Lyara – Články.

6. Moje zkušenosti z "Blízkých setkání".

 

Z mé vize v březnu 1982 bylo pro mě nejméně přijatelné, že jsem viděla na obloze veliké vesmírné lodě, do kterých jsme potom nastupovali a které nás těsně před posunem pólů transportovaly do bezpečí. V té době mě nikdy nepřišlo při pohledu na nebe na mysl, že bych mohla být "odjinud", a i když jsem přečetla řadu fantastických příběhů, nebyla jsem žádný jejich fanoušek. Nikdy jsem se nezajímala o UFO až na pár filmů, které jsem viděla v 50-tých letech. Podle všech standardů jsem byla úplně obyčejná, ale lodě v mé vizi byly stejně reálné jako vše ostatní, takže jsem je nemohla popřít.Když jsem se o tom snažila bavit se známými, tak se na mě jenom divně dívali a řeč jejich těla mi sdělovala, že o těchto věcech není vhodné mluvit, a tak jsem to celé "odložila" do té doby, než budu moci zjistit víc informací.

V roce 1985 se staly dvě věci, které mě k tomuto tématu opět vrátily. Dostala se mi rukou kniha nazvaná Projekt Evakuace Světa, kterou napsala žena pod pseudonymem Tuella. (Autorka je již po smrti a kniha je vyprodána.) V knize je popsán scénář, který se velmi podobal mé vizi a přišla jsem na to, že tuto informaci obdržela v únoru 1982, o měsíc dříve než já. Z toho jsem usoudila, že jsem tuto informaci neobdržela jen já sama, což bylo povzbuzující, ale u mě tuto informaci doprovázel ještě další materiál, který mi "neseděl", takže jsem dále hledala další informace.

V létě bylo v našem městě otevřeno Vesmírné Vědecké Centrum, kde promítaly filmy z NASA. Bylo to zadarmo, a tak jsem se šla podívat. O přestávce jsem si prohlížela vystavené knihy a objevila několik kopií knihy Spojenci (Allies). Na obalu byl obrázek vesmírné lodi, a tak jsem se zeptala, odkud je má. Ukázal mi na jednoho pána, který stál opodál a řekl: "To je jejich autor, který nám je věnoval." Trochu plaše jsem popošla k vysokému muži a stručně mu pověděla o lodích v mé vizi a poprosila ho, zda-li by mi o nich nemohl něco říci. Jmenoval se Robert Shapiro (v současnosti se zabývá channelingem, píše pro časopis Sedona a je autorem mnoha knih). Řekl mi, že ve svém domě pořádá kurzy a mohu se přijít podívat jako host na právě probíhající lekce, zda-li by to bylo pro mě vhodné.

Byl již říjen, když jsem se vydala do jeho domu a zrovna tam probíhal kurz "pokročilých". Loď s mimozemšťany byla údajně nad domem a ti hovořili prostřednictvím Roberta. Každý týden byla na programu jiná témata. Tenkrát byla na programu "dematerializace" a my se učili jak se dematerializovat. (Nikdy jsem to sama nezvládla, ale tenkrát se nám to společně podařilo, dělali jsme ještě i další "zvláštní" věci.) S touto skupinou jsem se naučila channelingu - předávání informací jako komunikační kanál. V únoru 1986 byla celé skupině předvedena "ukázka přítomnosti". Bylo to velmi efektní a všem se nám to moc líbilo. Loď se "objevila" nad kopcem, chvíli stála a poté se pomalu obloukem přesunula doprava a než dosáhla obzoru, tak zase zmizela. Ionizační vrstva kolem zářila růžovými jiskrami, a tak to vypadalo jako veliký oválný ohňostroj. Později jsem zjistila, že někteří účastníci Robertova kurzu často zahlédli loď během kurzu, ale pro mě to bylo něco nového. Něco jiného je o lodích si číst, a vidět je kousek před sebou, nebo je slyšet mluvit prostřednictvím Roberta. Ještě pořád mám schovanou pásku s touto nahrávkou.

V červnu 1986 jsem přestala navštěvovat kurz a začala "sólovou" dráhu. K mé první vlastní zkušenosti došlo 31. května 1986, kdy jsem byla požádána, abych jela na místo vzdálené asi dvě hodiny jízdy od našeho domu a tam našla určité místo. Bylo mi řečeno, že místo poznám podle toho, že se mi do 20 minut "zjeví". Našla jsem požadované místo a přesně za 20 minut se na bezmračné obloze začal formovat mrak ve tvaru lodě. Když jsem se vracela domů, dostala jsem jako přídavek hru mraků, kdy kolem velkého mraku ve tvaru lodě, poskakovaly dva mráčky ve tvaru delfínů. Nebyla jsem v autě sama a oba jsme to viděli.

V září 1986 mi bylo sděleno, že moje "vesmírné napojení" odstartuje oficiálně v dubnu 1987. Mezitím se toho stalo tolik (vše, co mi bylo sděleno, se stalo), že jsem na to zapomněla, ale od dubna 1987 jsem začala být každou noc kontaktována mezi 2. a 4. hodinou ranní a byla jsem žádána, abych zapisovala předávané zprávy, až mi to nakonec nepřipadalo jako něco zvláštního. ( Stejně se vždycky trochu bráním, když mám předávat zprávy. Je to něco na způsob trémy. I když jsem to dělala už mnohokrát, nikdy přesně nevím, zda-li se to tentokrát podaří, dokud informace nezačnou téci!) Potom jsem začala být kontaktována během dne.

Byla jsem požádána, abych vylezla na Sluneční horu,a když jsem se tam dostala, byla jsem odměněna "přehlídkou". Obloha byla úplně čistá a bylo mi řečeno, abych se někde usadila. Sedla jsem si tak, abych se mohla dívat na hřeben hor severně od Santa Fe. Obloha byla úplně čistá bez jediného mráčku. najednou se "objevila" flotila lodí zahalená do ionizačních oblaků, které měly tvary lodí. Spočítala jsem je. Bylo jich 76 a já si pomyslela "Duch sedmdesát šestého roku", což pro mě (coby američanku) představuje svobodu. Jakmile jsem si to pomyslela, přibližně třetina lodí najednou opět zmizela, takže jsem měla jistotu, že to nebyly obyčejné mraky.

Z nedalekého stromu se vznesl havran a letěl směrem nad město, které leželo přede mnou na úpatí hory. Když jsem tak sledovala jeho let, najednou jsem zpozorovala, že se kousek pode mnou začíná formovat další loď. Byla dlouhá, válcovitá a úplně průzračná. Vypadalo to jako scéna z filmu Star Trek: Další generace, který jsem později viděla. Loď byla úplně průhledná a začala se zabarvovat a zhmotňovat, až z ní byl zelenavý průsvitný objekt. Připadalo mi, že je dlouhá tak asi 2,5 míle a visí nad městem, ale níže než jsem seděla já. Jakmile jsem ji viděla dostatečně jasně, začala opět mizet, až se opět stala úplně neviditelnou.

Další "ukázka" byla trošku jiná. Bylo mi řečeno abych jela směrem na Lamy v Novém Mexiku a zastavila jakmile budu mít pocit, že bych měla zastavit. Sjela jsem na okraj cesty a čekala. Náhle se objevilo "tornádo". Prach a listí se točily kolem neviditelného centra. Jasně jsem viděla EFEKT lodě, ale loď samu, která způsobovala rotaci vzduchu jsem neviděla. Nebyl to "prachový přízrak" a neposunoval se po zemi. V mé hlavě jsem zaslechla slova: "Jeď domů a přečti si Ezekiela". Vír zmizel, a tak jsem jela domů přečíst si Ezekiela. (Našla jsem překlad Bible od Lamsy, což je překlad, který se nejvíce drží původního jazyka - přímý překlad z aramejštiny, který je starší než řecká Septuaginta (překlad Starého zákona z hebrejštiny do řečtiny), ze které vychází většina dnešních verzí. Zde se píše - Ezekiel 1:4 - "A já se podíval a hle, od severu se blížilo tornádo, veliký mrak ze kterého šlehaly plameny a zářil veliký jas a z něho se vynořila jakási plamenná postava." To se dost podobalo mé zkušenosti a později jsem přišla na to, že to nebylo jediné setkání Ezekiela s vesmírnou lodí. Joseph Blumrich, bývalý zaměstnanec NASA, vydal knihu Vesmírné lodě Ezekiela (vyprodaná), a R. L. Dione vydal knihu Bohové létají na létajících talířích (také vyprodaná). Dione soudil, že všechny "pilíře ohně" a "pilíře z mraků", o kterých se píše v Bibli, jsou vlastně popisem lodí, a moje zkušenost tento závěr podporuje.

Během léta toho roku jsem měla možnost vidět ještě mnoho lodí, jak sama tak i s přáteli, kteří v tu dobu byli se mnou, ale jedno předvedení, které mě "přesvědčilo" mnohem víc než všechny ostatní, proběhlo v srpnu 1987. Byla jsem probuzena ve 4 hodiny ráno a požádána, abych šla ven, stoupla si na cestu před domem a otočila se čelem k severu. Žbrblala jsem si něco na způsob: "To nemáte nic lepšího na práci, než člověka budit ve čtyři ráno? Nechte mě na pokoji!", ale přece jen jsem si oblékla župan, šla ven a doufala, že mě nikdo ze sousedů neuvidí a nebude se ptát, co dělám ve čtyři ráno před domem v županu. Řekla jsem si: "Fajn, tímhle směrem je jih, takže na druhou stranu bude sever" a otočila se tím směrem. Přede mnou byl dům stojící na konci pozemku. Jako většina domů v Santa Fe měl plochou střechu. Najednou se nad ním objevila loď. Vznášela se asi 1,5 metru nad domem. Celá loď byla stejnoměrně osvětlená, ale neměla kolem sebe světelnou auru, takže nemohu říci, jestli tak svítila sama, nebo jestli ji ozařovalo světlo z jiného zdroje. Ale viděla jsem ji jasně nad domem, takže nebylo nejmenších pochyb, co to vlastně vidím. Když jsem si celou scénu prohlédla, světlo zhaslo a již nebylo nic vidět, ale já byla dokonale přesvědčená. Od té doby nemám nejmenší pochybnost o tom, že se "moji hoši" mohou objevit v naší dimenzi kdy chtějí a že jsou opravdu "skuteční".

Objevili se ještě při několika dalších příležitostech a jednou mě požádali, abych se sama zkusila "přemístit" na loď. Zkusila jsem to, ale bez tréninku jsem pronikla pouze několika "úrovněmi". Dostala jsem se však dostatečně daleko, abych pochopila, že loď je ŽIVÁ a má své VĚDOMÍ, a že posádka jaksi "myšlenkově splyne" s plavidlem a pak se celá ta věc teleportuje na místo svého určení. Je to celé poháněné pouze silou myšlenky! Později jsem přišla na to, že jsou i další lidé, kteří ví, že lodě jsou živé. Je nutné poznamenat, že ne všechny lodě jsou "hodní hoši" a že ne všichni mimozemšťané jsou takto vyspělí. Nikdy jsem nebyla "unesena" a ani nepředpokládám, že by k tomu mohlo dojít. Mám silné výhrady ke komukoliv odkudkoliv, kdo žádá lidi, aby přijali implanát a moji "hoši" ani nedělají "experimenty" ani "nezkoumají" lidi nebo zvířata. To je parketa úplně jiných mimozemšťanů, kteří jsou orientováni na službu sobě a nijak nesouvisí s našimi zájmy.

Já osobně věřím, že když je v Bibli psáno, že Kristus "byl vzat do mraků" a že "stejným způsobem jakým odešel se zase vrátí", pak "mrak" byl vesmírnou lodí Nebeských Zástupů a ti se pro nás vrátí, aby nás odvezli z povrchu planety dřív, než dojde k Posunu pólů, abychom mohli dokončit naši transformaci spolu s planetou a mohli se na ni vrátit, jakmile budeme mít, jak my tak i ona, "glorifikovaná těla" - ona jako Terra a my jako "noví lidé" pro "novou zemi".

Dělím se s vámi o tuto zkušenost, protože pro mě je nejtěžší si představit, že se jednoho dne nebe zaplní těmito krásnými kulatými plavidly a my budeme vzati na paluby, což bude dalším krokem na naší cestě na Terru. Dává to nový smysl jednomu starému spirituálu z evangelia: "Díval jsem se přes Jordán a co to nevidím, co to ke mně letí, aby mě to odvezlo domů? Skupina andělů se ke mě blíží, aby mě odvezli domů. Zhoupněte se níž, kouzelné kočáry, které jste mě přijely odvézt domů." ("I looked over Jordan and what did I see, coming for to carry me home? A band of angels, coming after me, coming for to carry me home. Swing low, sweet chariots, coming for to carry me home.") Nebeské Zástupy jsou legie andělů, kteří pro nás přijdou až bude čas a "odvezou nás domů".

Na závěr bych chtěla zdůraznit, že v mé vizi předcházely objevení lodí vzrůstající sociální nepokoje a velké geofyzikální změny. Ten pravý čas ještě nenastal, ale žádám vás abyste si vzpomněli, až se kolem vás začne všechno hroutit a bude narůstat zmatek, že máte zůstat klidní, soustředění a uvědomili si, že nikdy nejste sami. Ty "kouzelné kočáry" pro nás PŘIJEDOU a odvezou nás než dojde k přepólování. Tak je to psané a tak to bude. Amen.

------------------------------------

© Copyright Sara Lyara Estes, 1999—2003

e-mail: lyara@operationterra.com

Poštovní adresa: Lyara c/o Celestial Cooperatives, PO Box 2231, Oroville, WA 98844 (USA)

Tato zpráva patří k sérii článků, které jsou všechny v originále a zdarma dostupné na www stránkách Operation Terra (www.operationterra.com). Nejlépe jsou tyto zprávy srozumitelné v kontextu předchozích článků a je možné je volně rozšiřovat za předpokladu, že není nijak měněn obsah předkládané informace, a tato formule zůstane součástí textu.

Autorizovaný překlad Vratislav Kašpárek 2003

 

  Zpět na obsah