Učiňme Zemi planetou Lásky.

Chtěla bych takové semínko míti,

z kterého vyroste laskavé kvítí.

Chtěla bych takové semínko zasít,

které když vyroste, lásce dá vykvíst.

Ta semínka sela bych po širém světě,

by láska rozkvetla na planetě.

Lidé by v zajetí vůně a barev,

zapomněli na zlobu, závist i na hněv.

Láska by kráčela celičkým světem,

jak dobře bylo by dospělým,

však ještě líp bylo by dětem.

Žel, není na světě semínka takového,

které by zbavilo svět všeho zlého.

Nelze jej vyšlechtit, ba ani nalézti,

to věru snadná byla by cestička ke štěstí.

Bůh však do srdce lidského,

jiskřičku Lásky každému vložil

a je jenom na nás, by plamenem ožil.

Čím více lásky v nás, tím více září.

Všichni, kdož vroucně milují,

zkrásní tou svatozáří.

Jen Láska taková, která si nevybírá,

i k tomu, kdo křivdí nám a spílá,

jen v Lásce té se člověk Bohu podobá,

žít bude navěky a nikdy neumírá.

Láska je úsměv i pozdravení,

Láska je pomoc i pohlazení.

Jen v Lásce pravé je milost a odpuštění,

jen v ní je mír, pokoj a usmíření.

Zanechme válek, zášti a zloby,

za jejich oběti mluví jen hroby.

Je smyslem života zabíjení?

Pak Zem jsme v peklo změnili

a sebe uvrhli do vězení.

Vzchopme se lidé, dokud je čas,

než k Božímu Soudu nás zavolá hlas.

Odhoďme pýchu, krutost a závist,

pěstujme obilí,

ať každý může se dosyta najíst.

Zasejme Lásku v srdcích svých,

ať štěstí nás provází a žádný hřích.

Láska je mocný prostředek jeden,

jímž Zemi lze proměnit v zahradu Eden.

Jak složité i prosté

je změnit tento svět.

Lásku v srdci noste,

co nejkrásnější květ.

Božena Javůrková