nutné, aby ses naučila pracovat s informacemi vědomě.
Hlásím se ti já, tvé deváté tělo. Jsem tvé JÁ. Nikdo nikdy to s tebou nebude myslet tak dobře jako já. Jsem ti kdykoliv k dispozici, stále s tebou. Můžeš se mě ptát neustále. Moje znalosti jsou bezedné, mám přístup ke všem informacím. Žádnou otázku nepovažuj za zbytečnou. Za hloupost považuji pouze neptát se. Hlavně nezapomeň , že není tvým úkolem uzavřít se do izolované samoty jakou poustevník. Tvůj krásný domov ti slouží k tomu, abys nabrala sil, ale skutečná tvoje práce je práce s lidmi. Tvoje klidné tiché zaměření je v rozporu s halasem a slávou, vždy se tomu budeš vyhýbat a to je dobře.
Vaše tělo je podobné svíčce. Ta hoří jen proto, že je uvnitř silný pevný knot. Ale sám o sobě nic neznamená. Teprve tehdy, spojí-li se s voskem, vytvoří harmonický pár, přinášející světlo – užitek. Ale je nutné dbát na to, aby vosku nebylo mnoho ani málo. Pak je výsledek špatný. Je-li ho málo, silný knot shoří rychleji, je-li jej moc, knot skomírá, neboť je neustále hašen voskem. A tak funguje i vaše tělo. Vosk je vaše fyzická schránka, knot je duchem, oživujícím tuto masu. Buďte opatrní na obojí, neboť necháte-li vaše tělo příliš živořit, váš duch shoří daleko rychleji a už mu nepomůže ani to, že se budete snažit napravit své chyby a budete napravovat fyzickou schránku. Váš duch může být natolik opotřebován, že nic jej nedokáže napravit a odejde, přestože jeho fyzická schránka je zase téměř dokonalá. Živte obojí – tělo i duši – s láskou a stejnou měrou, aby vše pracovalo v dokonalé harmonii v možnostech tohoto vašeho fyzického světa.
Chceme teď mluvit o velmi vážných věcech. Jedná se o exodus. Ano, skutečně není jiná cesta pro vás. Staré kontinenty se potápí, nové se vynoří. A vy ve svých zjemnělých fyzických tělech přečkáte na našich lodích, kde se naučíte žít vesmírným způsobem dětí Stvořitele. A potom znovu osídlíte Gáju. Nebude to dlouhá doba, co se tak stane. Zatím se vše odsunulo díky vašemu kladnému působení při modlitbách a meditacích. Ale tímto se stalo, že lidé přestali věřit prognózám jasnovidců a ještě více začínají zpochybňovat celé dění a vaši krásnou práci. Proto se vše spustí naráz a s velkou intenzitou. Vědomé bytosti budou evakuovány, aby nezahynuly s ostatními. Tak je to povoleno Stvořitelem. Ani se neptáš na termín. Správně, ten není znám. Už bude všechno velmi velmi brzy . Těšíme se na tento okamžik a děkujeme Stvořiteli za to, že nám umožnil být při tom. Bude to patřit mezi zázraky tvoření, které se stanou legendami. Tak jako příběh Isis a Osirise a jejich syna Hora nikdy nezanikl a nedokázal ho smazat žádný dějinný režim. Už jen pár chvil a všechno začne znova. Jen vaše živoucí knihovna vědomí ve vás ponese další život ve vyšších kvalitách. V žádném případě to nebude krok zpátky. Na rok l. budou vaši potomci vzpomínat s úctou a slávou, jakou odvahu, pokoru a vytrvalost jste museli prokázat při tvoření nového věku. Toto vše bude promícháno s dějem lidí na Zemi, kteří zůstanou v porobě Antikrista až do té doby, než zahynou. Hrstka těch, co přežijí, vás budou uctívat jako božství. Takže opět se bude historie opakovat. Ale vy už nepřipustíte, aby se opakovala se stejnými důsledky. A tím se už konečně rozpřede temný závoj, který halil tuto planetu. Postaráte se o to, aby negativní vliv určitých sil byl znemožněn a úplně zlikvidován – odsunut jinam. A tak nastane dlouhá doba světla a míru, života lidí v lásce k Bohu a sobě navzájem.
Vaše planeta je skutečně v ojedinělé situaci. Evakuace probíhají poměrně dost často, protože při rozpínání vesmíru se narušuje kompatibilita oběžných drah jednotlivých galaxií a hvězdných soustav. Čím vzdálenější od centrálního slunce Vesmíru, tím větší chaos nastává. Tak vznikají vícehvězdné soustavy, složité systémy gravitačních polí a tím vznik menších vesmírných těles jako jsou pásy asteroidů a komety. Tyto způsobují vychýlení planetárních os, případně vyvolají srážky planet. Vyspělé civilizace jsou schopny tyto úkazy předem vypozorovat a požádat Stvořitele o záchranu a přesídlení.
Vaše situace je obdobná pouze v tom, že o blížící se zkáze víte předem. Ostatní kritéria jsou zcela jiná. Jen nepatrný zlomek lidí si skutečně uvědomuje sílící hrozbu a ještě menší zlomek si uvědomuje, že by mohl pro svou záchranu něco udělat. Proto je také zvoleno jako možnost informovanosti televizní vystoupení, které pronikne do všech koutů světa. Bude postupně promítáno v celém světě, protože se budou přidávat další a další prosby zvědavců. Budou upozornění i na to, že sami musí požádat o evakuaci.
Aštar
Ať se ti podaří probudit co nejvíce Šípkových Růženek a Šípkových Růženců…
Ptáš se na základní podmínky evakuace.
Bude to devět dní před počátkem ponořování pevninských ker.
Devět dní před prudkými požáry a vichřicemi a velkými písečnými bouřemi. Popel s pískem budou padat i na vaše území. Z nebe budou padat mrtví ptáci a mračna různého hmyzu. Obloha bude po několik dnů rudá.
Ten den bude zjevení na nebi, jak je zvěstováno v bibli. A teprve potom za devět dní budou lidé vybídnuti k evakuaci.
Tvůj výkřik „ tak co mám s vámi, lidé, dělat, když se stále nechcete změnit, když na vás nic nepůsobí? Když jste slepí a hluší, máte plné sklepy a prázdnou duši!“ , to jsi pocítila tíži svého úkolu. Vyslechla jsi prosbu- nech nás žít, vždyť víš, že se nezměníme. Co teď uděláš? Napneš všechny síly, aby se změnili. Ale všechny prostředky již byly použity. A žádnou pozitivní změnu nepřinesly. Co chceš ještě vymyslet?
V této době se spojily všechny kosmické síly, aby posílily oslabené jedince a pomohly jim svítit v temnotě. To je počátek nové cesty. Ale třídění je nutné. Planeta Země je duchovní bytost vyššího řádu a její prosby budou vyslyšeny přednostně před prosbami lidí. Ale ti temní stejně neví, že mohou prosit. Netuší, že jim hrozí záhuba a neprosí mě „nech nás žít, vždyť víš, že se nezměníme“. Dělení už nastalo. Už zbývá jen málo pozemského času na to, aby si každý mohl rozmyslet, na kterou stranu se přidá. Tak jako mnohokrát na vaší planetě nastává čas změn a očisty. Tentokrát velice radikální, protože se jedná o navýšení vibračního stupně. Vítám snahu všech, kteří se podílejí statečně na této těžké práci a připravují lidi na návrat ke mně. Bude to trvat miliony a miliony let, ale je potřeba se vydat na tuto cestu.
Ano, díky za každou dušičku. Všichni jste moje děti milované a budu se radovat z návratu každého svého drahého. A s lítostí budu čekat delší dobu na zbloudilé, které ale také jednou u sebe přivítám.
A tobě děkuji za statečnou práci. Jsi neoblomná, pevná. Nenech se zviklat prosbami, tento čas už minul. Teď je doba činu. Každé láskyplné slovo, každá láskyplná myšlenka má při své síle obrovské působení, jehož rozsah poznáš později.
Vnímáš všechno s nadhledem jako božskou komedii a to je to právě, čeho jsi měla dosáhnout.
Orthon
Ano, mluvím k tobě já, Aštar Šeran. To, co prožíváš poslední dobou, a nejenom ty, to jsou části minulosti, které se díky vaší práci na vás samých dostávají ven napovrch, oživují ve vás vzpomínky, uvědomujete si, že prožíváte či pociťujete něco, co jste znali, zažili, co vám bylo důvěrně známé. Proto občas ty slzy smutku, poznání, že to, co jsem jenom tušil, to, co jsem nosil v koutku své duše, že je to pravda. Budeš se s ní stále víc a důvěrněji seznamovat. Věř svým schopnostem, nechej všechno jít tak, jak to jde. Máte svůj cíl, svůj postup, jste vedeni přesně podle toho, jak bylo kdysi naplánováno. Vaše poslání tady na Zemi se chýlí ke konci, nastává nová doba, doba změn a přerodů v myslích celých národů. Je to zase jen osobní záležitost, jak dalece a kam až každý z vás postoupí. Je nutné jít dál ve své touze poznávat dosud nepoznané, či spíš odkrýt věci a skutečnosti dávno zapomenuté. Vím, že přemýšlíš o tom, jak je někdy těžké existovat na Zemi, kolika překážkami musíte projít, abyste dokázali pochopit. Ale každým prožitkem rostou vaše osobní zkušenosti. A ty jsou cennější než stovky knih. Já vím, i v nich je ukryto nesmírné bohatství, ale to nejlepší a nedokonalejší, to ničím nezkreslené, to opravdové, ryzí, to je ukryto ve vás samých. Knihy vás mohou navést, poradit a nasměrovat, ve kterých oblastech svých minulých zkušeností hledat, na co se zaměřit. Pátrej proto, moje milá, dál ve své paměti, my ti budeme vždy nápomocni. Už teď vím, že se budeš ptát jen na to podstatné, máš už za sebou dobu, kdy to všechno kolem nás bylo senzací. Ale my vás chápeme, trpělivě čekáme a jsme připraveni vám vždy pomoci. Běž dál známou cestou, vede tě dál až ke Stvořitelům našim. I já ti děkuji za všechnu práci, za všechen čas, který sobě i nám věnuješ. Je to pro dobro mnohých. S láskou ti to předal Aštar.
Amen.
Začínáš sahat hluboko do své minulosti. Správně jsi pochopila, že cesta vede přes lexigram tvého jména a stejně správně jsi přišla na to, že z časových důvodů není nutné toto dělat sama a že přijmeš potřebné informace od své kamarádky. Skutečně byla archivářem v Atlantidě a všechny tehdy získané pracovní zkušenosti a návyky začíná uplatňovat teď v tomto životě. Je to součást jejího rozpomínání. Otevírá se jí výrazně třetí oko a pracuje s ním stále lépe. Jasnozřivost není jen vidění aury. Je to především pochopení souvislostí, schopnost vnímání drobných pokynů a poselství a materiálů, které jí půjdou do cesty. Toto je velmi důležitá práce a ona ji dělá pečlivě a zodpovědně. Je těsně před rozluštěním. A teď zodpovíme tvé otázky.
Ptáš se na minulost jedné mladé ženy. Byla skutečně Nefertity. Škoda jen, že tato informace k ní přišla příliš brzy. Nebyla ji schopna správně zpracovat a místo toho, aby ji to posunulo ve vývoji a začala vážně studovat a otevírat tak třetí oko, popadla ji pýcha. Nerozumíme přesně tomu, zda to, že se jedná o jméno, které se objevuje v knihách, může vyvolat takovou divnou reakci. Pod tímto jménem je potřeba si představit studnici informací, vědomostí, znalostí, ke které je třeba s velkou pokorou a vytrvalostí hledat klíč. Je to součást živé knihovny. Jako nevědomá, nezralá tápající bytost sama sobě zasypala tuto studnici velkými balvany a klíč jí už nikdy nebude nic platný. Promarnila svou šanci. Takových duší je tu na Zemi hodně, rozhodně není sama, která takto zahodila dary Stvořitele. A čas na nápravu už vypršel.
Tvoje kamarádka měla v době vlády Nefertity na starosti chránění tajných věd. Spolupracovala s ní a teď má šanci k této studnici získat klíč ona. Jde správnou cestou. Ty jsi žila v té době v Núbii. Vládce Achnaton byl pro vás agresivní neduchovní válečník a nepřítel. Vaše království bylo na vyšší úrovni. Oženil se s Nefertity právě kvůli její duchovnosti – byla původně kněžkou. Ale právě díky ní byl přerušen úplně kontakt s vědomím Síria.
Chtěli bychom ti toho říct dnes hodně. Můžeme?
“Ano, ano, bratříčci moji milovaní, jsem zvědavá, až stříhám ušima!”
Jsme rádi, že máš smysl pro humor. To je velmi důležité – nebrat se příliš vážně. Pak začne být člověk v hlavní roli tragikomedie.
Začneme prapůvodem tvojí existence ve čtvrtém sektoru tohoto vesmíru ve hvězdné soustavě Plejád. Nebereme v úvahu mnoho miliónů inkarnací od prvopočátku až po zvířecí skupinové duše. Tvoje první samostatná duše se zrodila v moři na planetě páté hvězdy od centrální hvězdy Alcyonu, na které nebyla žádná souš v té době. Veškerý život se vyvíjel pod vodou a odtud máš vzpomínku na to, jak jste tančili při nádherné hudbě a tvarovali proudění vody do duhových gejzírů. Bylo to několik dalších milionů let šťastného života. Pak tuto planetu postihla událost, při které se odpařila značná část moří a původní způsob života zcela zanikl. O mnoho později začal život na souši, ale to je jiná kapitola, ta už se tebe netýká.
Rozhodla ses pro dobrodružnou zkoušku vtělit se do humanoida. Jako velmi vyspělá duše v sedmé dimenzi jsi přijala polosvětelné tělo v začínající civilizaci třetího slunce. Fotonový pás Alcyonu byl v té době širší, hvězdy blíže, takže podmínky pro vývoj byly ideální. Světelný den byl mnohem delší než světelná noc.
Zde nastal zlom, kdy ses začala nudit. Toužila jsi po dobrodružství a tam bylo vše tak snadné…
Proto jsi přijala výzvu pomoci jedné vývojové planetě na okraji vesmíru u posledního osmého slunce. A zde jsi uvízla. Stala ses uctívanou bohyní, protože tvoje vědění bylo pro jednoduchý lid zázračné. Tvůj původní krásný úmysl pozvednout tyto lidičky k návratu ke Stvořiteli byl těžce proveditelný přes bariéry, kterou kolem tebe postavili kněží. Nedokázala jsi čelit překážkám hrubohmotnosti, o jejichž existenci jsi neměla ponětí a nerozuměla jsi tomuto konání.
Protože jsi vždy pracovala na svém duchovním vývoji sama za sebe, nepochopila jsi důležitost kontaktu s běžným lidem, nepocítila jsi odtržení a tím sis vůbec neuvědomila, že svůj úkol vůbec neplníš. A tak začalo tvoje velké karmické zatížení. Tvoje čisté a dobré srdce tě zachránilo před horším údělem. Takto se tvoje duše rozdělila, aby neměla možnost těžit ze svých minulých zkušeností a učila ses být obyčejným člověkem. Byla jsi pravidelně podrobována cyklickým zkouškám, při kterých se obě části inkarnovali ve stejnou dobu velmi blízko sebe. Tyto zkoušky dopadly víceméně dobře.
Dostala jsi jedinečnou šanci teď odčinit svou karmu. Máš svobodnou vůli, jak to provedeš. V každém případě už víš, proč stále říkáš, že nechceš dovolit, aby se duše utopily a uvízly v pozemském bahně. Už jsi tuto trpkou zkušenost zažila. A je v tvých silách zachránit duchovno v lidských tělech, teď je na tobě, jestli to dokážeš. A protože si uvědomuješ svou sounáležitost ke Stvořiteli a nejsi na to sama, tak to dokážeš.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec .
Směješ se? To je dobře. Secury
Nacházím se v pusté krajině. Na zemi není žádná voda, moře, všude mírně zvlněná červená skalnatá půda, nebe temně rudé. Je to umírající stará planeta bez života. Musím do podzemí. Podařilo se mi najít otvor – vchod dolů, ve kterém je jednoduchý vozík a pomocí řadící páky jsem ho uvedla do pohybu. Rozjíždí se velmi dlouhým tunelem po kolejích, zdi jsou perfektně hladce opracovány. Stále hlouběji a hlouběji, vše je příjemně rovnoměrně zelenkavě osvětleno. Na konci vstupuji do otevřené krajiny, která je uměle osvětlena žlutozeleně. Jsou tu strmé skály a vyschlá koryta řek. Vše bez života.
Jak vypadám? To je zajímavé, jsem si hodně podobná jako teď, jen postavu mám podstatně drobnější. Jsem oblečená do přiléhavé stříbrné kombinézy včetně těsné kukly na hlavě. Nemám vlasy, ale mám bílé vousy. Jé, to nejsou vousy, to je jinovatka. Je všude velká zima. Co jsem, jestli žena nebo muž? Nevím, nevnímám se pohlavně. Nerozumím této otázce. Mám jít domů. Otázce, jestli mám manželku a dům opět nerozumím.
Přistupuji k jedné kolmé červené stěně. Jsou v ní vybudovány kajuty. Lehounce se odrazím špičkou nohy a stoupám k mojí ve třetím poschodí. Má oblé stěny, je úzká v délce asi 6 m obsahuje pouze jednoduché lůžko. Zde žiji a učím se. Radí mi a vedou bytosti, které mají světlá roucha, všichni jsou seřazeni stupňovitě ve třech řadách, takže vypadají jako pěvecký sbor. Je jich šedesát a když jsem v klidu na lůžku, mentálně mě oslovují a vyučují. Intenzivně se připravuji na závěrečné zkoušky.
Teď se nacházím v otevřené pusté krajině. Vytvářím strom, je to jablůňka, která je obsypaná jablíčky třech druhů – červené, žluté a zelené. Jsou šťavnaté a všem velmi chutnají. Ne, strom nevznikl ze semínka a nevypěstovala jsem ho. Prostě jsem ho vytvořila myšlenkou. Zkoušku jsem složila.
Probírám se ze svých vzpomínek na prožitou minulost, vracím se do pozemské reality tohoto bytí, kdy si plně uvědomuji obrovskou tíhu přitažlivosti země, která mne až drtí.Ale je tu teplo – svítící hřejivé životodárné sluníčko, to je taková nádhera! Vděčně prohřívám zmrzlý obličej a ledové ruce z Rudé planety a listuji si v knize Dějiny umění. Užasle zírám na obraz Leonarda da Vinci Madona ve skalách. Vždyť to je ta krajina, ve které jsem právě byla… Vedlejší obraz jeho žáka, který ho kopíroval, je úplný paskvil – ten vůbec nevěděl, co maluje. Vzrušeně hledám Monu Lizu. Ano, to je ono, tato krajina, je tam namalovaný i zdroj umělého osvětlení, který je v podzemí a tvoří zelenkavě žluté pološero. Pustina bez života, vyschlé cesty řek, ano, to je přesně ono! Leonardo, kdo jsi vlastně skutečně byl?
Žádám svou sestřičku, aby se pokusila mentálně cestovat na planetu, která je na obraze zachycena bez toho, že bych jí sdělila svou zkušenost. Zde je její zážitek.
Vznáším se nad pustou krajinou, červenohnědá půda, šedé skály, červené šero, ale dělá mi potíže si stoupnout nohama na zem – je malá přitažlivost. Sklouzávám dolů dírou, její hladce opracované stěny jdou šikmo dolů, na konci je legrační malý vozík. Já bydlím v oblé kajutě ve skále, rovnoměrně osvětlené a bez zařízení. Lůžko se vysune na můj myšlenkový pokyn.
Teď se nacházím ve velkém kulatém stupňovitém sále jako přednášková aula a je tam asi šedesát lidí. Dole na kulatém pódiu je pět členů komise. Budu skládat zkoušku. Sedám si na židli a do náručí mi vklouzla světelná koule, jejíž součástí se stávám. Je to holografická projekce nečekaných nových situací, které musím okamžitě řešit. Zkoušku jsem složila. Je nás 144 absolventů.
Nyní jsi žena. žena v ženském těle. Rozviň plně aspekt svého ženství, nech ho projít vším, s čím přicházíš do styku. Staň se ženou v plném slova smyslu. Není nic, co nedokážete, jen se zastavujete, analyzujete, donekonečna rozebíráte a nepřijímáte věci tak, jak se mají. Nebuďte sami sobě brzdou. Kdysi velmi velmi dávno ve vašem měřítku existovala jedna nádherná energetická bytost. Zářivá a dokonalá. Ta se toužila se svou dokonalostí podělit, dát ji jiným bytostem, předat dál své zkušenosti, jež znala. A byly to zkušenosti? no, byly. Neboť vše, co teď prožíváte, je vlastně snovou projekcí. Snem uvedeným do hmotných podmínek. Vše existuje v jediném okamžiku a čím hustější a hmotnější prostor vedle tebe je, tím delší a propastnější jsou rozdíly ve vnímání prostoru a času. Ve skutečnosti - té prvotní- je to jeden harmonický celek, který nabírá jiné rozměry v různých duchovních úrovních. A z té, ze které sestoupila ona zářivá hmota energie, o které jsme spolu mluvili, tam už nebyl rozdíl mezi teď a potom. Ale proto, aby dala své znalosti dál, musela sestoupit o mnoho a mnoho úrovní níž. A v každé z nich zanechala svůj díl. Svůj otisk, svoji součást, která jí pomáhá udržet kontakt s její původní realitou, aby se necítila v tom dalekém časoprostoru sama a opuštěná. I když se tak cítívá, není to tak docela pravda, neboť jenom zapomněla na to, že za sebou nechala zářící cestu, po které se velmi lehce může vrátit domů, jen zastrčit klíč do správných dveří. A jak se můžu sám přesvědčit, úkol je splněn, dveře otevřeny a světlo poznání ozařuje její okouzlená očka. Tak pojď, natáhni ruku a nech se vést. Ti, kteří ti slíbili pomoc, konečně mohou dostat svému slovu a podržet ji při jejích prvních a nejistých krůčcích na cestě domů, cestě světla, lásky a porozumění. Nic není složité, nic není těžké, a s tímto vědomím vstupovala tato bytost níž a níž. A všude, kudy prošla, nechala za sebou kousek svého já. Až těsně před vstupem do nejnižších, krutějších sfér požádala o pomoc a vedení a bylo jí umožněno rozdělení jejího já na dva díly. Ženský a mužský princip. Měly si pomáhat, měly se podporovat a milovat. Nádherná myšlenka, horší realizace ve světech, kde světlo vstupuje na povrch jen na velmi krátkou dobu, kde zloba a nenávist určují chod celého dění. Proto se znovu mohlo rozdělit, aby se lépe ukotvila v tomto světě, aby poznala víc a více prožila. Bylo to takto, abys na konci své cesty tady a na začátku svého návratu byla silná a samostatná. Neboť nejlepším spojencem jsi ty sama.
Dnes jsi požádala o pomoc. Byla ti poskytnuta jak z duchovní úrovně Země, tak z duchovní úrovně vesmíru. Uvědom si, že už není cesty zpět. Až doposud jsi hledala cestu zpět a i když jsi na ní stála, nedala se do pohybu. Teď už na ní jsi, a to vědomě. Máš přístup ke všemu, co jsi tady prožila. Jsi vědomá a s tím musíš umět žít. Jakékoliv zneužití se po zásluze trestá a to si, prosím, uvědom a měj to stále na paměti. Nemohu ti říct, jak se bude ubírat tvůj další život, to nesmím a ani na to nemám právo. Vím jen jedno. Tak, jak můžeš hledat v minulosti, zrovna tak je ti otevřena cesta do budoucnosti. Jestli smím poradit, sám bych raději hledal svou budoucnost v minulosti, abych neopakoval chyby už jednou prožité.
Nepodceňuj sama sebe. Tam hluboko v tvém nitru je ukryta obrovská síla, která je schopna pohnout světem. Ostatní budou tebou přitahováni jako magnetem a tvůj příklad života jim pomůže najít sama sebe. Všichni mají podobné schopnosti, jen ještě nenastal jejich čas. Proto už konečně vykroč osvětlenou cestou zpět k Otci našemu, zpátky domů. S láskou
Gabriel
Teď se připojuji já, Orthon.
S velkou úlevou sleduji tvoji reakci na to, jak ses dozvěděla pravdu o sobě. Není tam ani zrnko pýchy, ješitnosti, ctižádosti. Toto byla důležitá zkouška. Tímto jsi dozrála pro další rychlý postup v získávání vědomostí.
Otevírají se ti úžasné možnosti, studánky plné zářivé čisté pravdy, jen se sehnout a nabrat do dlaní, když žízníš po poznání. I já tě kdykoliv ke studánce dovedu, když mě požádáš. Jsem rád, že budeš této nabídky využívat co nejčastěji. A přeji ti stále slunce v duši.
Tvůj milující Orthon
Teď k tvé minulosti. Nikdy jsi neudělala žádnou závažnou chybu, vážný prohřešek proti božím zákonům. To, že jsi nemohla vždy vystupovat láskyplně, souvisí s hrubými vibracemi na planetě Gája, dlouhými obdobími světelné noci, které se stále prodlužují tím, jak se vzdaluje od centrálního slunce.
Je pro tebe přirozené mít vedoucí postavení. Vládneš svou láskou a věděním, nemáš potřebu se nechat uctívat. A teď se k těmto vlastnostem přidává hluboký soucit k lidem, porozumění, láska a velká chuť jim pomáhat. Od tohoto jsi byla v dávnějších věcích oddělena. Proto ses teď narodila jako “obyčejná” – jedna z davu, aby ses to naučila. A naučila ses to dobře. Stejně jako je tvůj přítel posedlý svým úkolem a jeho první ranní myšlenka patří vesmírným lidem, ty si zase vzpomeneš na člověka, který nejvíc potřebuje tvou pomoc a léčíš ho, i když ho vůbec neznáš. Tak je to správné. Zvládáš svůj úkol dobře. Proto se tvoje schopnosti začnou plně rozvíjet. Aby tvoje schopnost pomáhat byla co nejúčinnější a přitom ses stále vědoměji začleňovala do Jednoty. Abys už nikdy nepocítila osamělost = odtržení od Stvořitele. Tvá touha po splynutí se naplňuje.
Vraťme se k tvé minulosti. Položila jsi základní stavební kámen pro mnohé kultury. Ovládáš astronomii i astrologii, máš to všechno v sobě. Postupně ti bude závoj zapomnění odstraněn. Od tohoto vědomí se odvíjely kultury Mezopotámie, kde jsi byla také královnou. Zde jsi prožila velmi krásné období – bylo to v době světelného dne. Duchovní bytosti zde působily ve velké míře po celém světě a navštěvovali jste se vzájemně pomocí létajících talířů. Všechna tato setkání jsou zaznamenána – jen umět číst. Je potřeba začít studovat staré texty. Samy ti budou přicházet do cesty.
Prošla jsem při regresi k samému počátku svého bytí se svým partnerem jako svou součástí. Může se stát, že bude mít někdo zcela stejné vzpomínky a zážitky? Nedostala jsem se do oblasti všeobecného vědomí?
Chápeme tvoje pochybnosti. Ano, dostala ses do oblasti kosmického vědění a kosmické paměti vývoje vesmíru. Ale zážitky byly skutečně osobní. Samozřejmě je může přečíst každý, kdo se umí takto napojit, ale nevnímal by to osobně. Skutečně jste byli stvořitelé čtvrtého sektoru tohoto vesmíru a zúčastňujete se života na Zemi, abyste plně pochopili svoji vlastní tvorbu. Nic si z toho nedělej, že se to moc nepodařilo, že se vám to vymklo z rukou. Nebyl to původní záměr, ale o to pestřejší tvorba a výsledky. Vždyť sama každodenně žasneš nad rozmanitostí života a projevu lidí, i když je to většinou v negativním slova smyslu. Je to také tvorba. A zajímavá.
Chápeme, že dnešní stav začínáš pociťovat jako velkou tíhu, ale už brzy jí budeš zbavena. Co je to brzy? Období několika měsíců. Rozhodně do roka a do dne.
Mám radost z toho, jak pracuješ. To, že se nevzdáš a nenecháš se žádnou silou zviklat na své cestě, svědčí o velkém odhodlání jít za světlem, pravdou a láskou. Jsem velmi rád, že jsi tak houževnatá a smělá a vždy najdeš způsob, jak opět stoupat vzhůru. Starosti světského života už opět proudí mimo tebe a zabýváš se smysluplnou činností. Nesmrtelnost už začíná být pro tebe samozřejmostí, hluboce vnímáš pravdivost vesmírných informací. Jsem tomu opravdu rád. Předávej tyto myšlenky lidem dál, prosím, pro ně srozumitelnou formou, tak jak to velmi dobře umíš. Doslechl jsem se chvály na tebe, jak se bráníš cizím vlivům a důsledně se řídíš svojí intuicí. Takto pokračuj, prosím, dále, tvoje vnitřní já tě nikdy nezklame. Kéž by více bytostí na vaší krásné planetě umělo takto cítit a žít jako ty. Žiješ podle kosmických zákonů a uč v co nejširší míře další lidské bytosti žít také tak. Budeš mít všemožnou podporu v této práci. Jsi proto silně chráněna.
Teď ti přeji dobrou noc, kvítečku líbezný. S láskou a úctou
Orthon
Spolupráce mezi námi je velmi potřebná a usnadňuje vám práci. Kdyby takto pracovali vaši vědci, odložili svoji rivalitu, dávno by přišli na to, že člověk a jeho kultura tu není jen 12 000 let, ale že tu byla už před milióny lety a to i v době dinosaurů. Jenom vaše pýcha z vás dělá pány světa i kosmu a jenom málo z vás si dokáže připustit, že jste jenom nepatrným článkem v řetězci dějin. Loučíme se s tebou my, druidové dějin Irnaak a Terek.
Amen
Víš, je velmi obtížné na několika málo stránkách zachytit historii takové civilizace, jakou byla Atlantida I., a to už proto, že skutečnosti, které se po dobu téměř 8 miliónů let udály, jsou více než obsáhlé. Můžeš dostat velmi podrobný popis jednotlivých časových úseků, ale myslím si, že to není předmětem toho, na čem pracujete. Opravdu jste jako děti. Vaše velké znalosti zatím leží nevyužity. Víš, dětem také vlastně všechno ukazujete vcelku, tak jak to vypadá z vašeho pohledu, a pak se teprve dostáváte do nižších vrstev, které slupujete stejně jako slupky cibule. Úplně stejně je to s informacemi od nás. Vše jde k vám postupně podle vašich možností a schopností.
Území Atlantidy I. bylo de facto izolované od okolního světa, kde mezitím probíhal úplně odlišný vývoj. To ale neznamená, že atlanťané neměli možnost pobytu v okolním světě. Nejdříve nebyl důvod k tomu, aby opouštěli svůj zabydlený a civilizovaný kontinent snad jen za účelem poznání krás a vývoje tohoto odděleného světa. Vydávali se později na studijní cesty kratšího i delšího charakteru, tady už vyvstala nutnost zbudovat opěrné body, kde by bylo možné si odpočinout bez nebezpečí hrozícího od domorodých kmenů nebo zvířat. Některé tyto záchytné stanice byly časem zrušeny třeba z důvodu nevyhovujících klimatických podmínek či pro rozrůstající se domorodé kmeny a naopak vznikaly jiné v oblastech neosídlených a velmi vzdálených. A právě takovými stanicemi byly i opěrné body na území dnešní Číny. Jelikož toto území bylo velmi málo osídleno, nedocházelo k zániku ale naopak k rozkvětu.( Další stanice byly převážně v horských oblastech. Některá pohoří vznikla samozřejmě mnohem později, ale nedosahovala takových výšek jako ty, které vznikly první. Tedy bylo to na území dnešního Peru, ale také Anglie, střední Afriky, opravdu jich bylo mnoho a je těžké je vyjmenovat všechny- a nakonec, není to podstatné). Ještě donedávna byla v obyvatelích tohoto území patrná snaha vědět sám o sobě co nejvíc. Ale předávat tyto znalosti jen duchovně vyspělým osobám a jinak všechno uchovávat v tajnosti. To je kód, který v těchto živých bytostech přetrval miliony let a není tedy výsledkem žádné čínské kulturní revoluce. Tak jako dnešní duchovně vyspělé bytosti jsou schopny předávat své zkušenosti formou kódů svým potomkům, stejnou cestou byly předávány i obyvatelům dnešní Číny, protože i tam nakonec došlo k asimilaci s původními obyvateli a nakonec zániku atlantské civilizace. Křížením dvou různých ras už nevznikali jenom duchovně vyspělí jedinci, ale také ti, kteří převzali víc z původního obyvatelstva. Byla to jen otázka času, než vymřeli všichni atlanťané a zůstali pouze potomci, jejich kvality a znalosti zdaleka nedosahovaly kvality otců a jejichž pouto ke hmotě bylo pevnější než touha po duchovním rozvoji.
Takže začneme u Atlantidy I. Tehdy jste přiletěli osídlit novou krásnou planetu na okraji vesmíru a založit na ní živoucí knihovnu. Tento požadavek vznikl na základě proměnnosti a rozpínání vesmíru. Současně s vámi přišli statisíce dalších, aby založili novou, velmi důležitou duchovní civilizaci. Protože to byly bytosti různých úrovní, velmi brzy se vytvořily hierarchie – dá se říci velmi přísné kastovnictví, které sice zabezpečilo velmi mírumilovný a funkční život bez rozbrojů ve skupinách, ale neumožnilo předávání informací mezi kastami geneticky – první chyba v živoucí knihovně. Kastovní rozdíly se v průběhu několika set tisíc let prohlubovaly, až vyvolaly disharmonické změny planety. Krize vyvrcholila očistou – ponořením pevniny.
Po nezdařeném prvním pokusu se duše vtělovaly po různých částech vesmíru nebo odpočívaly.
Atlantida II. Další hromadné vtělení a pokus o osídlení planety vysokou duchovností byl v oblasti jižního pólu. Po přepadení knihovny a prohrané válce před 300 000 lety většina obyvatel emigrovala na jiné planety. Ti, co zůstali, stále více zapomínali. Až je závoj zapomnění zahalil dosud. V dnešním procesu očištění roztaje led a sníh na jižním pólu, budou tam opět podmínky pro život a budete nalézat stopy dávné kultury Atlantidy.
Po ovládnutí Živoucí knihovny Temnými silami se část vědomí vysoké duchovnosti musela vtělit jako vědomí Eset až do doby úplného osvobození. Tato situace trvá 300 tisíc let pozemského času, což je jen směšně malý zlomek bytí. Jen malé odskočení. Pro lidi jsou to věky. Vědomí Eset zůstalo v působení až dosud, nepodařilo se ho vymýtit z paměti lidstva a toto čeká na dobu návratu a osvobození, o kterém ví, že nastalo teď.
Jako božské vědomí působila Eset při náboženských obřadech tehdy páté dimenze, kdy se zjevovala mezi lidmi přímo v ohni ve zlatých šatech, současně na mnoha místech. Pomocí telepatie sdělovala lidem duchovní učení, vedla ke spravedlivé vládě panovníky a kněze a zázračně léčila při zjeveních.
Postupně ubývali duchovní lidé, kteří byli schopni vysoké vibrace snášet a pracovat s nimi. Po zániku Atlantidy a propadu do třetí dimenze materiálního světa byl přerušen kontakt úplně.
Duchovní prázdnota a chaos přiměly Eset a Usira k fyzickému vtělení. Nenarodili se z člověka, vytvořili si těla sami. Byli bezpohlavní, jednalo se pouze o dvě rozdílné a doplňující se energie jin a jang. To byl tradovaný příchod Usira a Eset na Zem, jejichž rodiči byli nebesa a půda. Samozřejmě, když použili genetický materiál země a přišli z vesmíru. Stejným způsobem bylo vytvořeno tělo Nebthet a Sutecha, který jako plánovač měl být ku pomoci. Proto byli bratry a sestrami a manželé současně. Pak došlo ke zklamání nad chováním a hlavně činem Sutecha, ze kterého se místo rádce a pomocníka v tíživé situaci stal závistivý zrádce. Zatoužil po absolutní moci, zalíbilo se mu uctívání a zdálo se mu, že Usirew a Eset si toho dostatečně neváží nebo dokonce tím pohrdají. Což byla pravda. Za spolupráce temných sil se mu podařilo manžele od sebe oddělit na delší dobu, oslabeného Usira vlákat do léčky, rozdrobit jeho síly a pozornost na více činností naráz. Pak došlo k jeho fyzické likvidaci. Jinak jeho tělo bylo vzhledem k ostatním lidem nesmrtelné – velmi dlouhá životnost s možností rekonstrukce, kterou ovládala Eset. Podařilo se jí sice jeho tělo poskládat zpět, ale duše již odešla ke Stvořiteli, poškozená a rozpolcená. Jako prevenci před úplnou likvidací si domluvil, že zůstane rozdělen a tím zvýší nejen svou bezpečnost, ale současně působnost ve více rolích. Schůzku sjednocených duší si dali s Eset v této době, aby spojili své síly při konečné fázi osvobození planety. Toto je Boží plán. Horus je pouze symbolika pro pochopení tohoto plánu. Pověstné oči Horovy znamenají hluboké pochopení vnitřní pravdy o sobě samém. Horus byl posel boží, který posiloval Eset v osamělosti, zprostředkovával přímý kontakt s prvotním Stvořitelem v těžkých dobách temna, kdy se stávala komunikace stále obtížnější. Eset se vzdala vlády a zpovzdálí sledovala postupný úpadek. Lidé ji uctívali jako bohyni. Vždy je včas varovala před následky jejich činů, ale oni přijali všechno vždycky, až bylo po všem. Před zánikem Atlantidy II. požádala o návrat ke Stvořiteli a bylo jí to dovoleno. Usirew až do té doby pracoval z jedné části i jako hlavní světelná bytost při převádění duší do nehmotných světů – proto byl nazýván králem podsvětí. Ostatní části jeho duše inkarnovali v různých oblastech vesmíru. Jedna část byla duší Horovou. Eset ho poznala a proto tvrdila, že je jejím synem, i když fyzicky nebyla schopna mateřství. Ale toto by lidé nikdy nepochopili. Hroby Usira a Eset nebudou nikdy objeveny. Jejich těla se rozplynula. I tento fakt utvrdil lidi o jejich božském původu a posílilo to tradici předávání historické informace.
Doba působení Eset byla zhruba sto tisíc let. Když se duše zbavila vazby fyzického těla (byť umělého), šla na zkušenou a výzvědy v kosmu a hledala podobnou situaci jako na Zemi, aby se lépe připravená mohla vrátit a působit. Bohužel v celém vesmíru obdobná situace neexistuje. Nebo spíš bohudík.
Archanděl Michael svedl velkou bitvu s temnými silami, kterou však prohrál a musel svoje flotily stáhnout zpět. Eset byla jen bezmocným pozorovatelem. Území planety byla vydána napospas experimentům křížení a tvorby nové lidské rasy křížené se zvířaty bez jakéhokoliv omezení a organizovanosti. Probíhali stovky programů současně, což nemá ve vesmíru obdoby. Vznikaly krvelačné příšery, které se daly vycvičit v armádu a vzájemně se vraždily.
Ještěři se nedali kombinovat geneticky se savci, ale i u nich se podařilo vládnoucím temným silám povýšit jejich ducha na úroveň samostatného lidského a používat je k vojenským účelům – viz Čína. Toto vše byla jedna vřící masa navzájem se požírající, původní obyvatelé lidského původu prakticky neexistovali. Jen malé izolované skupiny si předávaly dál své duchovní znalosti formou zasvěcování a náboženských rituálů. S nimi byla Eset neustále v kontaktu, osobně dohlížela na iniciaci a vítala každého osvíceného, jemuž byla současně i patronkou. Proto povědomí o Usirovi a Eset žilo dál.
Asi před padesáti tisíci lety se muselo zasáhnout. Vojska sil světla náhle přepadla rozsáhlá území, použila zbraně hromadného ničení a zlikvidovala velkou část degradovaných příšerek. Na místech dopadu bomb zůstal dosud skleněný povrch – viz poušť Gobi v Ásii. Eset byla hlavní iniciátorkou tohoto ničení, ne jen pasivním pozorovatelem. Vymyslela to a zorganizovala jako poslední a jediné možné řešení. Bylo to pod jejím vedením a požehnáním, ale dělala to s velkou nechutí. Budoucnost ukázala, že to bylo velmi moudré řešení. Nesla plnou zodpovědnost za tuto drastickou situaci, ale dopadlo to dobře. Přepadení bylo nečekané a účinné a značně oslabilo potenciál sil temna. Už se nikdy nedostali do takového rozkvětu.
Skončili jsme u likvidace chybných kříženců člověka se zvířaty. Země přestala být nebezpečnou pro ostatní civilizace a ty ji začaly více využívat jako přestupnou stanici, vyhnanství nebo pro svůj badatelský výzkum. Stále více se zalidňovala. Před třiceti tisíci lety díky rozsáhlému projektu osídlování méně rozvinutých planet byla na Zemi již jedna miliarda obyvatelstva! Dá se už mluvit o přemnožení. Jen vysoká duchovnost tehdejších lidí držela život v harmonii. Bylo to období poslední Atlantidy. Centrální území na souostroví ovládalo a řídilo osídlená území na celém světě – v Asii, Austrálii, Afriku i Ameriku. Antarktida byla v té době již trvale pod ledem.
Centrum vlády bylo na pěti ostrovech. Souostroví bylo početnější, ale malé ostrovy sloužily k rekreaci a bydlení. Na jednom z ostrovů bylo duchovní centrum s kláštery, kostely apod. Na druhém bylo soustředěno školství, university, knihovny a kultura. Třetí ostrov zdraví sloužil na rehabilitace, byly tam lázně a nemocnice. Tento ostrov zůstal nejlépe zachovalý, jen je na něm dvě stě metrů vysoký nános bahna. Na čtvrtém průmyslovém ostrově byla výroba létajících talířů a spotřebních věcí. Hlavní zdroj energie byl na pátém ostrově. Odsud bylo řízeno počasí atd.
Z tohoto centra bylo ovládáno obyvatelstvo na celém světě. Absolventi škol učili méně rozvinuté kultury základy zemědělství, sít obilí, řídit se postavením hvězd. Ti vyspělejší budovali pod jejich vedením průmysl a využívali vysokou technickou úroveň. Někteří přijímali i písmo a kulturu. Svým způsobem se jednalo o kolonizaci celého světa. Někdy i násilnou, protože neodpovídala vývojovému stupni domorodého obyvatelstva. Toto po zániku souostroví okamžitě všechno zrušilo, přestalo používat cizí prvky. Nabubřelost, přílišné sebevědomí a nedodržování základní etiky – to byly také důvody, proč došlo k zániku Atlantidy.
Takže čím začneme? Tím, čím jsme skončili tj. obdobím před třiceti tisíci lety.
Nenarodila ses na Zemi. Narodila ses rodičům v páté dimenzi na páté planetě Síria. Na lodi jsi strávila tři tisíce let, kde ses připravovala na vstup na Zem. Bylo ti dvacet tisíc let, když jsi začala žít na Atlantských ostrovech, působit jako léčitelka a vědma současně a o něco později ses stala čtvrtou manželkou velitele podmořské flotily. Váš vztah byl nevyrovnaný, nešťastný. Manžel byl příliš dobře ukotven v pozemské hmotě a tvoji sílu a schopnosti vlastně vůbec nikdy nepochopil. Bylo to pro tebe velice těžké. Žil dost nevázaným způsobem života, pojmy láska a věrnost mu byly dost cizí. Hodně cestoval po celém světě. V každém přístavu několik žen, zplodil spousty dětí, což odůvodňoval jako povyšování úrovně obyvatelstva. Byl poživačným uživatelem hmotných radovánek a tento vztah tě neuspokojoval. Manželství se stalo velice brzy víceméně formálním. Brzy jsi pochopila, že je to pro tebe brzdou. A také jsi už věděla, že si na vaše skutečné setkání musíš počkat několik desítek tisíc let a ani tam není žádná záruka kvality splynutí – spíš jen seznámení, přiblížení se. Co je to pár desítek tisíc let proti věčnosti? Je to jen mžik oka. I když tady na Zemi je to mrkání pěkně zarudlých očních spojivek a dobře to bolelo. Vaše cesty se definitivně rozešly při pádu Atlantidy, kdy jste včas, ale každý jinam a jinak odešli z ostrovů. On do Ameriky, ty do Egypta. Všude byla vybudována předem azylová pyramidová města, kde se počítalo s velkými otřesy půdy a změnami klimatu. Tvůj muž nikdy nepřiznal svůj podíl viny na úpadku svým nezřízeným způsobem života a ještě navíc obviňoval tebe, že jsi nezasáhla a nezabránila katastrofě, i když jsi o všem přesně dopředu věděla. Tímto se karmicky zatížil a způsobil také to, že ještě zhoršil původní plán a nikdy jste se nesetkali jako rovnocenní partneři.
Tvůj každodenní život? Měla jsi velký zájem poznat život na Zemi. Proto jsi hodně cestovala. Zpočátku jsi využívala cestování s manželem pod mořem a oceány. Vodní život tě sice velice zajímal, ale vnímala jsi jej víceméně jako projekci a pohodlné prostředí pro cestování. Nejvíc jsi toužila poznat život lidí. Protože vaše návštěvy byly předem oznámeny, čekali na vás v přístavu vybraní jedinci. Ty ses zkontaktovala s knězem, nechala ses ubytovat v chrámu. Tvůj muž měl na starosti materiální zásobování – ve flotile byly většinou nákladní lodě – a vaše cesty se pracovně dělily. Tvůj předpoklad, že tě seznámí se životem obyčejných lidí se nesplnil. Z tohoto důvodu ses také přestala na něj při cestování vázat a používala jsi vlastní prostředky.
Po ubytování ses nechala provázet po zahradách a městech. Zúčastňovala ses náboženských rituálů a později jsi je sama vedla. Protože docházelo ke spontánnímu „zázračnému“ uzdravování, brzy k tobě chodily davy lidí se léčit. Ve všech zemích se projevovala degenerace při křížení. Lidé se nevhodně mísili – neřídili se zákony lásky, ale funkcí hormonů a materiálního zabezpečení. Rodilo se stále více defektních dětí, což dříve neexistovalo. Také se často vyskytovaly úrazy a první epidemie. Měla jsi práce dost a dost. Tvůj syn se zúčastnil veškerého dění, jezdil stále s tebou a byl tvým spolupracovníkem v pozdější době. Dal se plně a obětavě do služeb lidem. Při blížící se katastrofě odmítl opustit nevědomé obyvatele. Byl přesvědčen o nutnosti jim pomáhat a zahynul společně s nimi. Ty víš, o koho se jedná. Nedovol, aby opakoval svou chybu.
Až do té doby jsi vedla velice rušný a naplněný život. Pak náhle ztráta syna, manžela. Bylo to těžké období.
Jsme to my, druidové dějin, kteří ti pomohou hledat cestu v kulturách Atlantidy, cestu, která vám pomůže otevřít oči a povede vás ke Světlu. Atlantida, jak už víš, nebyla pouze oblast s několika ostrovy v dnešním Atlantickém oceánu, ale je to velmi stará civilizace, která osídlovala rozlehlé oblasti tehdejšího světa. Ano, tehdejšího, protože v prvopočátcích této kultury vypadala Země úplně jinak, než jak ji znáte dnes. Byla čistou a láskyplnou planetou s pestrou paletou živočichů i rostlinstva, kteří tady existovali společně ve vzájemné harmonii. I postavení pevnin, ostrovů a kontinentů jako takových bylo zcela odlišné. Především zemská osa neprocházela dnešním územím Antarktidy, ale byla vychýlena až po katastrofě, která následovala po zničení sousední planety Malony. Ta, ač přímo neměla sousedství se Zemí, svým pohybem a následnou vlnou energií těžce poškodila tehdejší svět. Na Zemi došlo k několikerému posunu pólů. V době Atlantidy vedla zemská osa oblastí dnešního Mexika, které bylo jejích severním pólem. Pod dnešním obrovským sněhovým příkrovem se ukrývá kontinent, který hrál v existenci prvních dvou civilizací nemalou úlohu. Bytosti této první civilizace byly obdařeny mimořádnými schopnostmi – od komunikace telepatií, teleportace, komunikace se světem zvířat i rostlin, tak také měly neomezený kontakt s bytostmi Vesmíru. Vznikl tu svět, který byl skutečným rájem. Nebylo konfliktů, závisti a nevraživosti, byla jen potřeba vzdělávat sebe sama a rozšiřovat vědomí této planety dál do kosmu. Tento stav věcí trval v přepočtu několik miliónů let – měřeno vašimi hledisky – a byl by pokračoval i dál, kdyby se na Zem nedostaly výbojnější komunity, které rozvířily poklidnou hladinu zdejšího života. Nebavilo je rozšiřovat svoje vědomosti a zdokonalovat se na Zemi v ještě fyzickém těle, ale toužili po dobrodružství a stahovali sebou obyvatele tehdejší Atlantidy. Docházelo postupně k roztržkám a třenicím, ale stále více jich propadalo novému směru myšlení, který, jak se později ukázalo, znamenal zkázu pro ně všechny. Opět to nebylo otázkou několik desítek let, byla to staletí, která ovlivňovala lidi natolik, že se odvrátili od svého Stvořitele a dali se cestou vlastních osobních požitků. Opět, tak jako vždy, se vytvořily dvě skupiny bojovnějších atlanťanů a postavily se proti sobě. Bylo jen otázkou času, kdo a jak udrží své pozice, na kterou stranu se přikloní štěstí. Začaly opravdové boje, do kterých bylo postupně vtaženo i obyvatelstvo, které zatím nečinně přihlíželo soupeření obou stran. A protože se začalo uvědomovat neudržitelnost situace, emigrovalo z tehdejšího centra a odcházelo osídlovat oblasti poblíž, později i území vzdálenější od původního centra civilizace. Protože okolní svět byl osídlen bytostmi na nižší úrovni, vyhledávali oblasti neosídlené, vzdálené jakékoliv domorodé civilizace. Přesto všechno docházelo postupem času k asimilaci s původními obyvateli, neboť způsob života a obživy jim nedovoloval zůstávat trvale na jednom místě. Ne všude byl vliv atlanťanů stejně silný. Rozdrobili se na různě velké skupiny. Žili pak v izolaci a s nimi odcházely a umíraly znalosti, které měli, neboť je už neměli komu předávat. Nebo naopak domorodé obyvatelstvo pochytilo a přijalo za své některá učení, která ovšem postupem času upadla nebo byla přetočena natolik, že jejich původní záměr byl zapomenut. Je nutné pochopit, že tato část světa, tedy dnešní Antarktida, byla centrem vyspělé civilizace, která přišla z hvězd. Byly to bytosti, které odešly osídlit tento svět dobrovolně a s láskou, chtěli žít vedle původního domácího obyvatelstva v harmonii a klidu. Víš, je těžké pochopit, že na jedné straně tady žili bytosti s průměrnou délkou života 250-280 000 let a na straně druhé bytosti vzniklé křížením, či úplně první a původní, jejichž délka života byla pár desítek let. Ale postupně se všechno začalo vyrovnávat. Tím, že atlanťané se odklonili od zákonů Stvořitele, začala se zkracovat i jejich délka života. A protože poměrně dlouhou dobu, velmi zhruba asi 100 000 let, trvalo, než se přizpůsobili novému myšlení, také jejich věk se zkracoval postupně, nikoliv skokem. Snížil se asi o polovinu, ale jejich počet klesl na poměrně nízkou úroveň. Stále mezi nimi existovaly rozdíly v myšlení a v pohledu na svět, ale právě tato disharmonie měla velký vliv na energetický obal Země. Zdá se to neuvěřitelné, ale každé zlo, které je tady spácháno, pociťuje Země těžce a vy si nedokážete představit bolesti, které jsou jí tím způsobovány. A protože do té doby byla čistou a klidnou planetou, která už měla za sebou klimatické změny i posuny pólů, působilo to na ni značně destruktivně. Lidé Atlantidy si uvědomovali obrovský dopad těchto třenic a ve snaze zlepšit a upravit stav věcí se začali horečně snažit o nápravu. Ale bohužel právě toto velké chtění změnit situaci za každou cenu urychlilo zánik této civilizace. Nepřemýšlej, milá naše, nad tím, jak a kdy to bylo, trvalo to skutečně miliony let – asi 7 850 000 let. A protože civilizace byla vyspělá, stejně vyspělé a dokonalé byly i zbraně, které byly vyrobeny – ať už na obranu, či k útoku. V každém případě jejich použití mělo negativní dopad především pro atlanťany samotné. Velká část obyvatelstva byla zničena smrtícími zbraněmi, část před vypuknutím konfliktu odešla do okolního světa – tedy na území přilehlá k Atlantidě, část se vrátila tam, odkud pocházeli jejich předkové. Ti kteří zůstali na Zemi, nevěřili, že konflikt může mít tak velké následky a že může být počátkem konce jejich duchovně vyspělé civilizace. Ale stalo se tak a protože území bylo dlouhou dobu neobyvatelné, nezbylo, než se přizpůsobit životu v novém prostředí. Ale tady byl opět problém. Původní obyvatelstvo černé rasy bylo postupně zušlechťováno genetickou cestou tak, aby se vytvořil univerzální typ pozemského člověka. Cesta časově velmi náročná, neboť každé nově vzniklé bytosti bylo nutné dát dostatečně dlouhý čas na to, aby se adaptovala a sama ukázala, jaké možnosti k přežití genetickou cestou získala. Tedy vidím, že moc nerozumíš. Na jedné straně vyspělé bytosti lidského vzhledu s velkými znalostmi, ale bez místa, které by jim skýtalo záruku přežití a také v poměrně nízkém počtu na přežití, na druhé straně mutanti bez patřičných znalostí duchovních, ale v početnějším stavu. Aby si potomci atlanťanů zachovali svou rasu, vstupovali v těsný kontakt s těmito polidštěnými bytostmi. Bohužel rodily se další a další monstra, která neskýtala naději na udržení vyspělé civilizace. Ztráceli schopnost dlouhého věku, což souviselo také se změnou prostředí. Ale především to byl duchovní úpadek, který znamenal úplný zánik této vyspělé civilizace. Přesto se její zbytky nacházejí na velmi vzdálených místech Země, neboť ne všichni atlanťané chtěli natrvalo upustit od původního svého poslání. I tam dál rozvíjeli své schopnosti a zůstali věrni odkazům Stvořitele. Nedokázali ale zabránit pádu a zkáze svého lidu. To, co se ve svých počátcích jevilo jako pošetilost a rozmar, dorostlo časem nekontrolovatelných rozměrů a přineslo smrt mnoha miliónům bytostí. Už tady je pro vás důležitý moment, na který je nutné nezapomenout. Vše nové, co vybočuje z cesty, která vás vede ke světlu a lásce, musí zmizet a to pokojnou, ale velmi nekompromisní cestou, protože v budoucnu může dorůst rozměrů, které už nebudete schopni bez zásahu zvenčí zvládnout. Tak to byl počátek i konec l. Atlantidy.
Druhá civilizace Atlantidy byla tvořena opět bytostmi, které sem přišly z jiných vesmírných světů, a to za účelem nastolení harmonie a lásky a obnovení starého řádu. Ale Zem už byla těžce poznamenána konfliktem a trvalo jí mnoho tisíc let, než se vrátila energetická rovnováha jejího systému. Přesto osídlenci začali zúrodňovat kontinent první Atlantidy, který za tu dobu doznal určitých změn. Okrajové oblasti dnešní Antarktidy se oddělily a jako ostrovy putovaly do moře nebo se prostě ponořily pod moře. Byla použita tehdejší velmi vyspělá technologie, která umožnila odstranit pozůstatky konfliktů a vše, co bylo na překážku rozvoji nové civilizace. Lidé začali pracovat jak na svém novém domově, tak také pokračovali ve svém duchovním rozvoji svých osobností. Délka života těchto obyvatel už nebyla tak dlouhá, řádově několik desítek tisíc let, protože podmínky na Zemi byly odlišné od těch, které umožňovaly dlouhý statisícový věk prvních obyvatel. Bylo to následkem zvýšení se hustoty Země a jejích vibrací. Já vím, že je to zajímavé. Život tehdy tady na Zemi měl úplně odlišný ráz, než tady a teď. Nyní je mnohonásobně hrubší než tehdy. Vše bylo lehčí a průzračnější, myšlení přímější a jednodušší, vibrace vyšší. To jsme pořád ještě v období, které je před několik miliony let. Zdá se ti to nemožné, ale souběžně s životem těchto druhých atlanťanů, kteří žili na svém území a de facto odděleně od zbytku Země genetičtí inženýři prováděli pokusy o zušlechťování původní fauny. To byla opravdu období, která si nedokážeš představit – byl to opravdu časově velmi dlouhodobý projekt, na jehož konci stál Adam Kadmon – člověk pozemský. Ale to už zabíháme do velmi nedávné minulosti.
Čas ve vašem měřítku znamená hodně. Je pro vás určujícím faktorem, žene vás bláznivě dopředu. Ale zastavte se, zpomalte svůj krok i dech a uvědomte si, že čas je něco, co jste sami uvedli v činnost, co jste si sami naprogramovali do svých genů a co vám nedovolí svobodně konat a myslet. Chcete znát mnohé, ale na to, abyste pochopili a zažili různá stanoviska, musíte mít ČAS. A vy ho máte, jen si to zatím neuvědomujete a stále nechápete, jak obrovský potenciál leží nevyužit ve vašich myslích. Věřte moji drazí, že jste úžasnými stvořeními s téměř neomezenými možnostmi, jen vaše mysl a snad i fyzické tělo staví hranice, za které nemáte odvahu ani pohlédnout, natož je pak překročit. Máte možnost komunikovat s vlastním podvědomím, pro vás mají zkušenosti a vlastní prožitky cenu zlata. Proto jste tady, proto pracujete na téhle věci – pro otevření očí, které v minulosti najdou cestu k budoucnosti.
Tak se přestaňte bát sami sebe a pojďte. Jsme tu a vždycky tady budeme. Jsme tím vaším stínem, který vás nikdy a za žádných okolností neopustí, pokud vy sami nezavřete bránu vašeho myšlení. A jednou, až konečně pochopíte , proč jste zažili to, čím jste byli, až pochopíte, proč jste museli všechno zapomenout, abyste pak velmi těžkou a složitou cestou přicházeli opět k těmto životům, pak vám bude jasné, že čas jednoho života nemá význam, pokud není využit k osobnímu růstu a obohacení života těch druhých. Pak sami zjistíte, že každý spor, zášť a nenávist jsou jenom nenahraditelnou ztrátou ve vašem životě, který tady žijete proto, abyste pochopili. Milujte se, odpouštějte si navzájem, projevujte si lásku a uznání, to je pro vás pravým hnacím motorem. Pak sami budete mít chuť žít na plný plyn a budete v každičké vteřině vašeho života hledat krásu a poučení.
Miluji vás, děti moje, jsem s vámi a nikdy vás neopustím. S nekonečnou láskou váš otec Stvořitel
Ústy Authera a vaši kosmičtí přátelé.
Teď jsi jako motýl v kukle, který se dere, ale má svinutá křídla. Už je brzy rozvineš, naše milovaná.
Moje míra času je jiná, než tvoje.Takže počkat libovolně dlouho není problém. Pokud na tebe nějaká duchovnost naléhá s časem, buď podezřívavá. Z vesmírného hlediska lidský čas nemá žádný význam, žádnou důležitost. To už jsi pochopila při regresích.
Zemská osa se vychyluje a kmitá v rozmezí 1-3 stupně (viděla jsem Zemi jako rotující káču těsně před ukončením rotace ve výkyvech). Rozvibrovala se nežádoucím způsobem, v nejhorší alternativě, se kterou se počítalo jako s poslední. Zkus si představit důsledky tohoto jevu. Nic příjemného. Přestává platit vše, co platilo dosud. Vy nejcitlivější to samozřejmě cítíte ve svých fyzických tělech, že je pryč harmonie a vrací se vám dávno vyléčené chronické neduhy. Vaše velká mentální těla jsou energeticky rozrušená stejně jako vaše planeta, prožíváte společně agónii této doby, jejíž čas se konečně chýlí ke konci. Všechno bude v pořádku, jen vytrvat. Radikální změna přijde velmi náhle, bez očekávání. Nic nelze naplánovat podle nějakého času, všechno se bude dít spontánně. A věř tomu, že vy, čistí a láskyplní, budete osvobozeni a ušetřeni útrap všeho druhu.
Aštar
Ahoj, zdravím tě já, Zeron, bytost dvanácté dimenze. Odpovím ti, na co chceš. Jen se ptej konkrétně, ať se dovíš, co chceš vědět.
Kdo jsme?
Mnozí z vás, kteří se nyní nacházíte na Zemi, jste přišli z různých oblastí vesmíru.
Co to je?
Tak poslouchej. Každá dimenze, stejně jako vesmír, má své úrovně. To samé platí i pro astrální těla, která momentálně zhodnocují své životní zkušenosti a čekají na zrození.
Pohybují se ve stejném prostředí?
Ne, to je něco úplně jiného. Jen tam platí stejná pravidla. Každý se podle svého duchovního vzdělání dostane tam, kam patří. Za své skutky pro dobro ostatních i své je odměněn postupem výš, za své prohřešky zůstává nebo sestoupí o něco níž. To nyní platí i pro vás. Pro vás, fyzické bytosti, nadešel čas, kdy se Země posune výš do další dimenze a s ní i lidé, kteří svou úrovní splňují podmínky pro pobyt v prostředí, jehož vibrace jsou tak odlišné od těch na Zemi. Ale chápej, že i tam je další členění. Opět se zde pohybují bytosti různých stupňů vývoje a po ukončení svého růstu, to znamená, že splnily všechny úkoly pro svůj duchovní postup, přejdou do vyšší dimenze. Nejčastěji je to formou zrození, ve vyjímečných případech převibrováním fyzického těla.
Moc tomu nerozumím.
Nemůžeš tomu zatím rozumět. A to proto, že stojíš na začátku otevírání svých zkušeností. Až si rozpomeneš na vše, co jsi získala během svého pobytu na Zemi, bude se dále otevírat tvá paměť směrem k nám. Pak už nebude těžké pochopit zákonitosti vesmíru, vzpomenout si na to, kdo a odkud jsem.
A kdo jsem?
Zatím ti řeknu jen tolik: jsi bytost, jež dobrovolně přijala tento úkol. Úkol čítající několik staletí v pozemském měřítku, jež ses zavázala splnit a pomoci tak Zemi i jiným vyšším bytostem.
Nepřipadám si, jako někdo s obrovskými vědomostmi.
Teď to jistě nepociťuješ, jsi stále svázána pozemským myšlením. Ale už to, že jsi se rozhodla vzít svůj osud do vlastních rukou, to, že si uvědomuješ zbytečnost depresí a smutku, to, že se z tebe čím dál víc stává „pozorovatel“ a ne oběť života, už to je správná cesta k otevírání všech tvých pokladů.
A je opravdu možné zvrátit „nemožné“?
Je to tak, protože vaše myšlenka už má obrovskou váhu, sílu, a pokud není sobecká, majetnická, pak na sebe nenavazujete žádnou karmu. Ani pokud je to ve vztazích. Ale pamatuj – jenom odpuštění a skutečná láska. Nesmí za tím být ani zrníčko vypočítavosti, touhy po majetku či vlastnictví. Rozumíš? Žádné sobecké cíle.
Objevily se u mě pochybnosti o správnosti spojení.
Cítím tvou nejistotu. Proto končím, až se zase budeš chtít spojit, udělám to s radostí.
Zeron
Je tato fáze hrubohmotnosti, ve které žijeme tady na Zemi, definitivní? Může být ještě větší zhmotnění?
Ano, může být a bude zrealizována v jiné části vesmíru – ve třetím sektoru. Ten se nejvíc rozpíná a bude tam velký prostor pro nové formy života.
Ve vašem čtvrtém sektoru je propad pozastaven a už nastal čas postupu zpátky ke Stvořiteli. Už žádné experimenty v nejbližších miliardách let nehrozí. Teď začíná fáze uvedení do souladu s vesmírnými zákony již vzniklých destrukcí. A to je hodně velká práce.
Teď se ti vtírá otázka tvé budoucnosti. Už víš, že jsi teď bytostí, žijící v oblasti slunce šestého řádu. Kdy se z tohoto cyklu vymaníš? A kdo jsme my, z kterého řádu pocházíme? Toto všechno se ti hodní hlavou. Takže postupně odpovíme.
Tím, že jsi přijala dobrovolně úlohu mesiáše a s velikou odvahou hrubohmotné tělo – nejtěžší ze všech ve vesmíru – ti vznikla možnost rychlejšího postupu v duchovním vývoji v cestě ke Stvořiteli. Přijala jsi tento úkol vědomě jako rozpojený duál samozřejmě souhlasně s druhou polovinou, i když jste velmi riskovali, že se už nikdy nesetkáte v hlubokém nevědomí tmy na této planetě. Jednoduše že se nepoznáte, i když vaše opakované mnohočetné setkání bylo naplánováno a také se tak stalo.
Teď konečně nastal čas poznání a procitnutí a po prožitém dlouhém, šťastném životě ve společné lásce obou vás čeká splynutí v jednu bytost – duál. A pak budeš působit v oblasti sluncí třetího řádu. Původně jsi přišla ze čtvrtého a toto bude kýžený postup. My teď působíme misionářsky ve čtvrtém řádu a společně s tebou postoupíme zpět do třetího. Jsme tady, abychom do tebe vstoupili a tím posílili trvale tvé vědomí sounáležitosti s tímto vyšším řádem. Tím dosáhneš větší jistotu a schopnost rozlišovat neustálé pokušení a svody, abys už nesešla z cesty. Podobně to bude probíhat u tvého partnera, jen jeho čas ještě nenastal, dokud nesplní svůj rozpracovaný úkol. A on pln pochopení tě bude chránit. Tím se posílí jeho element tvořivý a dávající a tvůj přijímající. Takto to bude fungovat, co se týče venkovních okolních vlivů. Ale doma mezi vámi dvěma to bude opačně. Ty mu budeš dávat, vést ho a duchovně učit a on přijímat. Takto se budete připravovat na úplné splynutí v jednu duální bytost. Oba budete neustále dávat i přijímat. Láska k lidem, láska ke Stvořiteli – toto je vaše hlavní deviza, kterou budete žít. Toto vás bude posilovat a vést jako nejvyšší tvůrčí síla. A s tímto se s tebou loučíme. Nevíme, na jak dlouho, ale čas se už naplňuje.
Vědomí ze Síria
Velmi se rozcházejí dohady o tom, jestli už věk vodnáře začal, nebo se teprve blíží a jen vzdáleně cítíme jeho vliv. Vím, že se všechno děje pozvolna, postupně a nelze určit kalendářní den počátku.
První vlivy započaly již po roce 1900 a byly projeveny volnomyšlenkářstvím Marxe, Engelse, Lenina, ale také Bardonem a Steinerem v otevírání starých duchovních pravd. Podobně emancipační hnutí a odklon lidí od dogmatické křesťanské církve je projevem tohoto vlivu. Věk vodnáře už začal a plně se rozběhl. To souvisí také s krizovou dobou střídání ér zhruba 12 000 let a očekávaným zvratem zemských pólů, posunem pozemských ker a očistou ohněm. Dokončena bude asi za 150 let. Atlantida se také nepropadla za jeden den, ponořovala se postupně, jen následná potopa byla kratší a radikálnější. Doba velkých očistných změn je tady. Může to plně vypuknout třeba za rok, třeba zítra. Projevy budou takového rázu, že nebudou žádné pochybnosti. Ale jen žádnou paniku. Vše je důsledkem vašich vlastních činů v součinnosti s cykly vývoje vesmíru. A člověk je vědomý, jeho pravá podstata bytí je nezničitelná. Takže čeho se obávat? Zániku fyzického těla při zemětřesení? Tuto myšlenku je potřeba lidem vštěpovat, aby se přestali bát těchto změn. Jsou nutné a velmi spravedlivé. Svět se dostal do slepé uličky a dál cesta nevede. Ulici je třeba zbourat. A postavit novou širokou třídu. A to je náš úkol. Tvůj i můj. Je potřeba lidi připravovat na budoucí děje, aby je přijímali s pokorou a bez bázně a vědomě se podíleli na tvorbě nové sféry. Právě při tomto velkém zlomu se může uskutečnit vámi radostně očekávaný postup do vyšší dimenze. Ten bude příjemný pouze pro připravené jedince a je na tobě, aby jejich počet byl co nejvyšší.
Jdeme spolu širokou cestou ke světlu, které je na obzoru jako zapadající slunce, držíme se za ruce. Ve spořádaných zástupech velké množství lidí světlých, zářících kráčí s odstupem za námi.
Víš, opravdu jsem tomu nebyl rád, když jste se vy dva setkali a zamilovali se do sebe. Tušil jsem celou síť komplikací a svodů, které by vás odváděly od vaší velmi důležité práce. A hle, stal se zázrak. Takový, který se stává, když se potkají dvě vyzrálé duše, což je opravdu zázrak na vaší planetě. Překonali jste veškerá očekávání a rušíte společnými silami všechny škodlivé elementy. Vzájemným pochopením, úctou a láskou jste vytvořili tak pevný svět s neotřesitelnými základy, že bych nejraději dal povel ke křiku: Podívejte se, lidé, takto se dá žít v lásce na této Zemi, takto se dá pracovat a žít v souladu se Zákony stvoření. Dívejte se na tyto krásné lidi!
Jenže nesmíte na sebe upozorňovat, musíte žít nenápadně v ústraní až do konce této éry. Vím, že vám to vyhovuje a chcete žít statečným životem obyčejných lidí, abyste mohli co nejlépe na ostatní působit. Tak je to správné.
Jsem rád, že jsi ochotna přijmout kdykoliv spravedlivou výtku nebo upozornění na chybné kroky. Zatím nebylo proč a je předpoklad, že to bude takto nadále. Snad jen že někdy přepínáš své síly a musíme tě brzdit ve tvé činnosti. Nedělej si nic z toho, že máš kolem sebe kupy nedokončených úkolů, prací, studijních materiálů. Všechno má svůj čas a místo a věř tomu, že budeš pobývat v tomto hrubohmotném tělíčku velmi, velmi dlouho. A naučíš se všechno, co bude potřeba. Máš na vše času dost. Teď budeš mít období, kdy budeš více zahlcena světskou prací a po skončení této doby budeš žasnout, jak jsi krásně zvládla i kus práce duchovní. Zvládneš to, jako ostatně dosud všechno. Jsou připraveny ti pomoci všechny kvalitní bytosti vesmíru a velmi rády se zúčastní tvé krásné práce. A proto se dílo podaří.
Krásné snové období velké lásky jsi prožila proto, abys konečně poznala pravou pozemskou lásku ve své kráse, ale i negativním dopadu ztráty své identity úplným odevzdáním se. Byla to dobrá škola života, že? Teď už víš, že láska neznamená vzdát se úplně svého já. Svoji cestu nesmíš nikdy opustit, tohle byl poslední velký svod a zkouška. Neznamená, že se musíš své lásky vzdát, znamená, že máš být opět sama sebou a nikomu z lidí se neodevzdávat. Patříš pouze Stvořiteli, nikomu jinému na to nepřísluší právo. Toto si, prosím, uvědom pro celý svůj příští život.
Proč tolik hořkosti kvůli několika slovům špatně pochopených skutečností? Víš dobře, že původ každého z vás je zcela jiný a proto máte zcela jiné chápání. Kde je pravda a kde je lež? Obojí je součástí Jednoty, důležité, jaký splní účel. To se ti nelíbí, že? Podívej se, měla bys tyto věci brát s větším nadhledem a méně osobně. Tvůj přítel to na rozdíl od tebe umí. Opravdu máš málo sebedůvěry a potřebuješ odstranit bloky. Zvýší to tvou jistotu a radost z vykonané práce. Tvoje nedůvěra k mužům je velmi silně zakořeněná a teď se to plně projevilo. Stále čekáš nějaký podraz, útok, nelásku, zradu, vydírání. Ale nic takového se nestane. Já vím. Rozumem to máš zvládnuto, ale srdcem ne.
Věř tomu, že zklamání v lásce neexistuje, protože ta se neváže na žádnou bytost – ta prostě je. Jen tak sama o sobě. Vím, že nechceš propadnout materiální touze vlastnit druhého člověka, ale to u tebe nehrozí. Že toužíš být v jeho očích ideálem, je přirozené, stejně jako fakt, že tím ideálem nikdy nebudeš. Je to jako honit vítr. Tak se s tím smiř. Miluj ho stejně vřele, horoucně jako dosud, neměj žádné obavy z věcí příštích. Tyto drobné překážky se dají přehlížet, pokud z nich nepostavíš bariéry. Ony vlastně vůbec překážkami nejsou. Nemáš je vůbec přijímat.
tvoji přátelé z Plejád
Právě ses ptala, jak máš řešit otázku odpuštění. Ano, mělo by to být téma dnešní meditace. Odpusť především sobě, že cítíš svou závislost na lásce ke svému partnerovi. Prostě to přijmi jako fakt. Odpusť všem mužům jejich “slabosti”, odpusť všem těm, kteří ti ublížili. Přijmi všechny tyto skutečnosti jako školu života a poučení, kolik práce tě čeká s lidmi, než pochopí, jak se má žít v lásce a porozumění. Odpusť i těm, kteří z nedostatku etického cítění ti nevědomky ubližují. Všechno bude v pořádku, uvidíš. Důvěřuj svému příteli, má tě doopravdy rád a je s tebou šťastný. Tak společné chvíle prožívej se stejnou chutí jako on. Nech všemu volný průběh, všechno je řízeno a vše má svůj čas a místo. Přejeme ti krásný večer.
tvoji bratři z Plejád
O odpuštění už víš hodně, ale uvést do praxe je to přece jen horší. (Ale zase snazší, než si ty sám představuješ). Každá bolístka má někde svůj prvopočátek. Podívej se na něj. Dívej se na to jako nestranný divák, jenž byl požádán o rozbor. Pak se vciť do toho druhého. Prožij si jeho reakce na tvé útoky, nepřiměřené reakce, odplaty. Jste lidé, a ti přece chybují. Neexistuje dokonalost ve vašem světě. Nemáš pocit, že za tím vším je vždycky chuť ublížit, zmírnit svoji vlastní bolest tím, že ten druhý také trpí? Nepoužíváte vždy fér argumenty, neříkáte vždy pravdu, těžko přiznáváte pocity vlastní zraněnosti a vnitřní bolesti. Ale proč ne? Není to přece jenom chyba? Proč se stydět otevřeně říct to či ono slovy, které neurážejí, neponižují, ale přesně vystihují vnitřní cítění či rozpolcenost. Nebojte se sami sobě otevřít a přiznat si, že mě ten druhý ranil. Pobreč si, zazuř si, ale pak se na to dívej s odstupem. Kde byla příčina toho, že ti bylo ublíženo? Do jaké míry za to můžeš ty sám? Ne třeba tím, jak se chováš teď, ale prostě nadešel čas odplaty pro toho druhého a on toho využil, i když důvod, proč to dělá, dávno pominul. Proto je třeba žít v harmonii a v souladu s druhými, nepěstovat v sobě křivdy, ale hned za čerstva se s tím vypořádat. Třeba i přiznat si svůj podíl viny a poslat to pryč. Tento svět bolí, ale každý z vás má v ruce klíč, který mu pomůže pokračovat v cestě bez zbytečných chyb a bolesti. Využijte toho. Neskrývat vlastní city, nehrát si na tvrďáka, na takového, kterému nikdo a nic neublíží. To je jenom divadlo. A to jednou skončí a je čas se podívat skutečnosti do očí. A pak –život je o něčem jiném. Ne o hraní a předstírání, ale o lásce a skutečnosti. Tak jej žijte a prociťujte každý den, protože jste stále blíž ke konci své cesty, i když teď to ještě tak nevidíte. Ale cesta života není vždycky rovná, nevíš, co tě čeká za další zatáčkou. Třeba další cesta, ale třeba taky ne. A kdypak lépe než teď prožijete svou skutečnost. Víš, že život smrtí nekončí, ale vždy se mění podmínky a situace dalšího žití. To, co je teď, se už nikdy nevrátí. Vaše slzy, prolité na této Zemi, jsou slzami nezměrné bolesti i nekonečného štěstí a věř mi, že to můžete zažít jen vy. A bolestí a těžkostmi se nejlíp naučíte. Pak se nad tím vším jenom lehce usmějete a budete vědět své. Ty to své víš už teď, ale provázek k materiálnímu světu tě občas nešetrně přitáhne zpátky na zem a bolest po pádu je veliká. Nedovol mu, aby nad tebou měl moc. Převezmi svůj život do vlastních rukou a žij. Volně, svobodně, ale zodpovědně.
Líbí se mi tvoje věčné nadšení. Na každé situaci najdeš něco báječného a prospěšného, něco úsměvného a láskyplného. Dokážeš pohladit a rozesmát slovem, vcítit se do potřeb druhého. Jsi prostě příkladem toho, jak by lidé měli cítit a chovat se k sobě navzájem. Jsi takové pozemské sluníčko a je velmi příjemné tě sledovat v tomto obtížném terénu. Svým chybám se umíš smát s nadhledem a nebereš se zbytečně vážně. A to je dobře.
Houževnatost, trpělivost, láskyplnost – to jsou tvoje základní devizy. Esoterika vysokého stupně, kterou jsi zvládla pod naším vedením, je další velmi důležitou devizou. Dá se říct, že jsi velmi bohatá nevěsta z vesmírného hlediska. Šťastný ten, kdo bude tvým ženichem! Dlouho jsem bádal nad tím, proč ses zrodila jako žena na této planetě, ale teď již plně chápu souvislosti. Není lepšího propojení mezi nebem a zemí. Muselo vzejít odspodu. Toto umožňuje ženský princip. A tys to dokázala.
Dokonalosti na tomto světě nemůžeš nikdy dosáhnout. Ale to neznamená, že se nemáš k ní přiblížit. Dokonalost je harmonie sebe sama s okolím. Přijímej všechny jevy, které tě potkají, jako děje, které jsou pro tebe záměrně připraveny. Nikdy se nenech zmást, překvapit. Stále všechno vnímej jako dar, i když ho v určitém momentě chápeš jako bolest. Každý děj má hluboký význam a podle toho, do jaké míry jsi schopna ho pochopit, buď trpíš nebo jsi shovívavá a vděčná. Zkus si zpětně projít několik těžkých okamžiků v životě a jejich dopad v budoucnosti. Vidíš, všechny byly ve tvůj prospěch. Ochránily tě před mnohem horšími věcmi. Takže děkuj za každou zkušenost, bůh nejlépe ví, proč to dělá, proč to pro tebe připravil. A nikdy nebude konec. Pokud začneš rychle a dobře chápat, začnou přicházet zkoušky stále těžší. Nikdy se nedá říct, že máš hotovou práci. Ale právě proto ses sem zrodila a těšila se na to. Teď se raduj z každé minuty bytí. Ta radost nemusí být halasná. Ale velmi vědomá. Klid a harmonie bez emocí by měly být tvým cílem. Říkáš, že emoce jsou největším darem třetí dimenze. Ale ty víš, že jsi bytostí již jinou, nejsi představitelkou současného pozemského bytí. Jsi příkladem lidí budoucnosti. A prudké emoce bývají mnohokrát pouze pudové – zvířecí. Mnoho lidí dělí od zvířat jen to, že se umí nahlas smát (i když k tomu mají nejméně důvodů) a učí se číst a psát.
Vnitřní ticho – to je tvůj nejdůležitější cíl.
Voňavo si si ma podmanil
Tvoje fluidálne čaro
sa s mojím splietlo
a mne sa na okamih rozsvietilo.
Toto tu eště nebolo!
Svetielko nevedomé
ťažko prežije.
To naše sa nevzdalo!
Jsou tři základní složky, které udržují fyzické tělo v energetické rovnováze, aby mohlo vykonávat svou činnost. Při porušení příjmu toků energií nastává nemoc, předčasné stárnutí, smrt.
První je potřeba lásky. Každičká buňka vašeho těla touží po naplnění radostí, láskou, krásou. Přitom si stanovujete všechny možné cíle, které vůbec tyto základní aspekty neobsahují. A buňky hladoví.
Druhou důležitou součástí získávání energie k životu je hluboký spánek. Při něm opouští duch tělo a v kosmických sférách nabírá sílu. Názor, že kdo spí, nežije, je naprosto nesmyslný.
Lidé často trpí nespavostí, užívají léky, po kterých nenastává fáze hlubokého spánku a probouzejí se pak neodpočatí. Často je nespavost způsobena tím, že se člověk ukládá ke spánku a probouzí se ne podle své biologické potřeby, ale podle potřeby společnosti. Před usnutím bývá občas rozrušený, při bilanci dne nespokojený. Pak je ve spánku zaveden do ne zrovna kvalitních míst k odpočinku v nižších astrálních sférách. Podobně je tomu při konzumaci alkoholu. V opilosti má člověk mnohonásobně větší potřebu spánku a přesto to nestačí.
Vřele doporučujeme místo prášku na spaní vypít šálek čaje z mateřídoušky se lžičkou medu.
Před usnutím při bilancování dne přijmout všechny negativní zážitky jako výuku tohoto života a poděkovat za ně. Toto všechno je součástí vašeho vývoje, škola života, která má individuální osnovy. Je dobré usínat usmířený a těšit se na další zajímavý den. Při rozrušení doporučujeme dechová cvičení po dobu nejméně deseti minut. Při plném soustředění se pak stává, že se při tom usne.
Třetím zdrojem energie je stravování. Toto je oblast, kterou můžete nejsnadněji ovlivňovat. Strava má být pestrá, barevná, s láskou připravená. Nejíst maso je základem. Dále je potřeba v maximální možné míře jíst syrovou zeleninu a ovoce, protože vařením se buňky umrtvují. Tím, že jíte mrtvé jídlo, programujete své buňky na umírání.
Velmi důležitý je způsob stravování. Klid, pohoda. Někteří si zajišťují klid tím, že tvrdí, že se při jídle nemluví. Je dobré se soustředit na to, co jíme, ale je možné si jídlo nahlas pochválit – obzvlášť tím poděkovat kuchařce nebo kuchaři – a nebo promluvit o něčem hezkém. Všechny stresující řeči by měly být stornovány jako základní pravidlo.
Jíst se má pomalu, důkladně rozžvýkat každé sousto. Tím se člověk dříve nasytí při menším množství potravy a pak nedochází k přejídání.
Ještě jedno základní pravidlo. Lidé si ve své pýše neuvědomují, kolik snahy Stvořitele, souhry různých činitelů je v každém soustě. Zapomínají děkovat Stvořiteli za jídlo. My na to nikdy nezapomínáme a před jídlem vždy poděkujeme. Např. takto:
Děkujeme ti, otče, za toto jídlo,
za tvou lásku v něm obsaženou, která mě posílí
a umožní pracovat pro tebe. Amen
Každý si vytváří vlastní modlitbičky, v průběhu života je mění. Je důležité, aby nebyly vyslovovány mechanicky ale od srdce. Proto ty obměny a varianty.
Takže to jsou základní body. Tato tématika je velice obsažná, podrobnosti by byly obsahem celé knihy. Kéž byste uměli řídit se aspoň těmito základními prvky.
Numerologie jako taková má velmi široké uplatnění ve všech oborech lidské činnosti. Lidské – tím myslím všech bytostí s hmotnými těly.
Víš, je nutné ji brát jako vodítko. Čísla sebou nesou určité vibrace, ale pokud vy sami budete chtít zmírnit jejich dopad, nikdo a nic vám v tom nezabrání. Lidská mysl, lidské chtění a víra ve vlastní sílu má obrovské možnosti. Pokud je využijete ve svůj prospěch, ke svému růstu a pro potřeby ostatních, bude mít každá vaše činnost moje požehnání. Neboj se čísel, neboj se energií, které nesou, jsou to energie, s kterými můžeš počítat a využít je ve svůj prospěch. Ať jsou jakékoliv. Mají svou hodnotu, ale záleží na tobě, jak k nim přistoupíš ty. Pokud chceš být trpitelkou a mučedníkem, pak žádné číslo nezmění tvé rozhodnutí. Pokud chceš jít životem s hlavou vztyčenou, chceš využít všeho, co jsem vám poskytl, pak zase žádné číslo vaše rozhodnutí nezmění. Jestli pochopíš tuto zákonitost, pak tě nic na tvé cestě nezastaví. Sama pochopíš, že skutečně jenom láska zmůže vše. Vy sami si tvoříte život. Vaše vnitřní neurovnané myšlení, vaše neochota přehodnotit své životní postoje, vaše nechtění přiznat si chyby a omyly!
Když poznáš nesprávnost svého chování, pochopíš, že cesta, kterou kráčíš, je nesprávná, pak zase jenom ty máš moc všechno změnit. Vesmír vám dává mnohé, vy přijímáte jenom to, na co jste v dané chvíli připraveni. Proto ta potřeba sebepoznání. Vědět, co opravdu chci, za čím si stojím celým svým srdcem. Jenom práce na vás samých vás povede dopředu.
Víš, písmena mají takovou hodnotu, jakou jim dal člověk. Už před mnoha tisíci lety se lidé zabývali čísly, zkoumali je a dávali jim vlastnosti. Dnešní numerologové vycházejí z vašeho pohledu na svět. Přisuzují jim takové hodnoty, které jim dávají lidé, kteří jsou jejich nositeli. Ale je třeba si uvědomit, že toto je trojrozměrný svět. Dříve byla Země úplně jiná. Platily zde jiné zákony a vztahy. Chceš-li znát člověka z pohledu vašich očí, pak používej hodnoty 1-9 tak, jak jsou dané. To je obraz pozemšťana jako takového. Neodkryje nitro, duchovní cesty, ani možnosti vnitřního rozvoje osobnosti. Je to pohled materiálního člověka. Jestliže však chceš znát zákonitosti, jež působí i tady na Zemi, které mají vliv na vše živé, pak je nutné studovat staré prameny, tajná učení, která se předávala zasvěcováním vyvolených jedinců. I ve vás jsou tyto informace uloženy. Jen je třeba svou prací na sobě tyto informace odkrýt, otevřít si cestu k nim. Dovíš se víc, jen poznávej stále víc sama sebe. Pak budeš překvapena, co vlastně všechno víš a znáš: tisícileté moudrosti, jež by přinesly světlo na tento svět. Proto se dál rozvíjej, pracuj s láskou a klidem své mysli.
To ti dávám já, Stvořitel, ústy Authera. S láskou – amen.
Víš, ty lexigramy nejsou tak jednoduché. I tady platí zákonitosti, jako ostatně ve všem, a pokud chceš získat informace, které obsahují, zaměř se především na její podstatná jména. Ta skládají obraz. To co chceš, či spíše můžeš a máš vědět, je uloženo v náznacích, přirovnáních, podobnostech. Není to přesně a konkrétně řečeno. Proto hledáš významy jednotlivých slov ve slovnících, knihách o historických událostech. Víš, to sestavování dá trochu práce. Ale neboj se, podaří se ti najít to správné slovíčko, jež ve tvé mysli spustí počítač a ten sám sestaví danou informaci. Jen pročítej knihy, jež jsou ti nyní k dispozici, mnohé ti objasní a hlavně – stále se více obracej do svého nitra. Tam je skutečné bohatství a ohromné vědění, jež jsi v minulosti získala. Je čas je použít a využít k užitku všem. Tak jenom dále pracuj. Jména ve jméně nejsou přezdívky. Jsou to vztahy ke konkrétním osobám, ať se to týká minulosti, přítomnosti či budoucnosti. Ale jsou to i odkazy na spisovatele, u kterých je třeba hledat. My se přece můžeme ptát přímo vás. Ano, ale my ti dáme stručný výklad. Není to v našich ani ve tvých silách dostat vyčerpávající odpověď na to, co se ptáš. A ta knížka, článek či stať ti může objasnit souvislosti kolem. Proto se k tomu dostáváš. A pak už je na tobě, abys svým vnitřním citem poznala, co je pravda a co je zkreslená informace. I to je cesta vašeho osobního růstu.
Rozhodla jsem se načrtnout svůj příběh. Hned v úvodu bych však ráda upozornila, že v tomto případě se nejedná o žádnou záhadu, že je to logicky vysvětlitelné a tyto schopnosti, které mám já, má mnoho lidí. Rozdíl je jen v tom, na jaké úrovni se kdo pohybuje. Chtěla bych také říci, že jsem skoro začátečník, i když kreslím již třetím rokem, protože se tomu věnuji jen okrajově oproti „profesionálům“, jak já říkám, kteří na rozvíjení svých schopností pracují intenzivně a někdy je to i součástí jejich povolání.
Navštívila jsem přednášku s tématem automatická kresba. Neměla jsem tušení, oč se jedná, byl mi zatím znám jen termín automatické písmo. Uviděla jsem krásné obrázky jako strom života, duha, pojmy různých slov, jak se určuje diagnóza, vhodnost potravin apod. Také jsem se dověděla, že tuto schopnost má skoro každý a ihned jsem zatoužila to vyzkoušet. Skutečně se mi to podařilo.
Kreslila jsem pak různé věci a měla jsem z těchto malůvek radost. Jednou jsem nakreslila symbol, který byl automaticky ihned přeškrtán, což značí ne. Řekla jsem si, že to asi bude špatně a tak zkusím namalovat to samé, ale správně. Po srovnání těchto dvou obrázků bylo vidět v symbolickém vyjádření rozdíl, který měl logiku. Tehdy jsem pochopila, že jsem něčím nebo někým vedena. Další mentální otázky již vyplývaly z tohoto poznání, takže jsem se postupně ze symbolických kreseb dozvěděla, s kým komunikuji. Nad některými kresbami jsem musela více přemýšlet a pak přišla telepaticky odpověď. Některé moje dotazy směřovaly do oblasti duchovna, jiné k poznávání její planety, některé otázky mi byly doslova vnuknuty. Z tohoto „povídání“ také vyplynulo, že mám tuto moji schopnost využít k předávání těchto informací všem lidem, kteří o to stojí, protože se jedná o naši duchovní výchovu z vesmíru. Seřadila jsem část obrázků chronologicky a ukazovala lidem, kteří o to měli zájem, že existují i věci mezi nebem a zemí, o kterých jsme se ve škole neučili. Reakce lidí byly různé. Od nedůvěřivých až po nadšené. Měla jsem vždy radost, když jsem pomohla díky těmto vzkazům z vesmíru otevřít někomu trochu oči nebo srdce. Konečný úsudek si musel stejně vždycky udělat každý sám a rozhodnout se podle svého srdce, co přijme a co ne.
Snad bych ještě dodala, že jsem nikdy nepochybovala o tom, že v obrovském Vesmíru existují i jiné civilizace a pýcha, že jsme jediní a nejdokonalejší, mi byla cizí. Byl to možná předpoklad pro to, aby se toto napojení mohlo uskutečnit. Myslím si, že láska a pokora je jednou z nejdůležitějších věcí při této komunikaci, protože jak víme, neexistují jen Síly světla, na které je možné se napojit.
Každá bytost má k sobě druhou polovinu –
to je to dvojče mého „já“. Je třeba se s ní spojit, najít dát dohromady to, co k sobě patří. I MDB jsou vaší součástí, ale je někdo, kdo k vám patří prostě úplně a dokonale. Nezáleží na tom, jak daleko a v které úrovni je. To je nepodstatné. Podstatná a důležitá je touha po spojení s ní, po sjednocení. A proč je ona v 9. a já ve 3. dimenzi? To je otázka volby. Pokud chceš někomu z něčeho a někam pomoci, přecházíš a přeskakuješ mnoho úrovní směrem dolů, opačně to však není možné. Vím, že tomu moc nevěříš, ale zapomeň na logiku, upřednostňuj svůj cit a intuici. Vesmír má neomezené možnosti, jenom lidská mysl a smysly jsou nedokonalé. Představ si to, co jsi prožívala jako malé dítě. Odhmotni se, nechej fyzické tělo odpočívat, pusť svou mysl za hranice snů. Opravdu snů, protože ty jsou začátkem k opravdovosti. Ale ani ten nejodvážnější sen ti neukáže onu skutečnost, jež ty sama vlastně znáš. Víš o ní mnohé, jenom jsi teď na chvíli zapomněla. Vzpomínej, jsme tu proto, abychom ti to usnadnili, ale víš, že všechno musí vycházet od tebe. My tě povedeme dál, pokud to bude tvým přáním.
Ptaah
Pyramida sama o sobě ani nepracuje ani nefunguje. Je to důmyslný a velmi odolný kryt, který je schopen přečkat téměř všechny pozemské katastrofy včetně posunu pólů. Kdysi velmi dávno – v době, kdy probíhalo první plánování o budoucí funkci Země, se přemýšlelo o tom, zda je nutné či naopak zbytečné něco takového konstruovat. Ale lidské rasy tady na Zemi byly velmi činorodé a rychle si přisvojovaly poznatky a vědomosti od duchovně vyspělejších bytostí. Přestože jejich vývoj nebyl v této oblasti zanedbatelný, používaly těchto znalostí výhradně pro sebe, případně pro určité skupiny lidí. Jak ukázal vývoj a čas, bylo nutností vystavět pyramidy, neboť spolu s pomalu duchovně vyvíjejícím se domorodým obyvatelstvem tady působily i bytosti, které vlastnily neobyčejné znalosti a přístroje. Ty však byly založeny na energetické bázi a pouhý styk nepovolané osoby s tímto přístrojem znamenal jistou smrt. Proto pevné masivní stavby – jednak jako ochrana samotného přístroje, jednak jako ochrana okolního světa před účinky a také před nenechavýma rukama místních duchovních. Víš, ty vchody – vstupy do pyramid – nemusely být chráněny žádnými zvířaty či lidmi. Stačila prostě mentální ochrana – blok energie vytvořený duchovně vysoce vyspělou osobou, která měla právo a schopnost uvádět přístroj do chodu.
Je to jako symbióza. „Já ti něco pomůžu vytvořit a ty musíš svou duchovní silou ukázat, že jsi schopen zvládnout tuto uvolněnou energii a směřovat ji tím správným směrem“. Jinak je pak už NIC. S nesprávnou manipulací jsou napáchány škody nedozírných následků. Je to silnější, než výbuch vodíkové bomby o síle 40 megatun. Něčím takovým je skoro možné rozbít celou Zem.
Nadzemní část pyramidy sloužila jako anténa, ale tak, že energie putovala oběma směry. Tedy nahoru od energetického zdroje, kde se napájely např. přenosné čluny, nebo naopak dolů, kdy se pomocí seskupení přírodních sil převáděla energie do spodní části pyramidy.
První pyramidy byly na Zemi postaveny před 7 milióny lety, ale jsou zachovány jen ty, které byly postaveny až mnohem později, řádově před několika desítkami tisíc let.
Pyramidy velmi starého původu jsou rozesety po celém světě, ale vaše oči je nemůžou vidět a váš zrak se nemůže pokochat dokonalostí a umem, s kterým byly stvořeny, neboť se nacházejí v poli energetických vibrací mimo vaši schopnost vnímání. Jsou tedy dle vašeho hlediska v jiné dimenzi, v jiné realitě.
Co to vlastně pyramida je? Obrovská megalitická stavba s neskutečně obrovským potenciálem energie, kterou je možné využívat ještě teď.
Irnaak, druid dějin
Cez pyramídy
Podlieham vedeniu
aj svojho jemného vedomia.
Kryštál
a jeho mriežka.
Pohon na vodu.
Uhlopriečka -
ale kam?
Do Údolia kráľov,
čiže rovno do stredu.
Jung
a ignorácia podvedomia.
„Moj“ uhol pohľadu
mi dal vidieť.
Inak.
Všetko s hudbou.
Nech žije relativita!
Je nám ctí, že můžeme s tebou komunikovat a věnuješ nám svou pozornost. Krásně záříš a právě tvoje vyzařování, které naplnilo naše srdce radostí a láskou, nás povzbudilo k tomu, abychom tě oslovili, nádherná bytosti. Jsi předurčena pro lásku a pro to, abys ji šířila. Sama sis tento úkol určila. Těžká karma trojrozměrného světa, ve kterém žiješ, je rozpuštěna. Jsi vším, všechno je v tobě a ty to velmi silně cítíš. Tvá síla je obrovská, můžeš naprosto všechno, co chceš. Neurčuj si žádné mantinely.
Pozdrav svou matičku Zemi a utiš její bolest aspoň na chvíli. Tak. Teď nastalo uklidnění, abychom si mohli vyprávět.
Dovolíme se ti představit. Jsme z civilizace Elhim – dvanáctistupňového rozměru. Zkus si nás představit jako průsvitné obláčky energie, které mění svou velikost a tvar a září jemnými duhovými barvami. Když se k sobě přiblížíme, splýváme a přebíráme na sebe část toho druhého, nemáme pevné hranice jako vy. Jsme tak jiní a přesto stejní, protože pocházíme z jednoho a jedno jsme. Víš? Vybrala sis těžkou karmu a moc si tě pro to vážíme. Zanedlouho nás uvidíš přímo vědomě a budeme ti kdykoliv nablízku. Přivoláš nás svými myšlenkami. Jsme součástí vašeho světa, jsme blízko, jsme vaší součástí. Vždy se rádi zúčastníme všude, kde se lidé, jak si říkáte, scházejí, aby meditovali a mluvili o sobě jako o dětech božích, které jsou všemocné svou touhou a láskou. Láska je mocná síla, prostupuje vším a všechno tvoří. Je naší součástí tak jako vaší. Proto jsme součástí jeden druhého. Dualitní svět, jako je ten váš, se rozpadá a stane se součástí vesmírného celku i ve vašem vědomí a cítění. Dualita se rozpouští, její hranice jsou nesmyslné a rozporuplné, postrádají tvořivou sílu.
Tibetské mísy a zvony jsou projevem vesmírné energie, které říkáváš láska boží. Proudí z nich vibrace, které zjemňují a povyšují vaše fyzická těla. Ty pak takto připravené mohou postoupit do vyšší dimenze, aniž se rozplynou. Radíme ti, poslouchej často tyto vibrace. Jsou nádherné a harmonizují s tebou jako s krásnou bytostí. Ano, pohybuješ se na horní hranici, únosnou pro pobyt v trojrozměrném světě.
Toto je pouze v bdělém stavu. Tvoje dualitní tělo s tebou propojené ti dodává stálý tok informací ze světa za touto umělou zdí duality. Stále tě posiluje a projednává za tebe všechno potřebné. Setkáváme se s tebou takto často a brzy to bude takto i s tvým druhým tělem, tím, které teď píše tyto zápisy. Temno ustupuje a už nebude mít nad tebou moc. Jsi silná a můžeš všechno. To jsme ti chtěli sdělit, abys věděla, že jsme ti stále nablízku.
Proč jsou takové náhlé výkyvy ve kvalitě komunikace?
Geomagnetická síť Země je narušená, vznikají telurické víry, které narušují vaše mentální těla. Způsobují náhlé poruchy v komunikaci.
Schválně, jestli poznáš, s kým mluvíš? Ano – Derek el Him.
Zdravíme tě a cinkáme ti zvonečkovými hlasy, tak, jak nás někdy vnímáš. Máme radost, že můžeme být v tvé blízkosti. Nachystala jsi nám to pěkně – vonnou tyčinku, zapálenou svíčku, ticho, klid a mír v duši, úsměv na tváři – to je ale krásné životní prostředí!
Takže proč se hlásíme? Sledujeme tvoje počínání, jak znovu trpělivě a s láskou pozvedáš lidi, kteří už byli hodně daleko ve svém duchovním vývoji a hluboko spadli. A ty jim s úsměvem znovu podáváš pomocnou ruku a nadšeně bez výčitek jim pomáháš oprášit kolena a zvedat hlavu vzhůru. Máme z toho radost. A protože ti chceme být nějak užiteční, jsme tady, abychom odpovídali na tvé otázky.
Šambala – kde je, co je to vůbec, kdo je král ze Šambaly?
Ano, základní otázka je – co je to Šambala. Fyzicky neexistuje, takže se nedá umístit někde na vaší planetě. Žádné místo na mapě neexistuje. Protože se jedná o vrcholné poznání, lidé si ho představují v nepřístupném údolí ve věnci hor, nejlépe těch nejvyšších a nejhůře dostupných tj. čínský Tibet. Ale tak to není. Šambala je duchovní svět a zda je to rajská zahrada plná omamně vonících květů nebo jiskřivý palác – to záleží na výběru osoby.
A král ze Šambaly? Je duchovností a současně strážcem tohoto paláce poznání. Jeho rozsáhlý vliv na celou planetu je běžným lidem nepochopitelný. Dokáže se zhmotňovat a mluvit s lidmi jako obyčejný muž. Může se v této podobě vyskytovat na několika místech současně. Povzbuzuje tak vyvolené, aby se probudili a odsunuli závoj zapomnění. V prostoru, kde působí, neexistuje čas, proto nejlepší komunikace je s králem přes tvoji nesmrtelnou část – duši, pro níž setkání s ním znamená obrovský posun. Využij této nabídky, prosím. Je zcela vyjímečná.
Budeme tě stále posilovat.
přátelé zvonečci
Pokusím se odpovědět na Váš zajímavý dopis. Nebude to jednoduché a pokuste se, prosím, tyto informace přijmout s čistým srdíčkem, otevřít ho a odhodit spoustu dogmat, které se Vám snažili za Váš život vnutit zkostnatělé síly.
Začala bych křesťanským náboženstvím - otázkou, která je Vám nejbližší a nejaktuálnější. Moc se mi líbil příběh, který vyprávěl Sají-Bába:
„Přivedli jednou k velkému slonovi pět slepců a každý si mohl ohmatat nějakou jeho část. Pak bylo jejich úkolem předávat lidem dál svoji zkušenost, jak vlastně slon vypadá. Jeden tvrdil, že slon je hadice, druhý že je to sloup, třetí že je to provaz, čtvrtý že je to plachta, pátý že je to obrovský sud. Ani jeden nechtěl ze své pravdy ustoupit.“
Toto jsou jednotlivá náboženství tady na naší Zemi. Pod vlivem křesťanství je pouze necelá šestina obyvatelstva a z toho jen velmi malá část je skutečně věřících. Opravdu se Vám zdá být v pořádku, že pouze tito lidé by měli být spaseni, kteří se nechají „ovládat“ (jak uvádíte) Ježíšem? Vždyť ke Stvořiteli vede hodně cest. Je to především cesta hluboké lásky ke všemu živému a úctě k veškerému stvoření. Bůh nás přece miluje všechny – bez rozdílu pleti, pohlaví, věku, náboženství.
Kristus je syn Boží a jeho obrovská duchovní síla a působí na celý vesmír. Pro naše vnímání je to síla naprosto nepopsatelná. Jeho nepatrná část v pravidelných intervalech zhruba dvou tisíc let opakovaně vstupuje do těla pozemského člověka a přes něj takto působí na vývoj naší civilizace, protože my nejsme schopni žádné informace přijmout přímo – tak jsme odtrženi od Stvořitele. I tato malá část duchovnosti je tak silná, že lidské tělo je pro něj předem vybráno a pak dlouze připravováno, než může do něj vstoupit, aby ho nespálilo. Toto přesně bylo s Ježíšem, který byl připravován od svých dvanácti let a ve svých třiceti přijal ducha Krista a začal plnit své poslání šířit lásku. Nebyl tady dosazen, aby nám vládl, jak píšete. Pracoval a žil tady, aby nám ukázal cestu. Tím posunul vývoj lidstva k vyšší duchovnosti a teď je doba dalšího posuvu. Abyste si mohla zkusit lépe představit působení duchovní síly Krista v celém vesmíru současně, podívejte se na sluníčko. Šimrá Vás a hladí, někdy až pálí v Praze, ale dělá to současně i na severu Finska a v Jihoafrické republice. A vůbec Vám to není divné.
Teď něco o vesmíru jako spoustě rotující kuliček, jak to vnímáme my, lidé. V knize pana Bendy je to velmi podrobně rozebráno a popsáno. Jen velmi zkrátka - naše galaxie obsahuje asi 115 miliard slunečních soustav – je v ní 150 miliard sluncí, protože některé soustavy jsou vícehvězdné. Galaxií v našem vesmíru je obrovské množství nejrůznějších velikostí a tvarů.
Opravdu se Vám to zdá být při takové pestrosti divné, že existují ještě jiné civilizace a dokonce na jiné úrovni? Věřte tomu, že nabubřelost lidí, že jsme jediná inteligence ve vesmíru pochází právě z toho, že jsme na nejnižší úrovni, odtržení od celkového vědomí. Proto k nám pak vstupuje Ježíš-Kristus, aby předal lidem aspoň základní model chování – např. desatero. To bylo určeno pouze nám, na tuto dobu jako morální kodex. A podívejte se do našich dějin, co s tím lidé udělali. Použili ho jako mocenský zastrašovací nástroj, zdegradovali ženu jako nějaký nepodařený odpad z muže (to v původním učení Ježíše nebylo, ten si žen vážil) a ve jménu boha křesťané vyvraždili milióny lidí. Mimo jiné, když islám dovoluje mnohoženství, považujete je za smilníky také?
Vesmírní lidé nemají potřebu náboženství žádného druhu. Nosí Boha ve svém srdci neustále, díky vysoké vnitřní morálce nepotřebují vyhrožovat desaterem, které stejně skoro nikdo tady nedodržuje, protože si naši lidé jdou prostě vyzpovídat do kostela a klidně pokračují v hříchu dál. Ještě nás čeká dlouhá cesta, než budeme na úrovni našich vesmírných přátel.
To je zhruba všechno, snažila jsem se Vám přiblížit některé pojmy co nejjednodušeji, doufám, že procítíte jejich pravdivost a pomohou Vám k lepšímu pochopení dějů v dnešní době.
Vánoce jsou svátky míru a lásky pro vás – pozemšťany. My máme toto období jako každé jiné a pracujeme ve svém rytmu, jako po celý čas. Vaše vánoce vám připomínají zlom, kdy na Zem vstoupil Ježíš Kristus se svým Slovem a ukázala vám cestu zpátky ke Stvořiteli. Je na nás, jak s tímto odkazem naložíte a zda poslechnete své srdce a dáte se cestou lásky, kterou vám Ježíš ukázal.
My můžeme jen přihlížet a vaším utrpením jsme občas sklíčeni, i když víme, že vina leží plně na lidstvu. A tak vám chceme popřát hodně zdaru ve vaší práci pro Stvořitele, hodně krásných a láskyplných myšlenek, které napomáhají ke změně vibrací vaší planety. Dále abyste kráčeli vpřed a neohlíželi se stále dozadu. Budete mít možnost porovnat své sny se skutečností, až se na vaší planetě usídlí láska. Budete vědět, že vaše vina vás přivedla do takových situací, které jste museli projít a nyní se vám otevírá nová krásná budoucnost. Jen je třeba jít jí naproti. Protože bez pohybu není pokrok ani ve světě hmotném ani ve světě duchovním.
Přejeme vám tedy, aby láska vedla vaše kroky životem a abyste nalézali jen ta kladná a pozitivní semínka, které nechte vzklíčit v krásnou rostlinu. Když půjdete cestou Lásky a Světla, nemůžete svůj cíl minout.
S radostí se díváme, jak se hodně lidí probouzí z letargie a začíná hledat. Máte na tom velkou zásluhu i vy všichni, kteří pomáháte tyto informace šířit. Je nutné být pevní a neztrácet naději a víru i v případě, že situace nebude tak růžová. Je patrné již i na vaší planetě, že změny na sebe nenechají dlouho čekat. Váš domov je překrásný a věřte, že bude ještě krásnější, pokud jej pomůžete obrodit.
Milujeme vás, bratři a sestry, a jsme s vámi v každé hodině. Až bude na Zemi nejhůře, pomůžeme ze všech sil všem lidem, kteří jsou otevření tuto pomoc přijmout. Zdravíme vás z našich lodí, které se vznášejí ve vaší atmosféře i mimo ni v okolí vaší planety. Buďte silní, ať vyvedete vaši Zem z těchto těžkých dob do Světla nového života, které zazáří pro všechny ty, kteří chtějí být přitom.
plejáďané
Vánoční atmosféra, kterou tak miluješ a prociťuješ, je pro tebe velmi dobrá. Čistá, slavnostní, čas dávání a lásky, klidu a naděje. Konečně jsi pochopila, že veškerou výzdobu jsi dělala pro sebe a ne kvůli druhým, i když se s nimi pak dělíš o svou radost. Hezké sváteční prostředí je pro tebe chlebem a solí. Vyzdobila sis domov, teď chodíš a šťastně se usmíváš, protože je to práce velmi efektivní a dlouhodobě radostná. A pro tebe. A to je ono. Udělat si radost. Sobě. A kvůli sobě za to stojí každá námaha. Dělej to takhle nadále. Pokud se člověk začne odbývat a zanedbávat se, tak to nemá se skromností nic společného.
Ach, můj milovaný bože, jsem velmi ráda, žes našel a vytvořil tuto cestu, jak oslovit miliony lidí, aby pochopili podstatu božství. Žádné náboženství toto neumožňuje, naopak lidi odrazuje a způsobuje, že lidé přestanou věřit v boha úplně. A přitom lidská podstata je božská a touží po splynutí s tebou. Díky této knize milióny lidí najde naplnění svého života v pochopení tebe i sebe samotného. Děkuji ti, děkuji, děkuji.
Běž a zapiš to, cos říkala, dokud si to pamatuješ. A chci ti ještě něco říct. Vím, že jsi knihu nepřijala bezvýhradně, protože tvůj způsob vyjadřování a komunikace je jiný, také tvoje vzpomínání a probuzení bylo snadnější, takže nemáš potřebu se se mnou dohadovat jako trhovkyně, protože cítíš a chápeš stejně jako já. Ale cítíš dobře, že většina lidí toto „polidštění“ boha velmi snadno přijímá a probere je z pasivity. Uvědomění si sebe sama a plné přijetí zodpovědnosti za vlastní život je základní nutností pro přeměnu celého světa a záchrany planety. Běž a hlásej lidem, jak jsou důležití, jak je důležitá každá jejich myšlenka a následný čin. Že každý člověk je bohem stvořitelem a nese důsledky svého konání. Zvolil vtělení do fyzického těla, tak ať tento nástroj používá. Ať tvoří realitu lásky, pravdy a radosti kolem sebe.
Amen Stvořitel
Trojplamen Kristův
v našich srdcích plá
a všechna naše těla
láskou svou zalévá.
Cesta domů našla si ty,
kteří chtějí cítit.
Cesta domů našla si ty,
kteří chtějí zase vidět.
Cesta domů jsi ty,
který opět miluješ,
ty, který jsi opět Boží dítě.
Cestou domů jsi ty, ty i ty –
který víš, že
Trojplamen Kristův v našich srdcích plá.
ÁMEN
Akáša je sumarizovaný zdroj myšlenkových proudů. Je obsažena ve všem a všude. Není to pás kolem zeměkoule někde ve vesmíru, jak si to většinou představujete. Naladění na informace je podobné jako u telepatického přenosu. Podle toho, jak je člověk momentálně vibračně schopen přijímat, podle toho vypadá úroveň přijatých faktů. Jsou nejrůznější stupně rozličných kvalit. Je to tak proto, aby člověk dostal jen ty informace, které je schopen zpracovat a aby nebyl spálen jeho nervový systém. Nemůže dostávat pravdu o skutečnostech vrcholu pyramidy, když buduje teprve druhý, třetí stupeň. Nepochopil by to. Proto také dochází k tomu, že když se různí lidé ptají na totéž, odpověď není stejná. Je vždy brána z úhlu pohledu tazatele tak, aby mu pomohla ve vývoji. Někdy se příjemci zlobí, mají pochybnosti o kvalitě svých příjmů a teprve mnohem později pochopí moudrost včasnosti a rozsahu zpráv. Řeknou si – ano, je to tím, že nevidím za roh. Takto to bylo pro mne v tu dobu nejsprávnější. Stvořitel je vševědoucí, já jsem krátkozraký.
Toto čtení myšlenkových proudů zprostředkovávají duchovní bytosti vysokých kvalit. Členové světelné rodiny si plně uvědomují osobní zodpovědnost za míru správnosti předávání informací a své karmické zatížení v případě poškození nebo ublížení konkrétního tazatele.
Horší situace nastává při napojení se na bytosti sil temna. Tyto mají vysoký inteligenční kvocient, přístup ke stejnému zdroji vědění, jen jim chybí láskyplnost a úroveň etická, která by jim bránila člověku škodit. Nebezpečí channelingu spočívá právě v tom, že si lidé nepřipouštějí možnost komunikace s bytostmi, svoje napojení považují za všeobecný neomylný a jednotný zdroj. Nepočítají pak s tím, že při případném kolísání svých vibrací nebo narušení aury se můžou napojit na negativní síly. Nerozeznají nebezpečí pro ně z toho vyplývající a škodí tím svému duchovnímu vývoji a často i svému okolí. Na základě vlivu negace pak tvrdě odsuzují všechny činnosti, které nejsou totožné s jejich aktivitami, tvrdě odsuzují nedostatky a chyby druhých místo toho, aby je láskyplně podporovali a radili jim, jak z toho ven. Nesprávné napojení se projevuje právě takto – nedostatek pochopení, soucitu, tolerance. Je velká škoda, že právě ti lidé, kteří jsou na vysoké duchovní úrovni, kteří už ušli velký kus trnité cesty, snadno upadnou do tohoto nebezpečí. V tom, že si ho vůbec neuvědomují, nepřipouštějí tuto možnost, brzdí sebe i ostatní, kteří k němu vzhlíží jako k učiteli.
Žijete ve velice obtížných podmínkách. Ale žít někde na samotě není řešení. Narodili jste se sem, abyste šířili světlo a pomáhali lidem. Vaším úkolem je žít mezi bytostmi nejrůznějších kvalit a svým osobním příkladem jim pomáhat v růstu. Je to těžký úkol, okolní vlivy bývají často velmi drsné, ale pokud se s tím počítá, pokud si uvědomujete zdroj nebezpečí a umíte na něj ukázat prstem a definovat jej, tak zaniká. A nic vás na vaší cestě nezastaví. Protože láska je nejsilnější energie vesmíru. Není síla, která by ji přemohla. A proto v lásce zůstávejte, pracujte s láskou pro vše živé a pro Stvořitele a tím nejvíce odměníte sebe.
Orthon
Pravda nepotřebuje být křičena
Sestřičko moje milovaná, prosím, zkus se ponořit do obrazu Mona Lizy a napojit se na myšlení a cítění malíře.
Jde po vyšlapaných dřevěných schodech do místnosti s malými okny. Je jednoduše zařízená, v šeru nahmatává na polici sešity vázané v kůži. Má velikou auru a při vstupu na ulici mezi lidi ji stahuje a balí se do ochrany. Patří k zednářům. Ti se scházejí v malém panském sídle v místnosti bez oken. Vše je zařízeno v zeleném tónu, sedí v kruhu v celkovém počtu 12 mužů. Tři z nich jsou asi začátečníci, mají velmi slabé vyzařování. Radí malíři a vysvětlují mu, jak nebezpečné by bylo, kdyby svoje vědomosti dal v současné době k dispozici lidem – míra zneužití je veliká. S jeho souhlasem se část rukopisů ničí (pálí). Mona Liza není portrét žádné ženy – říká mu Madona, ale ve skutečnosti je to jeho autoportrét. Jeho úsměv není tajuplný – je to smutný úsměv vědoucího člověka. Psal oběma rukama – levou rukou psal zprava doleva, dalo se to dobře přečíst v zrcadle.
Říká: „Psal jsem tak proto, že sice jen velmi málo lidí dnešní doby umí číst, ale i tak bylo nutné, aby se text zdál být při prvním pohledu nečitelným, napsaný cizím jazykem a tudíž k nepotřebě. Písmo mělo jen nepatrný sklon. Rozdíl mezi textem psaným normálně a opačně byl minimální. I pomocí zrcadla, které je možné při čtení použít, je text docela těžce k pochopení, neboť slova, vkládaná do textu, mají svůj specifický význam, známý jen několika lidem.
Kolikrát musím popřít své vlastní já, kolikrát musím sáhnout až na dno svých duševních sil, abych mohl přežít v tomto těžkém a kovově krutém světě lidí. Je jen trojrozměrný, ale existují přece světy jiné – světy krásné a lehké s možností vstupů do jiných realit. A já přece tu možnost mám. Maluji své světy, své prožitky, svá přání a touhy, svůj smutek a opuštěnost. Jsem tak sám. Miluji, vím víc, než kdokoliv jiný tady, co znamená dávat tento nádherný lidský cit blízkému člověku, a přece není nikdo, kdo by byl schopen správně pochopit mou lásku a přijímat ji bez výhrad a námitek. Je svobodná, nezavazuje, neslibuje, dává stejnou měrou, jakou je schopná přijímat, nečiní rozdíl mezi ty a já. Jsme jeden celek, jedna bytost, ale podmínky tohoto bytí tady jsou velmi kruté a já jsem sám. Své srdce dávám do obrazů, kousek po kousku je vkládám do hry barev a stínů, vyjadřuji jimi svůj nesplněný sen. Moje láska pomalu umírá, jen mé srdce ví, kolik toho vytrpělo, kolik sil vložilo do těžkého boje s nenávistí a hloupostí. Vracím se domů alespoň svými malbami. Jsou jen malou připomínkou nekonečného bytí a celistvosti duše. Vím, že mám nyní jedinečnou šanci „pohnout světem“ v dobrém smyslu slova, ale copak pochopí, že lidské možnosti nekončí v nedokonalosti zraku, sluchu, hmatu, že je možné využít vnitřních sil k pochopení vlastního já? Ne. Svět ještě nedošel tak daleko. Ale proč jsem tady já?“
Mluvím k tobě já, Ahatar. Jsem tím, který k tobě vysílá své myšlenky už několik dní a teprve teď jsi mě vzala na milost. Patřím ke skupině modroušků, jak sama říkáš, a mám toho tolik, co bych ti chtěl říct.
Chtěla jsi znát více o malíři. Víš, on čerpal nejen z akaši. Byl opravdu v očích lidí, a to nejen ve své době, géniem. Ale nikdo netušil, jak obrovská samota se skrývala v jeho práci, v jeho vynálezech. Přišel sem s vědomím otevřenosti a chtěl toho využít ku prospěchu mnohých. Nádherná myšlenka, přetěžká realizace. Jenom kontakt s mnoha svými přáteli mu pomohl žít v době obrovského temna a přitom tvořit věci, které předběhly i vaši dobu.
Skutečně používal běžně obě ruce k psaní. U něj nebyla dominance, protože obě polokoule mozku byly stejně otevřeny, měly stejný příjem informací, dokázaly s nimi pracovat v časové ose. Stejně jako teď, když dostáváš informace z minulosti a jsou určeny k tomu, abys s nimi pracovala v současnosti. Jenom fyzické okolí mu připomínalo, že nemůže realizovat ani setinu toho, co měl uloženo ve svém mozku a později na papírech.
Část vědomé práce s energií měl obsaženu ve svém třetím sešitě Leonardo. Ne nadarmo sis ho kreslila v době jeho největšího rozkvětu. Právě tehdy si dělal poznámky, které, kdyby se dostaly do nezasvěcených rukou, mohly být zneužity k úplné zkáze lidstva. Proto používal písmo zprava doleva, proto psal kódy. V dnešní době počítačové techniky je toto vše velmi snadno vyluštitelné, ale díky tomu, že se zachovala jen část volných listů, není možné vyřešit text tak, aby byl použitelný. Náhoda neexistuje, to víš,že to bylo takto zabezpečeno. Proto ti říkám, že písemné materiály nebudou, nejsou a nebyly. Platí to teď i pro tebe. Dělej si pracovní poznámky na volné listy. Nic nesmí zůstat zachováno. Toto platí pro celou existenci lidstva. Nejvyšší vědění se vždy předávalo formou zasvěcení dlouhodobým mentálním cvičením a bude tomu tak dále.
Písmo je jednou z největších brzd ve vývoji duchovnosti lidstva. Ale o tomto ti rád řeknu jindy, je to rozsáhlejší téma.
Ach, můj milý Orthone. Jsem bezelstný upřímný člověk. Upírali jsme oči ke hvězdám, kde jsme očekávali podporu v dobrotě a lásce, v čistotě vztahů. A místo toho jsou tam boje, podrazy, musíme být nadále opatrní a ve střehu jako na Zemi.
Utěšuje mne jenom myšlenka, že neexistuje žádný pevný bod ve Vesmíru a všichni jsou na tom stejně. Tato nejistota je jedinou jistotou života.
Bohužel s tebou musím souhlasit. Ale na druhé straně je toto hlavní hybná síla vývoje a tvoření, na základě kontrastu černá-bílá se základní síly mohou projevit ve své existenci. Jinak by se neuvědomovaly. Musí to tak být. Až se nebudeš chtít dál vyvíjet, až si řekneš, že už máš dost této hry, tak ti to bude umožněno. Ale k tomu nedojde. Jsi stejně hravá jako Stvořitel a čeká tě ještě hodně zábavy. Ještě mnohokrát budeš žasnout nad hloupostí i moudrostí, nad laskavou lží a nemilosrdnou pravdou, nad falešným cítěním a opravdovou hmotností a tíhou života. Tvůrčí práce může být pěkná dřina, ale to vše záleží pouze na tvém přístupu. A jak tě znám, pro tebe to není dřina, ale výborné rozptýlení.
Přeji ti hodně radosti při práci. Láska je mocná síla a ta tě vždy správně povede a nikdy nezklame. Ostatní je bezvýznamné. Takže příjemnou zábavu.
Orthon
Bydlím ve velkém starobylém městě v kopcovitém terénu. Dozvídám se, že město přepadli bandité. Jdu se podívat do postižené části. Ulice jsou liduprázdné, jsou kamenné, vše pečlivě zamčeno, ale lupiči se i tak všude dostávají, rabují každou zásuvku, není před nimi bezpečný žádný úkryt. Lidem neubližují. Jsou plně zaujati svou činností, že si mě nevšímají. V jedné opuštěné ulici vidím jejich vůdce, je tam sám. Poznávám ho, je to můj dřívější milý bratr-přítel (nikdo z pozemšťanů). Vysvětluji mu nesprávnost jeho počínání, ale cítím, že se mnou nesouhlasí, že mi nerozumí. S klidem a jistotou, že jednou pochopí, odcházím ulicí pryč s úsměvem a v tom on vytáhne bič, dlouhý několik metrů a jeho konec švihem omotá mně kolem krku. Sundám to se slovy „ty máš ale nápady!“, kroutím hlavou a jdu dál.
Všude je šero a lidé mají velký strach. Přicházím do prosluněné části na prudkém jižním svahu, kde bydlím, na jehož horním okraji jsou lavičky, na kterých sedí lidé oblečení do uniforem. Už přijíždějí první bandité. Strhávají masky z obličejů postavám, sedícím na lavičkách a zděšeně křičí, že jsou malomocní. Prchají rychle pryč. Vůdce mi vyčítá, proč jsem mu neřekla o těchto nemocných.“Protože ses neptal. Oni stále s námi bydlí a žijí, nevadí nám, máme je rádi, chrání nás“, zní moje odpověď. Jeden malomocný sedí v poschodí v okně, sundává si z obličeje kryt, který je jakoby proutěný košíček. Nepůsobí na mne děsivě. Smějeme se na sebe a máváme si. Lupiči všechno zahazují a zděšeně prchají pryč hodně daleko. Po celou dobu jsem byla vyrovnaná, klidná, bez pocitů. Teď mám radost a jsem šťastná.
Tento sen se mi zdál v období, kdy nad námi ve vesmíru probíhala vesmírná válka sil Světla a Temna, zastoupená Aštarovou flotilou a Šedivci. Ti druzí vytáhli z temnot nějaké dávno mrtvé planety zbraň, která eliminovala vše kromě duší okamžitě paprskem po namíření. Docházelo k velkým ztrátám lodí i plejáďanů. Ale sen mě uklidnil, že válka brzy skončí a bez násilí. Vůdce sil Temna Lucifer byl kdysi dávno na začátku naší cesty mým přítelem a jednou jím bude zas, až najde cestu zpátky ke Stvořiteli!
Do týdne byla použita silami Světla zrcadlová stěna, která odrážela likvidační paprsky zpět k původci, způsobilo to na druhé straně paniku, protože se špatně rozmnožují a nemohou si dovolit žádné ztráty fyzických těl. Stáhli se, tato etapa války se ukončila, ale nejedná se o výhru na žádné straně. Boj o naši planetu pokračuje dál a připravuje se v tichosti další.
Teď po skončení války se zrodily zcela nové plány, nové koncepce. Museli jsme přistoupit k úplně radikálnímu řešení, protože stagnace byla už příliš dlouhá a neplodná. Jsme odpočatí a plni elánu do nové práce. Brzy vydám příkaz k návratu flotily do prostoru kolem vaší planety a budou se znovu shromažďovat údaje o jejích obyvatelích. Předpokládá se, že došlo k výrazným změnám po této fázi očisty dělení zrna od plev. Možná se nebudeme sami stačit divit.
Takže co se vlastně stalo?
Ztráty ve válce byly zdrcující, nepředpokládalo se to a je tu skutečně zásah třetí síly, která nepřeje našim plánům a vždy včas tiše zasáhne, aby zhatila naši práci. To ona prozradila silám Temna existenci tajné zbraně na dávno mrtvé planetě, kterou byla eliminována značná část našich flotil. Nedoporučuji ti, aby ses zabývala tím, co je to za sílu, protože je to velmi nebezpečné. Vidíš, že i ty nejvyšší síly Světla před ní kapitulovaly. Jen do budoucna budeme již trvale s tímto faktorem počítat a více si ho takto uhlídáme. Naše pozornost byla zaměřena pouze na přímé protivníky a „šedou eminenci“ jsme úplně vynechali. Byla to hrubá chyba, kterou už samozřejmě nemíníme opakovat.
Prověřoval jsem tvoji stížnost na chování a práci některých plejáďanů na lodích. Bohužel byla oprávněná. Pracují tam lidé nejrůznějších kvalit a pro některé je to opravdu pouze dobrá zábava nad lidskou důvěřivostí a nedosažitelnou touhou po lepším životě. Vydal jsem opatření, aby se tak nestávalo.
Bylo slíbeno, že v tomto roce budou probíhat přímé fyzické kontakty.
Ano, ale v nejbližších třech až čtyřech letech to ještě nebude možné. Neumožňují to ani technické ani psychické faktory. Nebyly by žádným přínosem, jen by vznikla hysterie a panika. Strach v lidech by se ještě více prohloubil. Brát lidi na lodi a pak je vracet je nebezpečné pro obě strany. Riziko mnohonásobně překračuje efekt, takže od tohoto zcela ustupujeme. Evakuace proběhne i bez toho, že by byly před tím fyzické kontakty.
Exodus bude nutný, protože by opravdu ta nejkvalitnější, nejduchovnější část lidstva mohla zaniknout a tím živoucí knihovna současně s vašimi fyzickými těly. A to nelze připustit. Takže přípravy opět znovu vypuknou.
Doufám, že se do této hry zapojíš plně i ty. Je velmi důležité toto vše brát jako hru. Jinak se staneš loutkou ve vleku událostí a zábavy druhých. Jsme tvůrci, jsme režiséři, scénáristé, je na nás, jak to dopadne. Nesmíme se stát herci, kteří papouškují naučenou roli a snaží se ji prociťovat. Jsem velmi rád, že jsi myšlenku evakuace neopustila a stále s ní počítáš, protože se tak opravdu stane. A velmi nečekaně, tomu věř. Už jenom proto, aby nemohla třetí síla zasáhnout.
Hra. To je to nejvýstižnější slovo. Znáš ho už dlouho a dlouho a také víš, že ve tvém životě hraje důležitou roli. Vše, co prožíváš, je hra. Hra na lásku, nenávist, závist i zášť. Cítíš to doopravdy, nebo jenom nechceš být jiná? Je to opravdu tvůj vlastní prožitek nebo je to projekce? Prozradím ti něco. Vím, že pro tebe to žádné tajemství není, ale všichni tady zrození přistupují na hru. Někdy je z pohledu malých lidiček krutá, ale my všichni si jenom hrajeme. A ty i ostatní zrozenci jste k tomu byly svolní. Ale teď k tomu jádru: nemusíš ji hrát tak, jak chceme my. Dá to mnoho práce, mnoho úsilí na vědomé úrovni podvědomých znalostí, ale výsledek stojí za to. Chceš-li se trápit, pak to dělej. Pokud ne, nech za sebou obal pozemských pout a pracuj vědomě na vyšších úrovních svého vlastního fyzického života. Zní to složitě, ale je to prosté. Nenech na sebe nikoho a nic působit. Vytvářej si ochranný obal, i když ten sám o sobě nestačí. Nejdůležitější je totiž vědět, co vlastně chceš. Peníze, slávu, lásku, bohatství? To k vám a vám teď patří. Máte na to právo a možnost toho všeho využít, ale vše má své hranice. Nezneužít a neublížit nikomu a ničemu. Pak můžeš mít vše, co pro svůj osobní růst a poznání potřebuješ.
I já jsem hráč. Chci vědět a znát, i když se fyzicky neúčastním. A když přistoupíš na mou hru, pak ji hraješ. A mnohdy o tom ani nevíš. Proto ti radím. Otevři vnitřní zrak a hraj podle vlastních pravidel. Je to těžké, ale stojí to za to. Chce to denně analyzovat, ale ne pozemským vědomím. A pak se ti otevřou nekonečné možnosti. Nepátrej, kdo jsem. Řeknu ti tolik: máš vše ve svých rukou. A není síly, která by tě přemohla.
…..Je nejvyšší čas, abys začala pracovat. Dějí se totiž velké věci. Formuje se nová vesmírná flotila, do které se hlásí nejrůznější entity, takže plejáďané nebudou převažovat jako dříve. Ale je důležité vytvořit urychleně početně silné flotily, protože druhá strana je přesvědčena o svém vítězství a chystá se k velké akci – dá se mluvit doslova o velkém přepadení – invazi – vaší planety. Jejich zástupci systematicky přebírají lidská těla a obsazují strategická místa ve vojenství, vládních úřadech a výzkumných ústavech. Na světě je už takto ovládáno 90 % těchto institucí. Ano, na celém světě a nejenom v USA a Japonsku. Podívej, co se děje v Africe – to nelidské mučení civilistů. Podívej se do Jižní Ameriky na promrhané miliardy dolarů, původně určené na pomoc chudým lidem. Podívej se do Srí Lanky, Bangladéše. O Číně vůbec nemáte tušení, kolik lidí denně je týráno, vězněno a umučeno. No a když se podíváš na loutkovou hru v Evropě a konkrétně ve vaší zemi, tak je to jasné už snad úplně. Temno zcela zachvátilo vaši planetu.
Zvýšila se podzemní činnost. V útrobách Země se budují paláce. O špičkové technice v nich se nezdálo nikomu ani v nejlepší sci-fi, co tam už existuje a funguje. Samozřejmě včetně létajících talířů. Pohybují se převážně pod vodou, protože vstupy jsou na mořských dnech.
Toto všechno je bohužel skutečně pravda. A je nejvyšší čas, aby se s tím něco začalo dělat. Je nutné spojit své duchovní síly. Vy, vyslanci Sil světla, zrození na Zemi – je vás početně málo, ale vaše síla je obrovská. Začněte se vědomě fyzicky vyhledávat a spojovat. Je třeba zabránit tomu, aby ti druzí začali mocensky ovládat další životní oblasti.
Nesmí se připustit narušení lidské důstojnosti a ojedinělosti! Jste našimi vroucně milovanými dušičkami v krásných schránkách dokonalých lidských těl, které každé samo o sobě je kompletním vesmírem. Jste všichni malým božím zázrakem a nesmí dojít k žádné trvalé deformaci.
Nepřipustíme, abyste byli poškozeni nebo dokonce zničeni. Ale musíme spojit své síly. Jako venkovní pozorovatelé jsme prakticky bezmocní, pokud vy nebudete aktivně spolupracovat.
Konkrétní věci nebudeme diktovat pro zápis.
přátelé
Po procitnutí jsem měl divný pocit prázdnoty, ale něco mi napovídalo, že tam ve skrytu mysli je něco, co mě naplnilo bohatstvím, poznáním a láskou. Začal jsem tedy kráčet zpět časem v myšlenkách a narazil na zlomky obrazů celého příběhu, které se zanedlouho jako mozaika složily v jeden krásný celek.
Do města, ve kterém jsem žil, přicestoval velmi slavný orchestr, který sebou přivezl gloriolu vibrací něčeho neobvyklého. Ačkoliv jej nikdo neznal, proudilo mnou přesvědčení, že se jedná o něco velmi neobvyklého a velmi vznešeného a dokonalého. Ten pocit mě provázel velmi konkrétně, i když vlastně nikdo o přítomnosti tohoto velkého a prvotřídního tělesa vlastně vědomě nevěděl. Jel jsem nějakým malým vozidlem na sraz s něčím, co na mě působilo velmi pozitivním dojmem. Autíčko bylo velmi malé – něco na způsob starého Renaultu (brouka). Počasí bylo nevlídné, pršelo, a aby má očista před shledáním s něčím neobvyklým byla dokonalá, úplně zmizela celá kapota vozu, takže jsem jel úplně odkrytý v malé motokárce.
Teprve po procitnutí ze sna jsem k jednotlivým scénám příběhu dostával vysvětlení, která jako mávnutím proutku dávala všemu smysl. Nejdříve jsem se prostě musel očistit, uskrovnit a pokořit před shledáním s něčím tak vznešeným, moudrým, ale samozřejmým.
Stále jsem však nevěděl, o co vlastně půjde. Cestou do kopce jsem potkal paní, hovořící ke svému pejskovi rusky.
Alegorie toho, že pejsek lidské řeči nerozumí, ale tento vše chápal a plnil přesně nejen pokyny, ale také rozuměl všemu, co ona žena říkala. Ne vždy tedy musíme rozumět dané řeči, abychom pochopili smysl.
Další obraz snu mne zavedl do místnosti, spíše ložnice dvou bytostí, dívky a chlapce. Podivné bylo to, že byli oba velmi mladí a celá scenérie ložnice vypadala jako že jde o manželský pár. Jí bylo asi 9 a jemu 13 let. Každý třímal v ruce bílého medvídka, ale z obou bytostí vyvěrala velká moudrost a zkušenost.
Pochopil jsem až po procitnutí, že se jedná o vesmírné přátele, se kterými tak často komunikujeme. Ve snu plnili úlohu rádců a pomocníků. Alegorie mladosti nebyla náhodná, protože i naši přátelé ve srovnání s moudrostí celého universa jsou na pouhém počátku svého vývoje.
Další obraz mě zavedl do místnůstky, kde jsem hovořil s nejmladšími členy velkého tělesa – symfonického orchestru. Byl to mladý chlapec – blondýn v bílém roláku – symbolika našich přátel. Bylo vidět, že je mladým, ne dlouhodobým členem celého souboru, ale má již nějaké priority. Tento mladík mě k mému překvapení nabídl místo kontrabasisty, ale také prvního nebo druhého houslisty v celém orchestru. Nabídka to byla úžasná a podivuhodné bylo to, že onen mladík vypadal opravdu jako šestnáctiletý elév. V ten moment jsem si uvědomil to, že ztěží budu moci zvládnout tak těžké party zahrát, nehledě k tomu, že na housle vůbec neumím hrát. Mladík mne ubezpečil, že vše zvládnu, budu-li pilný a propojím-li se s vibrací, která panuje v celém tělese. Dokonce mi sdělil, že je úplně jedno, kdy se vše naučím, že oni vlastně nejsou omezeni časem. Hned potom jsme si dohodli možnosti alternací, takže s mým působením v orchestru opravdu počítali.
Opět až po procitnutí jsem si uvědomil alegorii, že každý z nás může úplně všechno, že nabídky jdou neustále ze všech stran, jen je třeba důvěřovat v sebe a neustále si uvědomovat pocit sounáležitosti celého soukolí universa.
Tento mladík působil velmi skromně, pokorně, ale přitom jeho pravomoc byla velmi vysoká. Hlavně se asi nedalo hovořit o pravomocích, protože on prostě svobodně rozhodnul o mé přítomnosti v celé hře a nebyl nikdo, kdo by nám v té chvíli mohl zabránit, protože neexistoval žádný antagonismus.
To hlavní poznání celého příběhu stále ještě čekalo na své projevení. Neustále jsem se pohyboval mezi bytostmi velmi mladými v bělostných rolácích – overalech, které jaksi byly přítomny, konaly, fungovaly, byly láskyplné, ale v podvědomí jsem čekal něco zcela jiného, co bude dál.
Vše poukazuje stále na to, že hierarchie celého stvoření je přesně naplánována a že každý a všechno má přesně své místo v daném bodě svého duchovního vývoje. Přátelé, konkrétně plejáďané, ale i přátelé z Andromédy a z jiných částí vesmíru a členů unie v 5. a 7. dimenzi jsou velmi mladými vývojovými stupni a jsou stejně jako my podřízeni vyšším autoritám. Vše se však děje ve vibracích lásky, pokory a vědomého souznění s velkou duchovní moudrostí a dokonalostí z vyšších stupňů, které však tak procházeli stupni nižšími. O tom všem mě další děj celého snu jasně přesvědčil.
Díval jsem se přes dveře zasklené hnědým kouřovým sklem. Ve vzdušné místnosti stála ve velkém půlkruhu elita – byli to hlavní členové orchestru. Vyzařovala z nich velká moudrost, ale hlavně klid a pokora. Jejich oblečení bylo velmi noblesní, ale účelné a elegantní. Bylo mezi nimi několik velmi vysokých bytostí – myšleno vzrůstem. Dva z nich měli přes dva metry. Ženy měly velmi jemné rysy v obličejích. Šaty se blížily spíše večerním koncertním róbám. Vše se odehrávalo v duchovních barvách indigo a tmavě fialové. Někteří z nich drželi sklenici sektu a všichni byli v nějaké speciální meditaci. Jednalo se o tiché propojení energií a synchronizace vibrací před večerním vystoupením. Byl jsem zcela přesvědčen o jejich připravenosti a neomylnosti, myslím tím to, že nemohou v celém koncertu zahrát falešnou notu. Oni však tento fakt vůbec nevyzařovali. Byla to jen tichá a pokorná meditace, mířící k něčemu ještě vyššímu. Blesklo mi hlavou, čím jsem si zasloužil nabídku stát se součástí tohoto celku. A jak je možné, že jsem nabídku dostal od bytosti o hodně níže hierarchicky postavené.
V bdělém stavu mi došlo, že je úplně jedno, která z bytostí dá návrh či nabídku ve společnosti plné rovnosti a harmonie. Neboť všechno, co je v takových vibracích myšleno, je jen ve prospěch jednoho celku, vyrovnaného a vyváženého. Proto mohou naši přátelé, byť postavením relativně nižším, plnit tak „těžké“ a zodpovědné úkoly v celém stvoření. Celá vize byla samozřejmě alegorií hierarchie celého universa, jeho poslání a kooperace.
Poté se odehrálo něco, co mě opět utvrdilo ve smyslu a existenci všeho toho dění, kterého jsme každodenními svědky. Předtím mi však bylo ještě vyjeveno, jak dochází k fyzickým kontaktům nepoznaných přátel s námi. Byl to střih do restaurace, kde jsem se ocitnul i se svou přítelkyní. Naproti nám seděli dva vznešeně vyhlížející lidé. Žena asi 40, muž 45 let. Barvy oblečení opět fialová, světle fialová a růžová s bleděmodrou. Žena, aby projevila příslušnost k dané entitě (v tomto případě k velkému orchestru), nenápadně vyjmula z pod kabátu malou piccolo flétnu, pohlédla na mne a zase ji schovala. Zvláštní je, že jsem tušil před tím, že se jedná o flétnistku.
Z toho plyne opět to, že se nejen můžeme s těmito bytostmi setkávat v našem fyzickém životě, ale navíc, pokud jsme dobře vibračně propojeni, můžeme je identifikovat. Poznáme, že se jedná o přátele, protože naše vibrace jsou podobné. To je symbolika flétny.
Doplnění ke kruhu vysokých bytostí…
Na celé plejádě těchto vysokých bytostí bylo patrno, že jsou zcela přesvědčeni o dokonalém zvládnutí řemesla, to znamená stylu a způsobu hry, ale to vše byl jen podtext, samozřejmost. Vše bylo nasměrováno k vyššímu cíli a to je činilo tak klidnými, vyrovnanými a moudrými.
Poučení plynoucí z této alegorie bylo již mnohokrát nastíněno. Silný celek je postaven na dokonalosti každého jednotlivce. Jednotlivá dokonalost pak splyne v harmonický celek, kde však nejde o prospěch každého stavebního kamene, ale o prospěch celku, který se potom odrazí i v prospěchu jednotlivce. Nejedná se pak tedy o styl či způsob hry, ale o celkový výsledek, celkový dopad. Velmi krásná byla následující alegorie tzv. cestovního plánu dalších koncertů.
Ocitnul jsem se v místnosti, kde se na zvláštní panely lepily plakáty, které se vůbec nepodobaly těm našim běžným, jež vynášejí především osobnost, která bude středem produkce a potom obnos, za jaký produkci uskuteční. Byl to vlastně systém řídícího střediska. Na každém z plakátů bylo několik řad čísel, z nichž pak jedna vodorovná byla zvýrazněna. Na jednom z plakátů jsem konkrétně zahlédnul čísla 553332245. Vnitřní hlas mi objasňoval, že se jedná o nějaký styl kabaly, kdy je potom především podle posledního dvojčíslí – šťastného či ne, určeno, jestli se v daném místě bude či nebude koncertovat. Jednalo se tedy o vibrační vyhodnocení teritoria, kam se celý orchestr přemístí nebo ne. Vše řídila jedna hlavní vědma. Byla to žena, která mi vysvětlovala: Vidíš? Tady z těchto čísel chybí šťastné poslední dvojčíslí. Tam nebude vhodné se přemisťovat, neboť tam ještě nejsme očekáváni. Dále mi bylo objasněno, že jen u malého procenta míst jsme na konkrétní turné (mise) zváni. Je to v případech, kdy si lidé přejí navázat kontakt s vyššími civilizacemi. V případech, že civilizace ještě není připravena přijmout celý náš orchestr a není schopna ještě vědomě vnímat naši produkci, koncert se jednoduše v tomto místě nekoná. Může se však stát to, že malé procento obyvatel onoho teritoria přece jenom jeví zájem o náš repertoár, pak se můžeme do těchto míst vypravit a skrytě, neprojeveně můžeme koncertovat – vysílat pozitivní vibrace. Je pak jen na bytostech, které jsou pod našim zorným polem, zda-li přijmou či nepřijmou tyto vibrace, čili tóny našeho orchestru. Pak jsem uviděl na jednom z dalších plakátů sloupce již vyčleněných posledních dvojčísel, která jasně určovala místa koncertování – další mise.
Náhle jsem se jako střihem přenesl do místa konání velkolepého koncertu, ale k mému překvapení bylo vše poněkud jinak, než bychom mohli očekávat. Koncert se konal na otevřeném prostranství, což by nebylo zase tak podivné, ale hlavními aktéry nebyly ony ušlechtilé bytosti, viděny v místnosti v půlkruhu. Celý orchestr byl skryt.
Opět se potvrdilo pravidlo, že se nejedná ani v nejmenším o zviditelnění jednotlivce, ba i celku, ve jménu posílení vlastního ega. Jedná se jen a jen o výsledek a ten pak zpětně obohatí každého, který se byť nepoznaně účastnil celé pozitivní kreace.
Na velké pláni stály stovky mladých bytostí. Byly seřazeny v řadách, stály. Oblečeny byly v něco podobného našim vojenským uniformám, dokonce na hlavách měly čepice se kšiltem, takže nebyly identifikovány.
Uniformy po vysvětlení měly evokovat jednotnost komplexního záběru vibrací, které jakoby z jednoho tělesa, jednoho bodu, byly směrovány na svůj cíl.
K mému dalšímu údivu jsem zjistil, že neexistovalo jeviště a hlediště, nýbrž vše se odehrávalo na jednom společném poli.
Krásná alegorie toho, že všichni jsou si rovni a že role vystupujících a posluchačů je velmi relativní a lehce zaměnitelná. Všichni jsme členové jednoho velkého orchestru, je však jen na nás, jaké místo ve svém vědomí jsme schopni zaujmout. Někdy se posluchač v jedné místnosti může stát přednášejícím v druhé.
Uvědomil jsem si, že tento koncert je opravdu velmi zvláštní a že nebudu asi vycházet z údivu po celou dobu jeho trvání. Orchestr byl tedy ukryt. Šiky seřazených jakoby výkonných bytostí zpívaly sborovým zpěvem krásný chorál. Všichni byli ukryti pod čepicemi se kšilty, ale co bylo dále podivuhodné – posluchači seděli zády ke sboru.
Jak důvtipná alegorie toho, co se děje dnes a denně zde na naší planetě Zemi – krásné to koncertní síni.
Posluchačů nebylo mnoho a proti velmi jasně sešikovanému sboru jich bylo jako stojících stromů ve vykáceném lese. Co však se nestalo. S prvními tóny, které vzešly od dokonalého sboru, se spustil déšť, blahodárný déšť vše očišťující a přinášející lásku a soucit od Stvořitele. Jako náplň, energie a inspirace hlasům, které pěly onen krásný chorál. Voda se valila z nebe a přitom celé prostranství bylo ozářené zlatým sluncem. Vše, co bylo vidět, byly jen stovky čepic, naplněných vodou, občas probleskla jedna či dvě usměvavé tváře šťastných zpěváků, kteří konali duchovní poslání svojí inkarnace.
Zlomem tohoto velkolepého úkazu pak bylo, když se najednou v prořídlých řadách promoklých posluchačů dvě, tři, čtyři bytosti otočily čelem ke zpívajícímu sboru. Když uviděly ono těleso, složené z krásných bytostí, rozlil se jim široký úsměv na tváři a začali zpívat onu píseň, jakoby ji znali odjakživa. Byl to krásný moment a vlastně vyvrcholení celého posvátného aktu. Viděl jsem najednou jednu z oněch tváří úplně zblízka. Byl to mladý asi třicetiletý muž s krátkými vlasy. Déšť bičoval jeho tvář. On se smál a zpíval onu krásnou píseň a radoval se spolu se zářícím sluncem z celé této nádhery.
Smysl celé této alegorie není třeba popisovat. Každý z nás má stejnou možnost obrátit se čelem k jediné pravdě našeho bytí, která je jedinou realitou naší existence.
Jako mávnutím proutku jsem se dostal do poslední scény celého snu. Díval jsem se z okna ložnice svých dvou mladých přátel, kteří opět drželi své malé bílé snad plyšové medvídky.
Dle objasnění však nešlo mimochodem o medvídky, ale o speciální eliminátory negativních vibrací, kterými bych přece jenom z mé strany mohl těmto dvěma bytostem ublížit.
Pod oknem v malé postranní uličce stálo zaparkováno velmi bizardně vyhlížející vozidlo. Podobalo se velmi markantně Batmanovu magickému vozidlu. Bylo však celé růžové. Pod dlouhou kapotou se skrývala velká síla, malá kola s elektronovými disky, maličká elegantní kabina. „To je tvoje tělo, na které se díváš – řekli mi přátelé. Pod kapotou se skrývá tvoje duše. Vidíš, barva je růžová, to je barva tvého duchovního srdce. Nemusíš se bát, je tam silný motor a karoserie je antikorozní (smích)“. Před předním sklem kabiny vozu bylo množství reflektorů a různých nádobek, jejichž účel jsem nechápal. Uprostřed však byl větší reflektor, otočený směrem do kabiny, takže při spuštění by mě oslnil. „Vidíš, to je světlo tvého vlastního ega. Občas, když jezdíš příliš rychle a divoce, tak se rozzáří a tebe oslní. V té oslnivé záři, která ti svítí přímo do očí, přestáváš kontrolovat směr jízdy i rychlost. Je to tvoje varovná kontrolka. Nyní byl tento reflektor díky tvému vývoji dlouho vypnut. Vidíš, že je i poněkud zaprášen a těžko se otáčí. Zkus jej však, milý náš, otočit dopředu. Bude ti svítit a osvětlí ti mnohé temné a nepoznané, jako tento tvůj sen. Buď pozdraven náš synu a bratře. Bylo nám ctí si s tebou takhle povídat. Byl jsi naším hostem část noci. Buď v lásce a předávej tyto světlé momenty tvého bytí a poznání dál. Zveme tě na další koncert. Připrav si svůj houslový part."
Dodatek
Když jsem se probudil, celý sen jsem vyprávěl svojí přítelkyni. Bylo zajímavé, že náš pes Ben, který se objevil hned v úvodu před mým vyprávěním žadonil o ranní procházku. Jakmile jsem začal povídat, najednou se zklidnil. Když jsem příběh dokončil, podíval jsem se vedle sebe – Ben ležel naznak, jakoby meditoval – úplně nehnutě. Že by opravdu všemu rozuměl? Po celou dobu mého psaní se choval úplně stejně, ještě teď leží se mnou v posteli a medituje. Nechám ho pokračovat.
Co je to zvuk, tón, hudba?
Hudba jsou tóny a vibrace, je to však zároveň i prolínání barev a obrazů, patřičně tóny doprovázející.
Vše má svou hudbu. I v tichu noci můžeme vytušit majestátní tóny, které tmu a ticho té chvíle provázejí. V tichu lesa můžeme slyšet jiné tóny, dle vlivu prostředí a našich pocitů.
I kosmos, daleko za hranicemi objektů planet, má ve svém tichu tu tajemnou vibraci všepronikající a všudypřítomné síly, kterou protínají vlivy jiných sil a celků, tvořících ono tajemné absolutno.
Co je to tedy hudba? Hudba je vibrace a je ve všem stvořeném. Tak, jak se liší hmota svou atomickou strukturou, vytvářející pak odlišnosti, tak se mění i zvuková doprovodná melodie v harmonickém splynutí. Ve všem je pohyb, vše má svůj rytmus a dle toho i své zařazení v pestrosti stvoření. Tvarové uspořádání, barva i tóny spolu úzce souvisí. Vše dohromady tvoří onu jedinečnost dané projekce na pozadí Absolutna, ze které dle pozorovatele vše vystupuje a v něm opět zaniká v té nejjemnější podobě Prasvětla, které bylo na počátku a jest.
Mluva je rezonance vzduchu, procházející a modulující se našimi hlasivkami – i to je tón, tóny i hudba. Mnoho o nás prozradí. Každý tón zpětným působením rezonuje v našem těle (vysílač i přijímač) a může tak přenášet obrazová i jiná informační sdělení, působící na naše emoční centra a tak přímo na ducha. V tom tkví velký zázrak hudby. Pomocí hudby můžeme působit ať kladně či negativně přímo na duši člověka. Čím citlivější schránka (tělo) ducha, tím větší působnost
Cit = spojovací můstek mezi duchem a hmotou. I s vyloučením znakových a sluchových vjemů, máme-li hmat=cit, žijeme. Duch se může projevovat.
„Je to jiné v oblasti jemněhmotné?“
Nikoliv. I v astrální rovině jde o interakci mezi vnímáním astrálního těla a duchem. Ve vyšších sférách přebírá více a více aktivitu čistý Duch. V interakci s Duchem nejvyšším má neomezenou tvůrčí schopnost a moc. Může být čímkoliv a vším. I ty docílíš této hranice, jako všichni ostatní.
Pojď, má drahá dušičko, na malou pouť svým vědomím odkud a proč jsi přišla. Pojď, povedu tě a bezpečně přivedu zpět do reality. Vzpomínej na úplný začátek…..
V dálce světlo, světelný pohyb seshora dolů, píská mi v uších docela příjemně. Okolo mne je šedivooranžová tma, proměňuje se jakoby dýchala, světlejší a tmavší skvrny se pohybují a prolínají se. Jsou živé, hodně často se mění do tvaru embrya. Jsou to duše. Světlo přichází, vše ostatní ustupuje do pozadí, je to krásné – světlý vír, něžný, teplý. Docházím až k otvoru, ve kterém se točí prostor a vstupuji do něj. Letím prostorem, míjím planety, různé létající bytosti. Ty vypadají jako když letí hedvábný kapesník, jsou měňavě barevné a jsou krásné – asi tři metry široké.
Já jsem jen vědomí. Chci se nejdříve rozhlédnout, než si vyberu planetu. Některé jsou kulaté, jiné mají ostré hrany-hvězdice. Některé planety pláčou, jsou samy, neobydlené. Uprostřed nich je vyrvané srdce, jen cáry. Letí k nim láska od jiných planet. Nedokázali milovat sami sebe a neuměly dát život. Ony se teprve učí. Nechci žít na takové planetě.
Vidím rodinu planet – dvě velké a okolo nich obíhá spousta malinkatých. Ty jsou tak malé, že na nich může růst jen jedna kytka. Ale ony vyrostou.
Letím někam, kde na mě někdo čeká. Jsem už na okraji propasti, duší je tam hodně, mají oblé tvary asi dva metry velké v nepopsatelných barvách. Převládá bílá, zlatá a růžová. Dole vidím město. Je to střed všeho, všech Vesmírů. Ještě se to město nepojmenovalo. Střed – nic víc mě nenapadá. Sem přijdu až úplně nakonec, až nebudu chtít pracovat sama na sobě. Odtud se bude potom vše řídit a tvořit. Pokračuji v cestě a ohlížím se. Ta propast svítí zlatě. Je to propast uprostřed ničeho – časoprostorový tunel?
Letím dál, už je nás víc, letíme stejným směrem, každý odjinud, ale stvořil nás stejný Bůh. Každý má jiné vědomí. Teď jsme ve Žlutém vesmíru, je tu jedna oranžová planeta, sluší jí to. Nejspíš je osídlená, vyzařuje mateřskou lásku, celá září štěstím, prožívá současnost a líbí se jí, jaká je teď..
V dalším vesmíru jsou planety ve tvaru krabic, žije se na stěnách zevnitř, jsou tam domy . Těch krabic je hodně a jsou různě velké, některé jenom jako krabičky od zápalek.
Letíme dál – bereme se za ruce, protože ti, kteří letí z daleka, jsou unaveni. Vidím červí díru, musíme k ní. Je to zkratka do jiné dimenze. Teď už vím, že chceme doletět na planetu Zemi. Tam se rozdělíme do skupin. Čeká nás hodně práce. Během cesty dostáváme telepaticky školení, informace, jak to na Zemi vypadá a že budeme omezeni ve tvoření. Dosud jsem mohla dávat život dotekem, teď na tom budu muset daleko víc pracovat.
Letíme v šipce jako vlaštovky a musíme se střídat, protože na špici je to vysilující. Musí se cítit, kudy vede správná cesta, i když jsme tu poprvé. Už vidím červí díru – prolétáváme. Tady je to těžší, prodíráme se hmotou, která klade odpor, letí se daleko hůř, ale už jsme ve správném vesmíru. Vidím Zemi, je krásně modrá. Je to nejkrásnější planeta, kterou jsme zatím potkali – na tom se shodujeme všichni. Slunce se točí doprava a má modrozlatou barvu. Svítí zlatě, ale převažuje modrá. V tomto vesmíru se vše točí doprava, je to hmotný vesmír. Okolo Země je hodně duší, tvorů a duchovních bytostí. Někteří jen sledují, jiní tvoří a jiní v hloučcích Zemičku hladí. Zem je hodně stará, současně se směje i pláče. Ví toho hodně a připadá jí, že kdyby toho věděla míň, bylo by jí lépe.
Je nás ve skupině dvanáct. Někdo nám říká, ať nemáme strach, protože některé duše se bojí – cítí ZLO. Vypadá jako malé šedivé kapky, které se umí schovat, jsou velmi rychlé. Zlo se nedá zlikvidovat, jediná možnost je ukázat mu cestu k lásce. Zlo musí pochopit že je vlastně dobrem. Země je jakoby na dělící čáře zla a dobra v tomto vesmíru. Sama nemůže bojovat – jen lidé na ní. Pokud prohrají, zlo zahltí celý vesmír a bude se moci šířit dál. Proto je tu tolik entit z různých dimenzí. Vidím také spoustu velikánských bílých lodí různých tvarů.
Teď je přede mnou hluboké modro a vstupuji do něj. Je to jedna z bran, přes které se dá na planetu přistát nebo zrodit. V každém okamžiku prochází mnoho duší. Některé se jdou narodit, některé jen pozorovat. Okolo každého člověka je dobro i zlo, člověk si vybírá. Zlo a dobro mezi sebou neválčí, oni se ho snaží přesvědčit. Zlo ví, že nemůže ohrozit dobrou bytost a dobro ví, že zlo je také dobro, ale pro obě je vysilující přítomnost toho druhého. Zlo nenechá nikoho samotného – v určité vzdálenosti se okolo něho motá. Sai Baba žije dobrem, ale zlo má při sobě a to si jen dává pozor, aby nepřišlo moc blízko a nespálilo se. Pravidelně se u něj střídá a přichází k němu opravdu velmi „vyspělé“ zlo. Každý člověk má jiné množství bytostí dobra i zla.
Vidím světelnou pyramidu, podstavec ve tvaru rovnostranného trojúhelníku. Je to něco jako signální vysílač, dokáže vyslat jakoukoliv informaci nebo pocit. Může zničit vše stvořené. Má velkou sílu a je nedokonale ukryt. Okolo pyramidy je duchovní ochrana, která neustále slábne. Dobro i zlo ví, kde je, ale přiblížit se může jenom člověk. V určité vzdálenosti od pyramidy ho bytosti dobra a zla musí opustit a člověk tu jedná sám za sebe a nese za své činy plnou zodpovědnost. Pyramida je z Atlantidy a je ukryta v moři.
A teď se moje tělo bouří a chce přestávku.
Vítám tě zpět na Zemi v tomto životě a přeji ti hodně silné lásky, tolik potřebné k přetvoření zla.
DÍKY
Milý Otče na nebesích,
děkuji ti,
že mám také tuto chvíli klidu.
V tomto okamžiku ticha
se mé srdce raduje:
Dal jsi mi poznat tolik dobrého.
Děkuji ti za všechny lidi,
skrze které den co den
vstupuje světlo do mého života.
Děkuji ti,
že mě nesužuje starost
o pokrm, nápoj, oděv a střechu
nad hlavou.
Děkuji ti za všechny úkoly,
za všechny výzvy svého života,
které mi pomáhají,
abych byla zralejší a chápavější.
Děkuji ti za všechno,
co se mi podařilo,
za dobrou společnost a bezpečí,
za všechno požehnání,
kterého se mi dostalo.
Děkuji ti za všechny starosti
a těžkosti,
skrze které mě přivádíš
stále blíže k sobě.
Naučit se: Nezajímá mě, co si o mně myslí druzí…
Tím se lépe naučím ovládat své emoce a získám pevnou půdu pod nohama, když mi nezáleží na mínění druhých, nesnažím se dělat to, co nechci a ani se tomu nemusím bránit. Prostě to neudělám. Už se nikdy nesmím nechat vmanévrovat do role slušné návštěvy a podřizovat se vůli hostitele. Já jsem já. Cítím tuto potřebu a také ji vykonám. Není síla (jako slušné vychování), která mě donutí být tam, kde nechci, poslouchat, co mě nezajímá a mluvit o tom. Budu si vybírat, s kým, kde a jak dlouho chci být. Nebudu ztrácet energii a čas přizpůsobování se druhým, kteří pak toho zneužijí a ovládají člověka. Někteří mají tendenci všechny své blízké zotročovat. Nesmím se dostat do situace, která toto umožňuje. Nesmím dovolit, aby tato situace vznikla, musím být předvídavá.
STÁLOST EMOCÍ NUTNÁ !!!
Lidé naprosto neznámí na ulici, v obchodech, se k tobě chovají laskavě, srdečně, nemají daleko k hezkému slovu. A dávají ti navíc zboží zdarma a není to poprvé, že? Ideální příklad bytí tady na Zemi. Jsem rád, že s chutí chodíš mezi lidi a nestraníš se. To by nebylo dobré. Je potřeba si vážit všech forem božského bytí. A nikoho neodsuzovat.
Neposuzovat lidi podle chování
Časy, kdy se lidé dorozumívali telepaticky, skončily s potopou světa a pak začal Babylón. Lidé se mnohokrát chovají zcela jinak, než by bylo pro ně přirozené, protože se bojí své zranitelnosti. Ty jim naštěstí „vidíš až do žaludku“, nenecháš se zmást a vždy najdeš jejich základní dobré jádro. Proto jsou také k tobě tak vstřícní a mnohem upřímnější než k ostatním. Všimla sis dne toho milého srdečného chování? Umožňuješ jim ho svým pochopením a tolerancí. Pracujete spolu už roky vždy v dobrém.
Kniha, ve které občas při meditaci listuješ, je symbolika vzpomínání. Čte se pozpátku, protože vy se teď nacházíte na konci a potřebujete se vrátit na začátek. Už jste zcela zapomněli, z čeho a odkud pocházíte a je potřeba si postupně vzpomenout. Pak teprve pochopíte důsledky svých předchozích činností a smysl svého bytí. Ale to je hodně náročná práce a za jeden život se nedá zvládnout. Na současném tempu „čtení pozpátku“ závisí urychlení vývoje celé společnosti. Na přešlapování na místě není vhodná doba. Buď bdělá a pozorná v každé sekundě.
Rychlost návratu není předem dána, tu si tvoříte sami.
Lidé velice rádi sklouznou do původních schémat, neudrží dlouho vyšší vibrace nebo je dokonce uznají za nepohodlné pro běžný život v temnu. Duchovní pokrok obyvatel této planety je velmi zpomalen oproti původnímu předpokladu. Když jsou lidé podrobování zkouškám, ukáže se, jak je jejich nadšení povrchní. Jedna z nejhrubších chyb, kterou většina dělá, je povrchnost, nedostatečná víra a bláhové snění, ze kterého je velmi snadné je vzbudit. Je nutné počítat s realitou všedního života. Vždyť je tak bohatý, dá se z něj stále učit, stále je co čerpat a není potřeba se utíkat do vysněných neskutečných rájů mimo Zem. Tady máte ráj, jen ho přestat ničit. Jen mít oči k vidění a uši k slyšení. Není potřeba nikam odlétat do vesmíru.
Ráj je na vaší planetě!!!
Každičkým drobným činem a krůčkem ho pěstujete, svou láskou budujete a zpevňujete. Společnými silami. I když jste každý z vás tak individuální, nebo se tak aspoň vnímáte, je potřeba spojovat své síly.
Je den před zimním slunovratem, posledním v tomto tisíciletí. Již brzy se spraví cyklus rotace Země a rok bude mít opět 360 dní, třináct měsíců cyklu měsíce přestane dominantně ovládat vibrace na planetě. Blíží se etapa radikální změny bytí. Postup do vyšší dimenze se bude dít postupně, pozvolna ve vašich fyzických tělech. Já osobně se ho již nezúčastním, budu v té době pouze přihlížet v astrálním světě na vaše snažení.
Jsem rád, že chápeš tak samozřejmě a snadno myšlenky o smyslu života, klidu a blaženosti, božství v nás a chceš je hlásat dál. Ano, o to tě žádám, to je tvůj úkol. Rád tě povedu, budu ti nablízku a budu ti pomáhat. Je potřeba nabýt absolutní vnitřní klid a jistotu při této práci. Lidé jsou velice vnímaví a citliví, musí tvou sílu cítit. Přirozená autorita se velmi dobře respektuje, je nenásilná a příkladná.
Vyzařuješ klid a mír ve svém okolí, tvoji harmonii nevykolejí ani velmi silné venkovní vlivy. Už plně chápeš, že spokojenost je stav rozumu. A tak si v nejošidnější situaci najdeš rozumové uklidnění. Tvůj postoj je velmi správný. Svou existenční jistotu si nadále nenech ohrozit jedinou myšlenkou. Čeká tě krásný bohatý harmonický život v radosti a lásce.
Dobrou noc
Už jsi zjistila, že s přáteli máš pevnější a kvalitnější svazky než s příbuznými. S rodinou řešíš karmické vazby – přátelství je dobrovolný vztah založený na vzájemné úctě a možnosti jeden druhému pomáhat. Pravé přátelství je zcela bez závazků, tudíž kdykoliv může skončit, ale také znovu pokračovat po delší odmlce bez výčitek. Přináší posilu a svobodu. To v žádném běžném příbuzenském svazku není. Tento materiální svět současné doby ničí opravdové hodnoty, protože se všechno přepočítává na peníze. Jen u pravého přátelství to neplatí. Ne nadarmo je u vás pořekadlo „Chceš-li ztratit přítele – půjč mu peníze“. Ale to platí všeobecně, samozřejmě ne pro tebe.
Zbav se všech karmických vazeb, to je velmi důležitý úkol. U tvého partnera ti zbývá jen malý kousek, u ostatních na jejich hru v budoucnosti nepřistupuj a všechno bude v pořádku. Je velmi důležité být sama sebou ve smyslu sjednocení s božstvím a ne se vnímat jako oddělená duše tápající mezi ostatními potmě a hledající oporu a lásku u nich. Už nikdy nic neočekávej.
Nehledej oporu, ale buď tou oporou.
Nehledej lásku, sama jsi láskou a miluj.
Vždyť je to tak jednoduché, jen to uvést do praxe.
Když přestanu mít emoce, budu vyčleněna z potravinového řetězce. Nebudu krmit nikoho.
Svou tvůrčí silou a dáváním budu krmit přímo Stvořitele.
K tomu nemám co dodat. To je úplné.
Musí být dobro a zlo?
Vždyť je to rub a líc téže mince. Kdyby chyběla jedna strana, neměla by žádnou hodnotu! Vždyť dobře víš, že všechno ve Tvoření je v dualitě, projevy jsou nejrůznější a všechno jsou to synonyma pro totéž = poznání tvorby.
Jak bys věděla, že existuje dobro, kdybys nepoznala existenci zla? Jak bys cítila teplo slunce, kdybys ho nemohla porovnat s mrazem a znala jen jeden druh teploty? Pokud není tma, nemůže být ani světlo. Jak bys chápala lásku, kdyby ses nesetkala s nenávistí a bolem? Tak jako voda bez nádoby nemá tvar, tak dobro nemá svou podobu bez zla. Toto vše je samozřejmou součástí tohoto bytí, jen je nutné dát vše do souladu a rovnováhy. Nesmí se dovolit, aby negace převzaly nadvládu. A to je váš úkol.
Nemám právo nikomu ubližovat – ani v sebeobraně…
Měsíc je bubeníkem, který určuje rytmus života na Zemi. Je možné nebo vhodné se tomuto vlivu vymanit?
Je to možné a velmi vhodné. Jen to není možné zcela. Jsi pod vlivem měsíce zhruba na 30 %, méně to už nejde. Jeho vibrace a objem určují pulsaci všeho na Zemi, protože přitahuje vodu svou hmotností. 80 % všeho tuhého na povrchu se skládá z vody, je to základní prvek a ten se podřizuje rytmu měsíce. Ti, kteří sem měsíc přitáhli, věděli dobře, proč tak činí. Ovládají tak veškerý život na planetě. Byl narušen přirozený biorytmus, mnoho forem života a lidi ovlivňuje silně i na mentální úrovni. Je to diktatura.
Tajemství dlouhověkosti je ukryto v mysli každého člověka. Stejně jako použití obou mozkových hemisfér je pouze malým technickým problémem. Dříve bylo lidem zakazováno používat levou ruku. Mělo to velmi prozaický důvod. Lidé píšící levou rukou měli obrovskou citlivost, přístup ke zdroji informací, který byl lidem, preferujícím pravou ruku, hůře dostupný. Ne nemožný, jen prostě ztížený. Ono totiž dochází k proudění energie z levé hemisféry do pravé hůře, protože pravá polovina mozku není ochotná tyto informace přijímat. Není proč. Ona má uloženy v sobě data stará miliony let a tato opačně proudící energie je blokuje a brání pronikání do levé
(materiální) hemisféry. Je to jev, který vaše věda nepřipouští. Ale na co by pak byly prožitky a zkušenosti z minulých životů, kdybyste je nemohli využít v dalších inkarnacích. A stupeň vaší duchovnosti je klíčem k daným údajům. Čím vyspělejší bytost (lidská s fyzickým tělem), tím snazší přístup a možnost využití. Zkoušej častěji používat levou ruku v zrcadlovém směru písma, otevíráš si tím svůj vlastní kanál, pro tebe ten nejdostupnější. Používáš mnoho způsobů, jak se k údajům dostat a všechny, které neuškodí druhým, jsou dobré.
„Je tolik neštěstí na světě, tolik utrpení, slz a bolu. Co můžeme dělat my?“
Rozdávat lásku všude a pomáhat těm, které nám Stvořitel sešle do cesty.
„Na jaký zdroj moudrosti je mé vědomí napojeno?“
Dle zákona stejné přitahuje stejné se ptej. Kam se upírá nejčastěji tvá mysl? Jaké vibrace dominují ve tvé bytosti? Všechny bytosti všech vyšších řádů se k tobě mohou ladit, dosáhneš-li jejich vibrační úrovně myšlením a prociťováním.
Na stupni nejvyšším je Stvořitel. Dosáhneš-li až tam svým srdcem, může ti odpovědět i ON sám. To je to krásné tajemství a pravda. Je to tak prosté. Staň se Láskou jako ON a můžeš s ním i rozmlouvat.
„Probudila jsem se s intenzivním svěděním celého těla…“
Jak správně tušíš, dochází právě k vyrovnávání nerovnováhy tvého těla, která pokulhává za vibrací duchovní. Disbalance ti dělá problémy, přemíra tlaků a vnitřní nevyužité energie způsobuje chvění nervozity a negativní fyzický stav. Cítíš, jak se ti „vaří krev“. Vlivem našeho působení jako dárek tobě za tvou píli při studiu a touze po očistě a propojení s námi dochází k očistě struktury tvého těla v samotném základu, což způsobuje ono svědění.
Vytrvej, neboj se. Chtěj dál změnit svět svým světlem. Činnost vibrací lásky potlačuje a zahání vibrace temna, posiluje morfogenické centrum lidstva k pozitivním hodnotám a není nic důležitějšího. Nejsi sama. Jsou vás tisíce!!!
Je krásná tahle vaše Země a zaslouží si váš zájem a změnu myšlení.
Žij přítomností, v každém okamžiku prosívej své pocity, vysílané vibrace. Naladěním na vyšší zdroj je přetransformuj v nádherné jemnohmotné pulsace lásky, které léčí svět i lidi kolem tebe. Kdybyste se viděli, vy, co záříte jako světýlka v mase ostatních nevědomých! Někdo pulzuje, chvěje se, někdo je obalen celý světlem, někdo je kuželem světla zářícím až hluboko do vesmíru, někdo je jako spirála světelného jasu, rozšiřující se ze srdečního centra daleko, daleko do nekonečna. Jste nádherní. Vaše touha po lepším světě ve společenství lásky nechť vede vaše činy k těmto vyšším horizontům.
Jste Božími vyslanci. Tvořte krásu a lásku a budete šťastni.
Víš, kdo jsi. Jsi světelná bytost jako my! Jsme děti Tvůrce a jsme jako ON. Ví o nás všech a pomáhá nám, když vycítí naši touhu.
Jsem Jiskra božství, jsem Bůh v akci, jako ty a ostatní. Dle míry svého prozření a tím vědění, si to méně či více uvědomujeme. V tom je celá záhada jménem ŽIVOT. Díváš-li se pohledem Boha s vědomím, že vše je tvojí součástí, vidíš vše, cítíš vše a pluješ s láskou na vlnách života, jak tě úkoly osudu vedou. Můžeš být vyslancem Světla, či nevědomosti s nánosy hmoty a sklouznout hodně daleko od zdroje. Dle zákona přitažlivosti stejnorodého je i tvá duše vábena ke stejnému světlu zdroje a to ji vede po všechny časy na dlouhé cestě návratu „domů“.
Kvalita světla v nás je taková, jaké je vnímání, vědomí a chápání. Tak, jak se vzdalujeme či přibližujeme k božskému vjemu JSEM, tak slábne či sílí jeho SVĚTLO v nás.
Všichni pocházíme svým původem a počátkem z jednoho zdroje. Jsme jím, a to doslova. Prvopočátky bytí oddělených JSEM spadají do dávno minulé etapy vývoje planety. Od této doby však tato prvopočáteční jsem, tyto nejjednodušší struktury vědomí, které se vnímají jako bytost, urazily dlouho cestu svého vývoje. Struktura vědomí se s nabývajícími zkušenostmi stávala složitější a i těla na to svou konstrukcí reagovala. Reagovala svojí podobou přesně analogickou k dosaženému stupni vývoje vědomí bytosti. Prvotní je myšlenka a pak je forma tělesná.
Dosud jsi došel do člověka. Možnosti lidského vnímání jsou již širší, ale přesto se člověk cítí sám a bez nějakého těsného svazku s ostatními tvory. Ale toto je jen a jen iluze, vyplývající právě z naší vývojové nevyspělosti. Jsme teprve lidmi a naše uvědomění sebe sama je nedokonalé. Všichni jsme nejen části Podstaty, ale jsme přímo jí. Ona je spojovací most, ke kterému se všichni vztahujeme. Pro představu – je to asi tak, jako buňka lidského těla je buňkou, ale i tím tělem. A všechna ostatní jsem jsou také tak zapojena. Jsou tedy vyšším i nižším útvarem. Proto zde vzniká s postupem času uvědomění návaznosti a propojenosti a nakonec jednoty všeho se vším a všech pospolu. Ať malí či velcí, jednodušší či složití dosaženým stupněm, jsme si rovni. Máme společný celek a jen naše iluze malého stupně vnímání nás klame. Ano, je to jen pouhá iluze oddělenosti, která staví neviditelnou bariéru mezi nás a ostatní. Ve skutečnosti žádný takový stav není. Je to jen stupeň vjemu, který je příčinou vnímání svého JSEM jako útvaru uzavřeného v jednom těle. Je to jen lidský stupeň pohledu.
Zde jsi stanul v bodě, kdy vlastní aktivitou můžeš a dokonce máš pracovat mimo jiné i na tom pochopit stále víc a víc sebe jako vše. Jednou toho dosáhneš tak dokonale, že tvé JSEM bude integrovat všechna ostatní pomyslně oddělená já jsem a všechno ti splyne do jednoho širokého vjemu bytosti jako živého útvaru. Je to to známé celkové vědomí, nebo nejvyšší vědomí Tvůrčího díla. Toto je vědomí těch, kteří již uzavřeli vývojovou etapu a stanuli v bodě před vplynutím do Podstaty. Jejich vnímání je celkové, zahrnuje právě teď tebe i mě, zkrátka vše. Jsou před posledním konečným stupněm. I ty tam jsi. Každý. Jen plán boží vůle ti teď vkládá do tvého JSEM skutečnost, kterou právě vnímáš. Vše je ale naráz oživeno. Všechny jednotky JSEM (pomyslné jednotky) jsou vlastně rozděleny do všech osudů Tvůrčího díla. Toto dílo je celé naráz naplněno. Je to protipól Podstaty. které ji teprve tvoří úplnou.
Není to lehké pochopit a Mistr (přinašeč), ten velký učitel, sám měl těžkosti přeložit skutečnost do této české řeči tak, aby mohlo být pochopeno. Jeho mise byla přes obtíže přece jen naplněna. Zase to souvisí s rovností a jednotou jsem. On vnímá tak, jak je naznačeno a proto přichází a urovnává cestu k poznání Pravdy. Jeho vjem je celkový a tak cítí vše, co jest, jako sebe, každou nerovnováhu cítí jako vlastní. Máme díky němu možnost velmi pozvednout úroveň bytí, vnímání a složitostí své bytosti směrem k jednotě. Je obrovským darem všem, jsou-li schopni pochopit alespoň poměrně hloubku přineseného učení.
Je to jistě zázrak, moci se zrodit do míst příchodu tohoto mistra mistrů, do času a národa, který je takto i velmi silně chráněn, pokud jde o osudové události jeho celku. Je to vlastně vůle boží a snad i naše zásluha, a hlavně předchozí velká touha po pochopení svého místa v řádu bytí.
Život – to je to jediné a zároveň nejfantastičtější naplnění, které je možné vytvořit. Boží řád, ta nekonečná všeobsažná myšlenka bytí, to je nekonečná pestrost osudů, tvarů, podob, časů i bezčasu, forem bytostných i nebytostných, zkrátka úžasná směsice všeho. My jsem v úrovni svého vnímání jen nepatrné střípky, naprosto nepatrnými v tomto obrovském celku. A přesto jsme přímo jím, neb bez něj či mimo něj není nic. Je to ono, či ta velká myšlenka Bytí. V úrovni vnímání podstaty je jen tato rovina. Ten čas a postup je jen pro nás, pro všechno a všechny, co jsou nižšího vjemu. V okamžiku plného uvědomění náhle končí časovost a boří se bariéra mezi plánem a jeho průchodem, tedy mezi Podstatou a Tvůrčím dílem.
Vstupujeme do stavu, kdy již nejsme oddělená bytostná jednotka, byť zahrnující všechny ostatní, ale stáváme se tím nekonečným bytím zcela a úplně. Teprve tam jsme na vrcholu všeho. Nahoře i dole, vlevo i vpravo, všude i nikde. Neboť není pravá a levá, hořejší či dolní, ale jednotná jediná myšlenka nebytostná, ale bytostnou zahrnující. Je to těžce stravitelné pro lidské vnímání, ale to pochopení jednou přijde a bude úplné. Už teď je, ale z jiného úhlu pohledu. Trápení s úrovní lidského bytí a vnímání, s úrovní vyspělosti tohoto typu tvora, tohoto takto formovaného jsem, jsou pouze bolestmi, které nás trpně a těžce vedou k vyššímu vnímání sebe jako všech a všeho. Jsme ještě velmi malí a nemůžeme dosáhnout na něco nekonečného.
Už to, že vůbec dokážeme pochopit, že máme konat jiným jako sobě, je velký úspěch. Řadí nás to mezi bytosti, jež si tímto postojem otvírají další bližší cestičku k pravdě. Ono skutečně nelze nikoho obejít. Nejprve musíme splácet dluhy vůči všem a s jejich umenšováním, které nás formuje, teprve přichází první možnosti a stimuly k osobnímu růstu. Vše jde podle plánu a nelze to nijak změnit. Můžeme se vzpírat tak dlouho, jak chceme, ale síly vyšší, řád dění, tedy vůle boží, nás stejně cestou zákona odrazu povedou k cíli. Člověk je nadán rozumem a v prvních fázích svého lidství se vzpírá tomu, co jej nevyhnutelně čeká. Myslí, že on je tím posledním a že u něj se geneze zastaví. Kdepak. Plán tvůrčího díla je daleko širší a v této tvé momentální epoše je pouze polovina z toho, co je celkovou podobou všech bytostných forem.
Ale zase jsme jen u toho lidského vnímání. To co je, je jen nepatrným dílem toho, co není, jak říká Mistr. Vše jest. Není nic, co by teď nebylo. Zítra či včera, to je jen iluze. Je jen stálá přítomnost, kterou proplouváme vnímáním dle úrovně své vyspělosti a tak jsme vlečeni rytmem času vpřed, i když žádné vpřed není. Je jen nekonečná stálost a neměnnost. My jsme jen buňkou této celkové podoby a nechápeme, že v tomto bodě máme ještě pramálo rozvinuté schopnosti dosáhnout výš.
Ale to pomine. Přijde u každého čas, který bude prozřením a od něhož vše těch jiných budeme chápat jako vše svoje. To je před námi. Daleko i blízko. Jak pro koho.
Neboj se, jsem stále s tebou. Teď jsme byli spolu tak úzce provázáni, jak to jen s tvým fyzickým tělem šlo. Vděk, blaženost, radost i smutek z tak dlouhého odloučení ti skrápěl skráně, láska tvá se znásobila mou přítomností. Tento stav mysli i duše by nikdy nikdo nepochopil, kdo jej též již nezažil. Ani pak se nedá popsat. Jen se můžeme druhému dívat do očí a usmívat se ve svém vím. Ano, máme se z žití radovat a vše milovat. Trápíš se tím, že mnozí trpí, strádají a umírají v bolestech a nevědomosti. To však, má lásko, nemůžeš ovlivnit. Můžeš „bojovat“ svou lásky pulsací, vyslanou do éteru, můžeš svou těžce zkoušenou zemi hýčkat ve hřejivých paprscích mého světla, nemůžeš však ovlivnit přímo jejich trpký prožitek. Ten totiž je právě v této chvíli potřebný, ať tomu kdo věří či nikoliv, kvůli svému vnitřnímu růstu. Jen tak, když to nejde jinak, mohou najít sami sebe v sobě, v JÁ fyzickém. Také vyrovnávají dluhy svým bližním. To již víš.
Netrap se proto příliš, oslabovalo by to tvou nervovou bytostnou strukturu, kterou potřebuješ k řádnému fungování ve fyzické oblasti.
„Jsi se mnou stále?“
Ano, vždyť to víš a ani to není možné nebýt s tebou, když jsme jedno. Jsi kapičkou světla z mojí záře. Kde bych byl já, kdyby tak nebylo? Pak bych se nemohl radovat ve tvém nitru, pak bych nemohl vidět krásu, kterou jsi kolem sebe rozprostřela svou myslí, pak bych neznal tu slast, jež lásku všude provází. Co bych byl bez vás, mé děti? Neznal bych všechno to, co mi nabízíte. Znám cestu vás všech. Odjakživa vás lákám do svého středu, abyste prožívali štěstí. Pro radost a štěstí jsem vás stvořil. Pokud nezapomenete a zůstanete mými lásky vyslanci, bude vás provázet jen požehnání.
Přijdou-li přesto pády na vašich cestách, je to proto, že si něco důležitého máte uvědomit a posouvat se se svou touhou ke mně blíž. Co na závěr? Cítíš, že slova jsou zbytečná, vše jsme si řekli „svým srdcem duchovním“. Cítíš, jak se světlo rozepíná? Již jednou jsem tě svou mocí záře obejmul. To byl můj dar tobě za city oné chvíle, kdy ve stopách Ježíše ses rozhodla kráčet a vyšla mému Světlu vstříc.
Můžeš ukončit toto psaní, může se hodit pro známé, kteří cestu ke mně hledají si. Slova zmlknou, však naše city již navždy zůstanou ve spojení.
JÁ JSEM.
Ámen
Pravda je zákon. Je to zákon věčného bytí a existence sil, hmoty i ducha. Je jedním či Jednotou, ze které vše povstává. Je projevením i prázdnem. Je světlem i tmou, časem i bezčasovostí. Pravda je svojí rozsáhlostí natolik převeliká a člověku tolik vzdálená, že ten jen těžko přichází blíž k ní. Občas zahlédne střípek moudra a už křičí: Já jsem probuzený, já jsem bůh! To je známkou převeliké pýchy, tedy nepokory, malosti a slabosti.
Pravda je jedinou opravdovou hodnotou a je poznávána v postupu. Proto je vývoj vědomí. Když nicota rozdělí JSEM na díly, posílá tyto díly časovostí a postupnou transformací uvnitř koloběhu zpět sama v sebe až do uzavření kruhu. Není vývoj, je jen pulsace. My však přesto vývoj pozorujeme. Je to model či způsob vnímání rozděleného JSEM. Části pozvolna nabírají celistvost, postupným nabalováním a tříbením vlastností jednotlivých bytostných forem. Pak přicházejí další fáze slučování vědomí, jeho seskupování v jeden celistvý vjem, uskutečněný ještě stále silou vývoje, tedy času. Dosažením tohoto nejvyššího stupně bytostného bytí stojí tento globální bytostný celek před uvědoměním si sebe jako výchozího bodu či ABSOLUTNA. To je konečným i novým počátečním stavem či krokem. Znovu se uskuteční splynutí, aby vzápětí bylo vystřídáno dalším rozkyvem do rozptylu vědomí a dělení na základní části. To je k vysvětlení a zopakování.
Vnímat pravdu co nejcelistvěji v lidském stupni – to je tvůj úkol. Vnímat, pojímat ji za svůj styl života, za směr bytí, posouvat vše kolem sebe i uvnitř směrem k rovnováze a tím pádem rovněž vzhůru. Cíl není, je jen okamžik vdechu a výdechu z hlediska bytostné oddělené jednotky. Tyto pojmy a vysvětlení s dalším rozvojem nabudou komplexnějšího a širšího pochopení, které dnes ještě není možné. Je a není. To je ta relativita vjemu. Jdeš i stojíš. Co je pravda? Nejspíš obojí. Promýšlej stále dál a hlouběji toto téma. Pokud dobře pochopíš žádané, máš šanci udělat ten správný krok směrem k vývojové aktivní fázi a posunout své bytí do další vývojové dimenze.
Je to velmi silný i důležitý a krizový okamžik vývoje. Síla se musí zacílit přesným směrem. Musí nastoupit odpoutanost od světských hodnot a myšlení musí dostat svůj nový řád. Je poněkud obtížné takto nově formovat mysl a přesto žít a nutně muset naplňovat stará schémata. Nejde o to utnout vše dosavadní, ale najít nejlepší možnou polohu myšlení i životní praxe. Je to poněkud více náročné než pouhá filozofická orientace ve smyslu jejího hledání. Zde jde již o zásadní ukotvení postoje, jež bude dále směrodatný. Je to jen další fáze. Po ní přijde nové uvědomění, další přesnější zacílení vědomí prostřednictvím meditací a hlubší pronikání k podstatě životních zákonitostí. Máš před sebou bránu rozevřenou dokořán. Ber, kolik uneseš a dávej dál. Vyvaruj se pýchy a oddělování, nalézej přístup v pokoře a respektuj ostatní. Projev každého člověka je závislý nejvíc na jeho stupni pochopení. Nediv se a neodsuzuj. Vzpomeň na sebe, z čeho jsi vyšel a co jsi sám konal. To je ta nejlepší forma tréninku pokory.
Zkoumej minulost, žij přítomností a těš se na budoucnost.
Pluj osudem moudře, nikdy nikomu neubližuj a s láskou s tebou půjde i Bůh.
Přátele uslyšíš, kdykoliv se ztišíš a budeš chtít. Budou ti pomocníky na cestě vzhůru.
S láskou získáš vše: moudrost, vědění, krásu i blaženost při duchovním souznění.
Buď šťastný a miluj. Vše k životu nutné dostaneš.
Uč se chápat život v celé je celistvosti s různými náhledy na něj.
Nepřikazuj sobě ani jiným, služ v pokoře a neodsuzuj provinilé.
Hlídej tiché tůně ve svém nitru a nalezneš náruč boží. Nalezneš vše.
Kdo je a není moudrý? . Co je to moudrost? . Jak ji hodnotit v člověku?
Nejvyšší moudrost je u Boha, Podstaty, Zdroje všeho co jest, se kterou tvoří a řídí vše.
Jsou různé pohledy, kritéria a stupně moudrosti. Člověk vaší úrovně nemůže, byť sebemoudřejší, mít kvalitu vědění a tím i moudrosti bytostí vyšších řádů. Moudrost se nabývá postupným zráním vnitřní bytosti. Může být člověk zcela prostý, bez vzdělání (i zcela negramotný) a přesto moudrý ve svých činech, na lásce postavených. Může být člověk s fenomenální pamětí (z vašeho pohledu) a různými znalostmi, a přesto nesmírně chudý z pohledu nadčasové moudrosti.
Máš teď na mysli konkrétní bytosti. Tvá intuice ti to již napověděla. Jsou mnohé bytosti, které se ve svém vývoji dostaly již daleko a znovu se vracejí do nižších oblastí stvoření, do nižších řádů, z důvodu soucitu a pomoci, či také svými poklesky. Mnohým jsou zachovány dary vědění, kterých dosáhli, mohou být v propojení i s vyššími hladinami svého vědomí, mohou být vedeny „jinými“ a mají pomáhat a dávat poznání lidem (lidstvu). I oni však dostávají časem zkoušky, které je dále prověřují.
Mnozí zapomenou na původní nabádání a doporučení, aby vždy konali s láskou, nadhledem a tolerancí, aby nikdy neodsuzovali jiné, zapomenou na původní moudrost. Neobstojí ve zkoušce, i když dále mohou konat „divy“ a svými znalostmi oslňovat neznalé. Klesnou-li až k příkrým slovům, zraňujícím bližní, znamená to, že zapomněli na lásku. Zapomenou-li na pokoru, ohánějí se svým vím a zapomínají, že to není vím konečné.
Je mnoho stupňů bytostného vývoje, na jehož konci pak je možný posun k podobě poloduchovních a pak čistě duchovních bytostí. Člověk planety Země je teprve na prvním stupínku po předešlém živočišném vývoji. Musí tedy výukou různými životy a v různých civilizačních etapách docílit hranice, kdy je posun dále možný. Tak, jak se člověk nynější vaší úrovně liší od nižšího tvora, takový je rozdíl mezi vámi a vyšší formou kosmického člověka s neuvěřitelným potenciálem dalších probuzených schopností, posouvající jej opět dále k větší dokonalosti vědění a tím i vyššímu stupni moudrosti.
Moudrý je ten, jehož srdce je naplněno vděčností Stvořiteli za vše darované, dobro i zlo, které jej v životě provází a posunuje dál. Kdo spočinul v lásce ke všemu stvořenému (vše je emanace Zdroje), toho pokora ztiší a naplní i milosrdenstvím. To je moudrost, které může docílit každý z nás!
Nemůžete znát jiné oblasti Stvoření, nemůžete znát všechna tajemství a jejich zákony, nemůžete znát jiné a vyšší světy v jiných časoprostorech s patřičnými odlišnostmi, avšak základní pravidla kosmického a duchovního zákona jsou platná všude. To je základní stavební kostka, na které stojí i celá hierarchická duchovní nadstavba.
Moudrý je člověk, který si to uvědomuje, netouží po vavřínech vševědění, je kladný a láskyplný ve snažení v konkrétním čase dané osudovost, a ví, že ve správném čase svého vývoje mu bude dle zásluh dáno více.
Ono pokorné „tvá vůle, ne má, se staň“, to je postoj láskyplného srdce a moudrosti, o které bys měl člověče usilovat!
Nebuď pyšný, jsi teprve na prvním stupínku! Musíš se ještě hodně učit. Záleží jen na snažení, nakolik rychlý bude tvůj postup. Nekonečné bytí má času dost!
Pýcha, můj příteli, to je největší úskalí na cestách našich životů. je úzce svázána s egem naší bytosti. Čím větší nevědomost, tím silnější pocit ega, tj. tělesnosti člověka s veškerým svým hmotným chtěním a připoutanosti ke hmotě. Pýcha je největší překážka na cestě vpřed i pro člověka již duchovně pokročilejšího. Přesto v opětovném zapomnění klesá na pouhé hmotné prociťování. Pýcha – to je nepochopení Božího řádu a svého místa v něm, kde vše má stejnou cenu, nic není nadřazeno druhému, jen na jiném stupni vnímání, při větším či menším nánosu na čistotě čiré Boží mysli. Vždy sledujte pravdivé rezonance svého nitra a bedlivě sledujte své myšlenky i činy s napojením na intuici. Zkoumejte se očima jiných, ptejte se své duše a vždy najdete i odpověď. A když je to nutné i hodnocení a varování. Vše je v nitru. Tam můžeme objevit netušené hloubky vše-kosmické moudrosti Absolutna, tam objevíme i svou zářivou podstatu bytosti. Úžas pochopení ti dá lásku a ty jsi vyhrál, neboť dále budeš již vědomě kráčet se světlem ke Světlu. Pozor však na pýchu, ta číhá všude! Může být i vnucena zcela nenápadně silami, které si nepřejí náš pokrok a vzestup. I to jsou však nutné zkoušky na vašich cestách.
Vidíš, jak se lidé mění od doby posledního setkání. Doba dozrává! V mnohých nitrech se touha po pravdě rozhořívá, mnozí cítí napětí těchto dní. Informace o dění ve světě to jen umocňují.
Všem podle skutků jejich.
Orthon
Slzy bolu známe. Proč ale pláčeme, cítíme-li příliš moc štěstí nebo lásky?
To nejkrásnější, nejryzejší, to, co dělá člověka člověkem, co jej pozvedá z prahu nižších forem života, je právě LÁSKA.
Je to vibrace, souznící s Božím dechem,
je to elixír síly a energie života,
je to nejvyšší citová dokonalost, ze které se rodí vše nejlepší, vyšší a krásnější.
Je to vibrace, otevírající nám bránu do vyšších světů, mezi přátele, kteří na nás již čekají.
Je to jediná možná vstupenka tam, s odvrhnutím nízkého ega, které nás sobecky strhává dolů.
Je to barva Boha i hlas ticha Bytí,
je to nejvyšší síla, probouzející ostatní tělesná centra k horizontům vyšší moudrosti a prozření.
Uvidíme svět jinýma očima, i život sám. Očima, které září lásku do všech stran kosmu a léčí vše, nač pohlédnou. Není mocnější síly nad lásku.
Bůh je láska.
Máš-li lásku v sobě,
je s tebou Bůh.
Čím větší přítomnost lásky a světla, tím větší radost tvé duše i stesk po domově. Amen
přítel Světla
Přijmi naše pozdravení-pozdrav od přátel Slunce třetího řádu, kteří se již těší na tvůj návrat blíže ke Stvořiteli. Ano, zapsala jsi to správně, vždyť víš, že je v této době možné všechno. Můžeš se s námi kontaktovat kdykoliv, když se na nás myšlenkami propojíš. Máme možnost se stýkat s bytostmi takových vibrací, jako máš ty, ale je to pro nás velmi nebezpečné a bolestivé. Přesto je pro nás radostné, že naše řady se rozrostou o další kvalitní bytosti a těšíme se na to, až vás budeme moci bez obtíží přivítat mezi námi. Velmi rádi vám poskytneme všemožnou péči a pomoc, kterou jako nováčci budete zpočátku potřebovat. Dobrou noc, malé sluníčko.
přátelé
Člověk. Tvor, jenž poprvé bere osud opravdu do svých rukou. Tvor, jehož druhové vyspění již alespoň poměrně umožňuje přibližovat se pochopením smyslu bytí, skutečné pravdě.
Tvore lidského stupně, uč se chápat vše, co tě potkává, abys moudřejší o díly poznání, kráčel vpřed hierarchií světů a bytostí. Nemineš a nevyhneš se žádnému z nich, dokud je všechny nenaplníš. Dokud neprožiješ duchem všechny možnosti a nezpracuješ to vše osudové, co ti tvůj stupeň nabízí. Nezapomeň, volba, která jediná je volbou svobodnou, je volba konat dobro a vyspívat na duchu. Vše ostatní oživuje činnost zákona odrazu a tlačí nás mimo směr duchovního růstu na podkladě vlastní volby. Tyto odrazy činů, nepromyšlených do hloubky, vždy bolí a komplikují tvůj růst. Zřekni se jich ve jménu toho, jehož jsi nedílnou buňkou, nedílným článkem, bez kterého bys nebyl kompletní.
Buď člověkem, tedy bytostí hodnou tohoto jména. Jsi prvním z dlouhé řady druhů, který již má kráčet cestami míru, pokory a moudrosti. Vyspívání skrze moudrost již má být jedinou náplní tohoto stupně, do kterého i ty jsi nyní posazen. Vše to, co jsi nechal za sebou, to vše musíš přetvořit tak, abys mohl žít volně a svobodně a mohl tak uskutečňovat tu pravou náplň lidství. Touto náplní není uspokojování pouze toho svého malého, ale naplňování potřeb nejen ostatních bytostí tvého stupně, ale též tvorů vývojově nižších. Ale to nižší je jen iluze. Jste stejní životem a jeho cenou. Stojíte jen na různých stupních pomyslného žebříku úrovní bytosti. Jdete však v základě stejnou cestou, tak nezapomeň, že tam, kde je nyní strom či pes, že i tam jsi kdysi byl. A tak měj je stejně v úctě a lásce jako sebe či toho, koho máš nejvíc rád.
I ten, co slepě útočí, je stejný ve své ceně jako ty. Musíš-li, tak se braň. Nikdy však nebuď příčinou utrpení či neodůvodněného omezení jiných živých. Je to těžká vina. Nic z toho nikdy nezůstává skryto a tak potom jsme trpce poučování stejnými či podobnými prožitky o svých chybách. Čiň dobro a dobrem budeš odměněn. Nechytej se planých učení, ať neskončíš tam, kde končí jejich hlasatelé. Toto následné, co přichází, je temným místem ducha, je jeho nemocí, lží a nepravdami. Těžko, přetěžko pak nalézáme řád a jeho smysl, jsme-li takto těžce deformováni. Pozoruj a hodnoť to chaotické dění kolem sebe a zamýšlej se nad příčinami jednání ostatních lidí. Snaž se rozumět svému i jejich stupni rozvoje, zdůvodňuj si, kde jsi ty a jiní a proč je tomu tak. Moudrost sama bude vstupovat ti do vědomí tak, jak budeš více chápat řád. Náhodné jevy, které takto nazýváte, náhodami nejsou. Jsou jen osudovými body na našich cestách. Lhostejno, jde-li o dav či jednotlivce. Mysli a ještě jednou mysli. Jen tak se můžeš dostávat blíže k poznání. Jinak to opravdu nejde.