Lyara – Články.

 

8. Můj/Náš příběh.

 

Na počátku jsme byli pouhou rozsáhlou oblastí vědomí, které v sobě zahrnovalo veškerý vesmír posetý galaxiemi, hvězdami a planetami - veškeré stvoření. Jsme bohové-stvořitelé, individualizované části Prvotního Nekonečného Stvořitele, kteří mají za úkol spřádat různorodé reality, ve kterých si Nekonečný může hrát. 144000 z nás se z tohoto důvodu spojilo, aby dohromady vytvořilo realitu, na kterou jste nyní zaměřili svoji pozornost. Každý jsme byli určitým "úhlem" nebo "skosením" Prvotního Světla, něco na způsob maličkých střípků skla tvořících mnohostěnnou kouli, jakou můžete vidět otáčet se na diskotékách, kde každý střípek odráží dopadající světelný paprsek pod trošku jiným úhlem.

Tak tomu bylo po dobu miliard let naší spolupráce. Z našeho společného pole jsme vytvořili tuto realitu a stali jsme se zodpovědní za své stvoření. Někteří z nás vyslali podle své volby části sami sebe, aby se v různých dobách a různých "kostýmech" a rolích účastnili tvůrčí hry přímo na pódiu. Hráli jsme jak nenápadné nevěřící v mnoha temných realitách, tak i osvícence, kteří ukazovali cestu a pomáhali měnit směr vývoje, když se odklonil od původního plánu. Přicházeli jsme ve všech dobách a kulturách celého světa. Náš příběh je i vaším příběhem, protože i když jsme přicházeli zahaleni do těla z masa a kostí, nikdy jsme neztratili svoji totožnost, coby členové rodiny Nebeských Zástupů. Když jste se dostali ke čtení tohoto textu, tak je to možná i váš příběh. Jste nejspíš jedním z nás a brzy se opět spojíte se svojí skutečnou rodinou, svými bratry a sestrami z mnoha obývaných světů Jediného Nekonečného Stvořitele. Jakmile dokončíme náš úkol dohlédnout na tuto planetu, aby dokončila svoji transformaci a stala se Terrou, bude tím naše "mise" ukončena, a další jedinci převezmou následující péči. My se odloučíme a budeme pokračovat v dalších formách služby Stvořiteli a budeme si hrát s jinými druhy tvoření.

Každý z nás přišel s určitým úkolem, hrát určitou roli, a nyní se náš tanec touto realitou blíží ke konci. Již brzy všichni odejdeme a mě byl dán úkol ukázat cestu, kterou mohou další následovat.

Vzpomínám si, jak jsem stála ve skupině bytostí, kterým říkám "dlouhé bytosti". Viděla jsem je již několikrát a vím, že to je skupina která je mi nejbližší. Plánovali jsme, kdo z nás půjde, kdy a jak se spojíme s ostatními a kdo bude co dělat. Plánovali jsme komu se narodíme a kterou část pozemského soužení vezmeme na svá bedra, abychom je sami transformovali. Vytvořili jsme sami sebe se všemi potřebnými schopnostmi a sklony, které bychom mohli potřebovat při plnění našeho úkolu a souhlasili jsme s dohodou, že si vzájemně pomůžeme, když to bude při běhu našeho pozemského života potřeba. Jdeme po osamělých stezkách, protože naši největší sílu můžeme vybrousit k dokonalosti pouze tehdy, když budeme izolováni od své skupiny. Dokonce i nyní je většina z nás skryta před ostatními až na těch několik jedinců, kteří s vámi spolupracují na splnění tohoto plánu.

Pamatuji se, že jsem celou cestu křičela, když jsem se řítila dolů z nekonečnosti mého bytí a byla zabalována do stále menšího a menšího a menšího balíčku. Souhlasila jsem z tím, ale skutečná cesta na tuto úroveň byla pro mě šokem, prvním, po kterém jich následovalo ještě mnoho. Museli jsme přetrpět tolik traumat již na začátku svého života, ale nyní to již budeme moci opustit. Nastal čas znovu se spojit s naší skutečnou rodinou, našimi bratry a sestrami na Zemi i ve vyšších dimenzích kolem nás.

Každý z nás hraje roli v mnoha jiných životech. Každý z nás se vždy objeví na scéně dramatu někoho jiného ve správný okamžik, aby doplnil scénář naší individuální hry a my jsme tak od něj zpětně dostali část nás samých. Všichni jsme dohromady součástí jednoho Těla, a vzájemně se podporujeme na cestě naprosto dokonalým způsobem, jestliže se na to díváte s dostatečně širokým nadhledem.

Svoje počáteční léta pouze shrnu do prohlášení, že když mi bylo 8, tak jsem dospěla k závěru, že žádným způsobem nemohu vyjádřit svoji skutečnou podstatu - ani doma, ani ve škole, ani ve svém okolí. Vzpomínám si, že "cosi ve mě vědělo, kam kráčím" a já si jasně řekla, že toho "nechám" a vrátím se k tomuto problému až se osamostatním. Když jsem se k tomu ale zkoušela vrátit po ukončení školy a byla jsem samostatná, tak jsem nevěděla kam jít, takže jsem další léta trávila opětovným hledáním sebe sama.

Změna přišla až začátkem roku 1981, kdy neočekávaná událost nadobro změnila běh mého života. Tenkrát jsem obchodovala s Amway a vedla klidný rodinný život se svým manželem, který byl státním úředníkem, a podílela se na běhu naší židovské obce. Každý měsíc naše Amway sponzorka (starší paní, která byla druhou matkou svých distributorů), organizovala schůzku. Jedni manželé (charizmatičtí katolíci) vždy přednesli poděkování a téměř za každou větou říkali něco na způsob "Pán Ježíš vás miluje". Jakožto věřící židovka jsem se při tom cítila velmi nepříjemně, ale moje zvědavost z věcí následujících to vždy přehlušila a já se nakonec rozhodla, že si poprvé přečtu Nový Zákon. Začala jsem číst Bibli z vydání Krále Jakuba, ale byly v ní pasáže o kterých jsem měla pocit, že jsou špatně přeložené, takže jsem požádala jednu svoji zákaznici, jestli by mi nedoporučila nějaké jiné vydání. Šla jsem do knihovny pátrat po jednom vydání, ale měli pouze kapesní verzi Revidované standardní verze, takže jsem si jedno půjčila. Vedle ní ležela na polici kniha Hledání Historického Ježíše, a tak jsem si ji též vzala. Položila jsem je obě na noční stolek, protože je mým zvykem číst večer než jdu spát.

Ještě stále tam ležely, když mě za dva dny přepadla zvláštní únava. Byla jsem ztěží schopná dojít si do koupelny nebo do kuchyně pro něco malého k snědku. Nebyla jsem nemocná, ani u mě nezačínala horečka, ale vypadalo to, že nejsem schopná se do ničeho pustit, a tak jsem se dala do čtení. Nejprve jsem otevřela knihu Hledání Historického Ježíše. Připadalo mi to všechno tak zvláštně povědomé, ale tenkrát jsem ještě nevěděla proč. Když jsem se dostala k části, kde popisují jaké to je umírat při ukřižování, přemohl mě smutek a žal z toho, kolik si tento muž musel vytrpět. Zasáhlo mě to velmi citelně, i když jsem neměla žádné vysvětlení pro tak intenzivní pocity. Pak jsem si přečetla čtyři evangelia a opět mě byla tak zvláštně povědomá, ale neměla jsem nejmenší příčinu, proč by tomu tak mělo být.

Nikdy jsem nepochybovala o tom, že patřím k židům a nikdy jsem necítila potřebu bádat v pozadí tradic, ve kterých jsem byla vychována. Moje pocity, že je mi povědomé něco, co je popisováno v Novém Zákoně a dalších knihách, mě mátly, takže jsem začala číst Izáka. Slyšela jsem, že Izák předpověděl příchod Krista a chtěla jsem se přesvědčit, jestli to je pravda. Před tím jsem Starý Testament nikdy pořádně nečetla, i když jsem znala obsah biblických příběhů, se kterými nás seznamovali v nedělní škole, když jsem vyrůstala, a věděla jsem dost, abych mohla sledovat bohoslužby v chrámu a nemusela dále nic studovat. Když jsem četla Izáka a dostala se k části kde popisuje jak mladá žena počne a porodí syna, jehož jméno bude Immanuel, bylo mi hned jasné, že se v textu nemluví o Kristovi, ale že se jedná o příběh, který se odehrál za Izákových časů. Když jsem se ale dostala v Izákovi k veršům 52-54, kde se píše o trpícím služebníkovi, připomnělo mi to popis života o kterém jsem již četla v Novém Zákoně a v Hledání Historického Ježíše. Byla jsem ohromená. Jak je to možné? Zdálo se mi naprosto jasné, že Izák opravdu předpověděl příchod Krista a jeho utrpení kterým projde. Proč mě ale vychovávali v přesvědčení, že se nic takového nestalo?

Zhasla jsem světlo a ležela potmě, myšlenky se mi honily hlavou tam a sem o tom, jak jsem byla vychovávána a co mi nyní po přečtení připadalo jako holý fakt. Snažila jsem se vyřešit očividný rozpor, ale bezvýsledně. Nakonec jsem celá zmatená položila okolní tmě otázku (nechtěla jsem vzbudit vedle spícího manžela): "Jestli tam někde jsi(myslela jsem Krista), dej mi to prosím vědět způsobem, kterému bych byla schopná porozumět!"

Myšlenka jakoby chvíli visela ve vzduchu a pak na sebe vzala formu. Cítila jsem, že se někdo materializuje v naší ložnici a já jsem "věděla", že je to "on" - ten, kterému jsem otázku dávala. Tiše přešel z noh postele, kde se objevil, za mojí hlavu (nijak mu nevadilo, že tam je zeď!). Položil mi ruce na hlavu a ty byly tak skutečné jako kterékoliv jiné, které jsem kdy cítila. Předával mi svoje vědomosti a sílu a z mého solar plexu vystřelil jasný, mohutný světelný kužel. Najednou, aniž bych slyšela jediné slovo, jsem "věděla" některé věci (uvědomte si, že jsem před tím vůbec nic nevěděla o křesťanské nauce). "Věděla jsem":

 

1. že jsem až doteď žila v nevědomosti a mé chyby jsou mi odpuštěny, ale od této chvíle jsem zodpovědná za všechny své myšlenky, slova i skutky;

 

2. že jsem byla povolána na úzkou cestičku, a když se z ní byť jen o milimetr odchýlím, ublížím sama sobě. Nikdy nemohu ublížit nikomu jinému, kromě sebe samé;

 

3. že neexistuje hřích, pouze chyby, a když něco "neuděláme správně", bude se to k nám vracet tak dlouho, až to "uděláme správně".

 

Pro pochopení tohoto mi dokonale chyběly souvislosti, ale nemohla jsem odmítnout skutečnost této zkušenosti. Tím začala má cesta klopýtání zpátky ke Světlu. Jak ráda bych řekla, že jsem noblesně kráčela, ale nejde to. Každou vyhranou lekci jsem musela platit vzdáním se svého značného odporu. Často vtipkuji, že jsem byla "domlácena až k odevzdání se" a celou cestu jsem jen "zakopávala, stěžovala si, a vřískala". Ale ať už noblesně nebo ne, držela jsem se vytyčeného kurzu, který mi byl té noci ukázán (9. března 1981). V roce 1982 jsem obdržela vizi, která vykreslila moji cestu životem jako cestu na Terru.

Nebylo to jednoduché. Vyžadovalo to po mě vše, co jsem měla, a většinu věcí, které jsem nevěděla, jsem našla v sobě, ale musela jsem si pro ně sáhnout - stále a stále výše a hlouběji. Bylo to zoufalé a měla jsem tak málo lidí kolem, se kterými bych mohla tuto cestu sdílet. V roce 1984 mi kompletně zkolaboval imunitní systém a trvalo mi 9 let, než jsem se opět dopracovala zpátky k tomu, abych mohla normálně fungovat. Během této doby i poté jsem měla možnost projít témata sexuálního i slovního zneužívání, závislosti na okolí, opuštění a zrady od těch nejbližších. Naučila jsem se rozeznávat mezi těmi, kteří podporují a pomáhají životu a těmi druhými. Učila jsem se o UFO, mimozemšťanech, andělích a naučila jsem se dělat channeling. "Vzpomínám si" na minulé životy včetně toho, kdy jsem žila ve vnitřním kruhu Kristových žáků. Přišla jsem na to, že některé z mých nejdůležitějších životů, kdy jsem ovlivňovala směr lidské historie, předcházely velmi nevýznamným životům, což popírá teorii, že naše životy probíhají po vzestupné linii od "nejnižšího" k "nejvyššímu". Prošla jsem mnoha mystickými zkušenostmi o podstatě Boha i reality, na které jsem pak našla vědecké vysvětlení v teorii holografie a kvantové fyzice.

Byla jsem sama v opuštěné učebně, laskavě ale nesmlouvavě vzdělávána svými učiteli z neviditelných říší. Můj osobní "tým" zahrnuje "Krista" (Ježíše/Sanandu), Archanděla Michaela, bytosti z jiných hvězdných systémů, Babájiho a rodinu mé duše, Nebeské Zástupy. Z materiálního světa jsem přišla úplně o vše. Vzdalovala jsem se dále a dále od všeho, co jsem znala, až byla veškerá má původní identita úplně pryč. Velmi mě to připomíná proces, kterým procházela moje matka, když odcházela z tohoto světa a svého těla až na to, že já neumírám fyzickou smrtí. Mojí "smrtí" je ztráta ego-identifikace. Já budu pokračovat na další úroveň a zde se podílet na vytvoření mostu k nové zemi, Teřře. Kristus je se mnou na každém kroku mé cesty, spolu se svojí "posádkou" andělů a mimozemšťanů a nepochybuji o tom, že na mě bude dohlížet i po zbytek mé cesty.

Teď už je to pro mě mnohem klidnější. Moje vnější skořápka je rozbitá a já se již nesnažím "slepovat ji dohromady". Je mnohem jednodušší nechat věci plynout a roztávat. Když jsem sledovala, jak moje matka přecházela z tohoto života na druhou stranu, otevřelo to moje srdce do takové míry , že je v něm nyní mnohem víc místa pro lásku a přijímání událostí. Bývala jsem zvyklá nechat se zatáhnout do posuzování "dobra a zla", ale nyní už vím, že je to vše součástí Boha, který se převléká do mnoha kostýmů. Nyní vidím, že ty, kteří často nesou nálepku zlý, trápí pouze více bolesti a že se odpojili od ostatních, takže mohou snadněji projektovat svoji bolest na druhé, místo aby si ji zpracovali sami. Cítím, že moje cesta 3D se blíží ke konci a její lekce a učení se uzavírá. Nakonec vidím, že to vše bylo jen o lásce. Stále je to o lásce.

V roce 1982 mi bylo během mé vize sděleno, že budu "povolána". Věřím, že to začalo tím, když jsem byla požádána, abych předávala vzkazy Nebeských Zástupů. Budu s psaním pokračovat jak budou události vyžadovat, ale až již nebude co říci, budiž toto mým odkazem vám. Liška říkala Malému princi: "Pouze srdcem můžeš opravdu vidět; to, co je podstatné, je očím skryto."

Každý z vás, kteří čtete tento příběh, máte jeho vlastní verzi. Měli jste za úkol zkoumat svoje vlastní témata, ale když nastal ten pravý čas, byli jste vedeni na každém kroku k probuzení, stejně jako já. Nyní čtete tato slova. Znějí-li vám pravdivě, nalezli jste spojovací bod s vaší cestou vývoje. Doufám, že vám něco z toho pomůže rozeznat dokonalost vaší vlastní cesty i komfort, který nastane jakmile budete vědět, že už není daleko cíl.

Opouštím vás s požehnáním, v míru a se ctí. Amen, Adonoy Sabayoth. My (všichni) jsme Nebeské Zástupy.

 

------------------------------------

© Copyright Sara Lyara Estes, 1999—2003

e-mail: lyara@operationterra.com

Poštovní adresa: Lyara c/o Celestial Cooperatives, PO Box 2231, Oroville, WA 98844 (USA)

Tato zpráva patří k sérii článků, které jsou všechny v originále a zdarma dostupné na www stránkách Operation Terra (www.operationterra.com). Nejlépe jsou tyto zprávy srozumitelné v kontextu předchozích článků a je možné je volně rozšiřovat za předpokladu, že není nijak měněn obsah předkládané informace, a tato formule zůstane součástí textu.

Autorizovaný překlad Vratislav Kašpárek 2003

 

  Zpět na obsah