Poselství z místa zvaného sv. Ján, kde sídlí „Galaktická rada pro vývoj Země (pro vzestup)“

11.11. 2005  (MH-svobodná pracovní skupina „Bohemia Harmonia“)

Kdo rada je a proč je tu?

Tato rada byla vybudována na svobodné spolupráci všech, kteří věděli o Tvůrci našeho vesmíru. Spolupracujeme s ním na vývoji ve vesmíru a všech jeho dimenzí. Zde se vyhodnocují různé možnosti vývoje, které jsou pro Vzestup planety důležité. Je to takzvané centrum, kde sídlí zástupci 12ti rad, které spolupracují na vývoji vás všech. Tito zástupci ztělesňují  transformační energie vesmíru, kde má každá svou důležitou úlohu ve vesmírném vývoji. Každá z nich je jedinečnou esencí, neboli schopností. Dále se rozdělují na menší a menší skupiny bytostí, které rády spolupracují na vývoji Země a všech. V poslední době tato Galaktická rada spolupracuje i s lidmi, kteří si byli schopni zvýšit svou vibraci, neboli duchovní lásku. Ti pak věděli, co se bude dít na Zemi v budoucnu a mohli se podle toho rozhodnout, co udělají se svým životem. Někteří reinkarnovaní lidé zde na Zemi, jsou hmotnými zástupci těchto řádů. Před narozením do hmoty dali slib, že pomůžou vývoji na zemi a to tím, že si rozpomenou na svoji spolupráci s určitým řádem, neboli esencí vesmíru.(Asi 144 000 lidí.) Proto vybízím všechny, aby si rozpomněli na svá poselství, a tak vyjádřily svoji pravdu, zapadající do celistvosti Vesmíru.

Ptáte se, proč rada sídlí na sv. Jánu?

No, ona sídlí ve vyšších dimenzích, ale zde na sv. Jánu má své působení pro vývoj planety. Sídlí zde dračí síly potřebné pro přerod planety a je zde také duchovní maják svolávající určité draky, kteří jsou pro určitý vývoj důležití. Sv. Ján je ústředním místem pro vývoj Země, jsou zde síly Gaji (Terra) transformující hmotnou úroveň. Druidové to věděli a tato místa uměli používat. Uměli tak řídit počasí, spoluutvářet krajinu a spolupracovat na vývoji planety. Draci už odedávna byli spojováni s vitální silou naší země. Spolupracovali na stvoření naší planety, je ale pravdou že i oni prošli určitým vývojem a pochopili nynější spolupráci. Proto se rodí a probouzejí po celém světě, aby se také přidali ke spolupráci na vzestupu Gai(Země).

Jaký je tedy náš vývoj?

Dobrá otázka, ale je to paradox. Vývoj bude takový, jak se rozhodnete vy lidé. Neboť vše funguje na svobodné spolupráci. (Svobodná spolupráce – vysvětlena dále)

Tak jak jsme se rozhodli?

Nu, lidé se sami rozdělili na plevel, který jen bere, a na obilí, které dává. Pak tu jsou ti, kteří jen nečinně sledují a nejsou na žádné straně. Ti svojí nečinností nechávají plevel, aby zarostl jejich světlo v srdci. Ale až přijde tvůrce zahrady, plevel vytrhá a obilí si vezme do svého příbytku. Abychom nezůstali jen u podobenství, vysvětlíme zákon spravedlnosti. Každý na Zemi má možnost svobodné vůle, proto nikomu nebráníme v jeho rozhodování. Ale každé rozhodnutí nese své následky - takzvaně ovlivňuje vše ve vašem okolí. Zkuste se vcítit do celosvětového dění a uvědomíte si kolik negativních myšlenek je vytvářeno. Ty pak spoluutvářejí vaši budoucnost. Uvedli jste tak do pohybu destruktivní sily v podobě nemocí, válek a terorismu. To, co zasejete, pak taky sklízíte.

Na druhou stranu tu jsou lidé, co obětovali svou energii pro vývoj, ti se stali posly nového úsvitu, tou nadějí (Kristem) pro všechny. Svými nesobeckými skutky vyrovnávají váhy Spravedlnosti, a tak směřují vývoj k Vzestupu. Každý kdo se probudí je velkým přínosem pro tuto věc.

Jak se ubránit nemocím a katastrofám?

Tak lék už znáte - je to vibrace, duchovní láska. Láska vás ochrání a bude vás vést, aby jste neudělali chybu. Budete tak ve správnou chvíli na správném místě. Každý teď ví, že jsme na prahu epidemie chřipky a podle duchovních, ale i vědeckých zdrojů víme, že ptačí chřipka mutuje s naším lidským chřipkovým virem. To vše bude mít za následek vznik nového druhu viru, který bude pro člověka smrtelným. Vědci a lékaři nestihnou vyvinout vakcínu, protože působnost a změny virů budou velmi rychlé. Proto doporučujeme si přečíst informace pro výrobu vlastního léku ve formě Homeopatika (další informace o výrobě Homeopatik dále).

Nástroje pro vývoj.

Aby se Vzestup na vaší planetě odehrál, bylo nutné probuzení. To se stalo a už osm let jste koupáni ve vodách probuzení. Ti co se probudili, objevili ve svém pravém já jakési nástroje. Tím, že je použily ve správnou chvíli, ovlivnili pozitivně vývoj na celé Zemi. Každý, kdo se probudí a najde tyto nástroje, stává se členem světelného společenství, spolupracujícího na Vzestupu. Vývoj je propojení vašeho vnitřního já s vnějším já.

Za spolupráci na obnovení naší Svaté Země České (Bohemie), jsme dostali duchovní meče. Odkud jsou a jak je společně použít pro vývoj?

Ano, jsme převelice šťastni, že tu máme spolupracovníky, kteří pochopili, jakým směrem se má vývoj odebírat. Víme, že jste rozluštili minulost, aby jste pochopili budoucnost vývoje. Učili jste se z dějů negativních, pochopili i vzkazy zanechané v činech velkých osobností vašeho národa. Tímto poznáním jste byli schopni se samostatně rozhodnout, jak a co je třeba pro vývoj udělat. Nelenili jste, a zdárně jste tak začali spolupracovat na komunikaci a svobodné spolupráci. V této spolupráci jsou jen výzvy a je na vás, jak se rozhodnete. Tímto jste si vybudovali velké uznání a všichni ve vesmíru chtějí s vámi spolupracovat. Nezapomeňte, že i vesmír a samotný Stvořitel našeho vesmíru se vyvíjí. Vše, co je, má svůj vývoj.

Tyto meče jsou duchovními nástroji pro tvorbu vesmíru, pocházejí z dílny Stvořitele. Jsou k dispozici pro nápravu všech pokřivení, která tu byla záměrně vytvořena falešným bohem Satanou. Je jich dvanáct a jsou symbolem esencí (řádů), které jsou stavebním kamenem pro vývoj v celém vesmíru. Vy i my je máme k dispozici pro vývoj.

Jak má probíhat spolupráce s duchovním světem?

Každý je strůjcem své cesty, proto na vás nemůžeme tlačit, ani vás nějak ovlivňovat. Vznikla by pokřivená spolupráce, založená na nesvobodném rozhodování. Proto má každý na spolupráci své názory.

Naším hlavním úkolem pro tuto dobu je zaškolování probuzených lidí do svobodné spolupráce.

U každého je to jiné, proto se navzájem neovlivňujte, aby tak nedošlo k pokřivení ve vývoji. Každý probuzený má teď zkouškové období. Je ostře sledován, neboť chyby by byly pro vývoj katastrofální. Každý musí pochopit (uvědomit si), co je vývoj a jakým směrem se teď odvíjí. Pak si i sám sáhne na spolupráci, ale jen tehdy, projde-li u zkoušek. Vývoj vesmíru je velmi důležitá věc a nikoho nevědomého k němu nepustíme. Nemějte strach, vše je chráněno s velkou pečlivostí. Jsme velice rádi, že vás zajímá spolupráce, neboť tím vznikají nové obzory, které určují vývoj i na jiných planetách. Jste novátoři nového úsvitu pro transformaci vesmíru.

Může někdo zneužít těchto nástrojů?

Ano, protože tu je svobodná vůle. Některé vaše myšlenky jsou ještě nedozrálé a ty mohou být zdrojem těžkostí. Ten, kdo by vědomě či nevědomě tyto meče(síly) zneužil, bude okamžitě spravedlivě potrestán a bude mu odebrána možnost spolupracovat na vývoji.

Jak probíhá evakuace obyvatel?

V prvé řadě děkujeme všem spolupracovníkům, kteří byli a jsou vždy na pozoru. Neboť vy lidé se pohybujete na tenkém ledě, který se může každým okamžikem prolomit. Proto bdíme a sledujeme veškeré pravděpodobné děje budoucí, aby naše pomoc byla tam, kde je třeba. Evakuace zatím v plném měřítku neprobíhá, protože vznikla svobodná spolupráce na vývoji. Tím jste se přehoupli do další části vzestupu, kde spoluutváříte novou Zemi (Terru). Prošli jste bodem Horizontu událostí, to je časový bod, ze kterého už není návratu. Čekalo se na vás lidé, na vaší spolupráci s duchovním světem. A ta začala, proto se mohla evakuace oddálit.(další informace v textu „Nové dějiny Čech“).

Přátelství – (svobodná spolupráce)

Ezechiel: Svobodná spolupráce vyplývá za předpokladu vytvoření celku, kde každý jednotlivec splňuje vibraci Přátelství. Toto přátelství je dohoda o svazku, která zajišťuje pravdu při společné spolupráci. Aby se uskutečnila tato propojení, musí každá bytost projít učením (zasvěcením), které jí umožní zpracovat vlastní Pravdu, zapadající do této společné spolupráce. Přátelství tedy vzniká při souznění vibrací a společných tvořivých plánů, našeho Otce Stvořitele.

Na nepravých úrovní Satany: vztah založený jen na pudech, závislost, ovládání… atd.

A na pravých úrovní Otce Stvořitele: spolupráce, sjednocení, přátelství, osvobození.

Základem celého učení je svoboda, umožňuje každému jednotlivci se rozhodnout, a tím dává základ pro růst svobodné vůle. Rozhodováním vytváříme směr naší cesty a osvobozením se otevíráme celistvosti. Ve vesmíru je velký zájem o spolupráci a všichni se chtějí učit ve svém řemesle. Proto povstaňte poslové vaší pravdy a zažehněte plamen Sjednocení…

Výroba Homeopetika pro zničení všech virů

Všechny důležité informace jsou na stránkách http://www.pravdavceskychzemich.cz/

Tyto informace o výrobě Homeopatika, jsou dlouhodobě vyzkoušeny v praxi, p. Vlastislavem Prokešem. Jednoduchost je jeho heslem. Homeopatikum se skládá z pramenité vody, která obsahuje paměťové minerály. Dále duchovní lásky (vibrace) a programu pro zničení všech virů a bakterií, atd. Homeopatika budou k dostání ve specializovaných prodejnách, nebo v centru „Metamorfóza“ Hálkova 8 Praha2.

Jinak důležité upozornění: Homeopatikum bude k dispozici přibližně do konce Března roku 2006.

Pro zdatné, bystré a spravedlivé lidi – výroba vlastního homeopatika:

- připravte si sklenici s vodou

1. Zesílení duchovní lásky – Naše tělo je pohár, představte si, jak se naplňuje sladkým nektarem svobodné lásky. Nechte se jí naplnit až po okraj vaší vnitřní bytosti. Vaše duchovní srdce svítí jako hvězda, jako slunce, jako vesmír…. Tím, že věříte a sloužíte svému tělu, vznikne síla a pokora, neboť i tyto esence jsou zapotřebí při výrobě Homeopatika.

2. Směřování myšlenky (programu) – Myšlenky procházejí vším, jsou všude kolem nás. Jakmile spojíme vibraci (duchovní lásku) s myšlenkou, vytvoříme tak nástroj pro změnu v okolí. Proto vyšlete na sklenici vibraci a řekněte silou své myšlenky: “Čistím tuto vodu od všech programů“, dále “upravuji tuto vodu jako plnohodnotné paměťové médium“ a dále “vkládám program, který při vstupu do lidského zažívacího traktu OKAMŽITĚ USMRTÍ VŠECHNY VIRY, ZÁNĚTLIVÉ BAKTERIE A VEŠKERÉ DRUHY CIZOPASNÍKŮ“.

3. Dokončení homepatika – Chvíli se soustředíte, aby mohla vibrace tento program do vaší předem připravené vody vtisknout. Až budete mít pocit, že k tomu došlo, můžete tuto informaci uzavřít.

Stačí říci: “Tuto informaci uzamykám ve jménu našeho Stvořitele, je chráněna před zneužitím“.

Prosím o sdělení o Bruncvíkově meči, jeho významu, úkolu pro dnešní dobu

„Ano slyším tě Jaroslave, můžeš psát.

Nejdříve podávám vyjasnění o mě samém. Byl jsem 1. rytířem krále Artuše pro oblast Čech (země Bohemie), a měl jsem na starosti duchovní vývoj národa, jeho ochranu proti negativní síle, a přímý jednotící úkol zamezit rozvracení svobodné mysli lidí. Pro splnění mých úkolů jsem přímo komunikoval i s některými představiteli této země, zejména s Karlem IV. On o mě věděl, věděl, že existuji v duchovní formě, že se mohu zjevovat, zhmotňovat lidem, a že jsem duchovním patronem Grálu (tedy Vědění a Poznávání). Kdo poznal co je „svatý“ Grál, měl přímé informace a znalosti o vysoké vibraci, což je poznatek, vědění na tomto světě to nejcennější, neboť skrze ně se otevírají všechny brány do duchovního poznávání. Kdo se napije z Grálu, otevírá si přímou cestu pro svůj další vývoj, zbavuje se hmotných pout a nastupuje cestu k Životu věčnému. Proto vždy lidé tolik toužili stát se nesmrtelnými, ale nikdo neobjevil ten pravý Klíč.

Jsem i přímým ochráncem všech míst, na kterých vám Karel IV. zanechal tolik zajímavých stavebních památek. Mimo jiné Vysokého učení, kde měli být vzděláváni prostí lidé k poznání Pravdy; Karlova mostu, kudy denně po staletí procházeli z obou břehů tisíce lidí (a zde je nutno připomenout symboliku propojení dvou břehů, tj. hmotného světa a duchovních sfér); dále stavby nejcennější, Karlova hradu, který stojí nedaleko Kněží hory a Dračí skály, a který byl určen pro přímou ochranu Grálu samého. Tento hrad mi byl svěřen do duchovního správcovství. Proto se jej nikdy nezmocnili nepřátelé, tj. hmotní lidé ani černí duchové, jak tomu jinde běžně bývalo. Zde k tomu dojít nesmělo! I do dnešních časů je tato stavba obestřena mnoha tajemstvími. Rytíři z duchovního světa střežili jeho zdi, věž pak byla svěřena do přímé ochrany patronů české země, včetně duchovního sboru dívek, dřívějšího doprovodu kněžky Libuše. Aby nedocházelo k omylům, záměně při zjevování, neměli do této věže mít nikdy přístup ženy, neboť Karel se obával, že vše co je zde duchovně uloženo, by mohlo být zneužito, napadeno, poškozeno Satanou o které věděl, že je schopna vyslat své služebníky (služebnice) kamkoliv, aby škodili. O Sataně a její činnosti byl z duchovního světa informován v závěru svého života, ale nejdříve sám na sobě okusil moc jejího působení.

Na Karlštejně byly také uloženy korunovační klenoty, nejen jako symbol státnosti, ale jako hmotný symbol „duchovní formace“ všeho co existovalo, existuje a bude existovat v českých zemích. Je to paměťový záznamník dějů. Je to „vibrační přístroj“ nesmírné síly, snímač a vysílač o vysoké intenzitě (vibraci), s kterým mohla nakládat jen osoba obeznalá, povolaná, mravně a duchovně silná, neboť byl utvořen nejdříve duchovně, aby na sebe vzal hmotnou podobu. Je tedy také ovládán z duchovních sfér. V centrální věži hradu byl také ukládán po dlouhá staletí i Artušům Meč spravedlnosti a dočasně i Meč sjednocení, který jsem já měl svěřen do správy rytíři kulatého stolu. Je jedním z dvanácti mečů, které existují v duchovní podobě, s možností zhmotňování, tedy pro boj s temnou silou. Pokud se podaří v jednom místě soustředit všech dvanáct symbolů moci, dojde k absolutnímu převratu celosvětového dění a jednání mnoha lidí! Tyto symboly vesmírné moci a pomoci může soustředit jen skupina obeznalých bytostí, které skrze své nejcitlivější nitro pochopí smysl podstaty žití všech lidí na této Zemi, pochopí děje minulé, současné, ale i budoucí. Tato skupinka nebude dbát svého prospěchu, nebude se ohlížet na čas i svoje nepohodlí a z čistého lidského srdce vyšle proud té nejčistější upřímné a cílevědomé myšlenky na svazek mečů, který mohutnou silou odstraní všechny dosavadní překážky těžkého žití na planetě. Dá se říci, že dojde k nebývalé změně, uvolnění všech pout, kterými byli lidé svazováni vně i uvnitř. Člověk se stane opět plnohodnotnou bytostí se všemi možnostmi a schopnostmi. Je vám uvolněno toto Poznání, neboť jste schopní a ochotní spolupracovat!

Meč Sjednocení byl uložen v pilíři Karlova mostu až do nedávné doby, tudíž na místě snadno dosažitelném pro jakoukoliv hmotnou bytost, která rozluští a pochopí nápis umístěný na tabulce, nebo pochopí podstatu legendy. Jen takový člověk mohl meč vyzvednout a pak záleželo jen na něm co s ním učiní. Meč Sjednocení má tu schopnost, že pokud by mělo dojít k jeho zneužití, dovede se vypořádat s takovouto osobou, zabrání ji zneužití a pak se vrátí sám zpět na své původní místo. Tedy je schopen sám sebe ochránit. Nesmí také býti vyzvednut příliš dlouhý čas bez povšimnutí, práce a jakéhokoliv užitku.

Přátelé, psané legendy jsou jedna věc a skutečnost dějová je druhá věc. Vím, že o mě a mých skutcích bylo mnoho napsáno, ale tímto se nyní nezabývejte. Podstatné je, že existují dva duchovní meče v českých zemích, které máte již k dispozici. Můj meč Sjednocení, byl určen pro hmotnou sféru pozemskou, pro přímou ochranu zmíněných míst před černými duchy, všudypřítomnými bytostmi sil Temna, ale především pak pro dobu, kdy lidé tohoto světa dojdou ke konečnému Poznání toho, že je možno přímo komunikovat s námi v duchovních rovinách a pokusí se spojit své síly s našimi v konečném boji proti černé sféře Satany, jejímu vojsku a všem jejím pomocníkům. Protože Ona měla své spolupracovníky téměř všude, nebylo lehké uhájit byť sebemenší prostor v krajině či budovách pro nás pracovníky Světla a Spravedlnosti a Vám umožnit nerušeně pracovat. Bylo řečeno, že až prostí lidé objeví kde je Pravda, pak nastane hodina zúčtování. Kristus jako Spasitel opět sestoupí z nebes mezi lid pozemský, aby mohl nastolit skutečnou Spravedlnost, skoncovat navždy se vším zlem a špatnostmi, které se zde po mnohá tisíciletí šířily. My Rytíři jsme měli za úkol světelnými meči zamezit šíření tohoto zla dále do Vesmíru. Satana posílala neustále stále více svých pracovníků z celého Vesmíru na tuto modrou planetu, o které věděla, že je Otcova nejoblíbenější a pro jeho záměry nejpotřebnější. Neměla však přesné informace o Otcově konečném záměru, ten Jí zůstal utajen! Sama se tak nic netuše počala vlastně podílet na velkém díle Sjednocení, na Velkém plánu Otce pro záchranu padlých lidí i andělů. Ona sama měla přivést všechny pomýlené zpět do Jeho náruče. Neboť tím, že sesílala své pracovníky, černé duchy do této sféry, odvolávala je odjinud. Takto nastávalo jinde ve Vesmíru postupné uvolnění pro poznávání Pravdy a nalezení cesty k Otci. Ke konečnému rozhodnému střetu pak mělo dojít na modré Zemi, protože sem byly povolány všechny bytosti z celého Vesmíru. Zde měl být závěrečný střet sil dobra a zla, Světla a Temna z celého 11. vesmíru. Zde měl proběhnout Armakedon, o kterém se vždy tolik psalo a hovořilo. Že k němu nedošlo, je i vaše zásluha. Nalezli jste cestu ke Zdroji Pravdy, Otci Stvořiteli, pochopili jste Jeho záměry, dozvěděli jste se o Jeho Řádu a počali jste z vlastního svobodného rozhodnutí sami konat. Nikdo Vám nic nepřikazoval, vše záleželo jen na vás samotných. To že jsme vám všichni pomáhali ve dne v noci je samozřejmostí, neboť jsme nemohli nechat zhasnout toto jiskřivé světélko, které se rozžehlo v temnotě. Ke změně vlastního střetu se Satanou jste dali podnět právě Vy hmotní lidé, protože jste se Jí nezalekli. Nalezli jste v sobě odvahu tak učinit. Ona toto velice nelibě nesla, proto byla připravena vás všechny zahubit. O to se i v některých případech pokoušela. Ale Otec seslal nás, abychom vás ochránili. Proti našim světelným mečům neměla šanci. Aniž jste to tehdy tušili, měli jste kolem sebe velké množství ochránců. Satana sama se tak podílela na svém sebezničení. Kdo s čím zachází, tím také schází!!!

Víte již dost o bájných Rytířích kulatého stolu, o Blanických rytířích a dalších vašich duchovních spolupracovnících. Vězte, že je to vskutku úžasná síla, která když spolupracuje a dá se do pohybu, nic ji nezastaví. Bylo však nutno čekat dlouhý čas na první výzvu, první povel, zvolání – onu polnici, která ohlásí všem že nastal pravý čas k protiútoku. Na váš požadavek Otec vzal Sataně její sílu, její výkonnou moc. Tím zbavil vojsko hlavního vůdce, zůstali jen generálové a vojáci. Ti konali jen to, čemu byli dříve naučeni. Bez Satany však mnohde zůstali bezradní, jejich činnost byla značně omezena. Jen v lidech samých již bylo zaseto mnoho zla. To, jak se mezi sebou lidé chovají, to vidíte kolem sebe neustále každý den. Cílem Satany bylo celkové znesváření všech bytostí, narušení mezilidských vztahů, včetně těch partnerských a neustálý boj o moc a získávání „své“ energie na úkor jiných. Pokud se jí toto dařilo, tak jí samu to posilovalo. Pravý opak ji oslaboval.

Lidí, kteří dosud konají podle vlivu Satany, si prozatím nevšímejte. Vyjděte vstříc jen těm, kdo projeví alespoň sebemenší zájem o svou či všeobecnou nápravu. To jsou ti, co sami v sobě cítí, že je nutno provést změnu, ale nevědí jak na to. Klíč máte vy. Můžete požádat i nás duchovní pracovníky o pomoc a spolupráci, vždyť my na toto zavolání již dlouhý čas čekáme. To jsou ty spojené paže, které společně uchopí rukojeť meče Sjednocení. Tento meč nebyl vykován dle vašich známých měřítek, on je složen z mnoha rozdílných vysokých vibrací, které se jen v jednotlivých sférách Vesmíru nacházejí. Pokud se s ním naučíte zacházet, jeho moc je nesmírná a nezná hranic ani omezení.

Váš spolupracovník Marek pochopil co se tu děje, oč tu běží. Ukazovali jsme vám vždy vše ve snech i v obrazech, co je nutno udělat, jaké je naše očekávání. To máme ve své moci, ale rozhodnutí k činu bylo opět na vás lidech, žijících v těžkých pozemských podmínkách. Meč byl objeven, vyzvednut a je nyní na vás i na nás, zdali jej správně společně využijeme. Vezměte oba meče sebou do chrámu Sv. Víta na Pražském hradě, zde vám ukážeme, co společně vykonáme. Obstáli jste i tentokráte k našemu potěšení, tak jako vždycky v poslední době. Proto jsme také my všichni duchovní pracovníci vysokých světů mohli vyjet do „pole“ ku pomoci těžce postižené a neustále zkoušené planety Země.

Jsme vaši Bratři, jsme vaši spolupracovníci, vítejte zpět přátelé k nám do nekonečného Vesmíru, který je vaším domovem, kde jste již dlouhou dobu očekáváni. Nechť se nám všem podaří realizovat toto společné velké dílo.“

„Spojenými silami k úspěchu.“

                                                                                                                                     Váš rytíř Bruncvík

Duchovně přijal dne 5.11.2005

Jaroslav Tůma

Nové dějiny Čech

 Toto piš jako sdělení českým zemím od „největších” Čechů – duchovních bytostí nyní žijících v nekonečném Vesmíru – překrásném domě Otce Stvořitele – a pracujících znovu pro český národ v jeho novém údobí.

Tato sdělení zprostředkovávají blaničtí rytíři – Jan z Husi, Jan z Trocnova a Jan Ámos.

Převzato z  http://www.pravdavceskychzemich.cz/

Kapitola I. – Nové dějiny Čech

„My duchovní spolupracovníci se hlásíme tobě, český národe, jako tví opatrovatelé, ochránci, pečovatelé, dnes jako kdysi v minulosti v různých obdobích českých dějin, ochraňující jednotlivá poselství i poslání této kdysi tak překrásné krajiny s jeho lidem národů Středu. Tak jako kdysi Keltové se spojili s přicházejícími kmeny z Východu, aby dali vzniknout společně novému národu, tak i nyní se spojil duchovní svět, jeho pracovníci a bytosti dlouhá staletí i tisíciletí jatí na mnoha místech této země, aby pomohli očistit nejen krajinu, ale zejména lidské vědomí. Dnes již nikdo z duchovních bytostí neovlivňuje smýšlení a konání zdejšího lidu, dokonce po provedeném očištění míst krutých dějů, tzv. patogenních zón a míst, nebudou ani tato působit na zdraví a myšlenkovou podstatu současného člověka. Otec Stvořitel dal svolení k tomuto úkonu, který na této modré Zemi nemá obdoby. Je to dar českým zemím i nám duchovním bytostem za společně vykonanou práci. Otec vše pečlivě sleduje a bude moci porovnávat další děje a události v této zemi, vyvolané jednotlivci či skupinkami, podle jejich smýšlení a konání. Bude moci sledovat činy jednotlivců podle jejich zaměření a založení. Tedy podle skutků plynoucích z vlastního smýšlení lidských bytostí a následných činů pramenících z tohoto smýšlení. Každý bude jen sobě soudcem, bez cizích vlivů. Každý bude moci děkovat sám sobě, či naříkat jen sám na sebe, až nastane ta pravá hodina, kdy Kristus bude soudit živé a mrtvé. Ty duchovně živé a uvědomělé, citově založené, a ty duchovně mrtvé, zaostalé, pomýlené, bloudící, líné a nemotorné, citově zaostalé, kteří nikdy nebyli ochotni vzdát se svého pohodlí, přepychu, hmotně zavedeného života. Nikdo si sebou nikam nic nevezme, kromě citu a soucitu, poznání a nabytého vědění. Ne hmotný, ale jen ten jediný duchovní „majetek“, bude každému ponechán v jeho vlastnictví. Těm, co odejdou vzhůru, i těm, kteří odejdou do prachu země. Těm nahoře bude dobrou výsluhou, a těm dole... každý ať si odpoví sám?

Nejsme potěšeni stavem, v kterém se lidstvo nachází. Vidíme výsledky svého snažení, kdy jsme ještě žili zde na Zemi i celou dobu totálního úpadku českého národa. Nebyli jsme potěšeni ani tím, jak o nás dnešní naši potomci smýšlí, jak nás hodnotí. Jedině my můžeme ze svého pohledu hodnotit sami sebe a naše tehdejší pozemské činy a náš Otec jediný může soudit!

Nicméně našli se v této malé zemi mezi vámi lidé, kterým nebylo lhostejné utrpení druhých, nebylo jim jedno, v jakém stavu se nachází celá zem, v jakém stavu se nachází krajina a dnešní obyvatelstvo. Neustále se zaobírali myšlenkou na nás, dříve žijící, a naše skutky opředené legendami i tajemstvím časů, nebo zkreslené písemnými i ústními podáními. A protože ve své práci nedosahovali příslušných výsledků u zde hmotně žijících lidí, obrátili se pomáhat bytostem duchovním, které uvízly z neznalosti, strachu, zloby, nenávisti a jiných pohnutek, ke kterým je vedla kdysi Satana, na mnoha místech české a moravské krajiny. Jednalo se o místa nejrůznějších bojů, půtek, střetů, teroru, všech krutých dějů plynoucích z tisíciletého poznávání Dobra a Zla. Mnohdy tápali, nechápali, ale neustále zkoumali samu podstatu života a když se jim otevřely duchovní obzory, počaly se před nimi vynořovat poněkud jiné scény a děje, již ne tak tajemné a obestřené tmou zapomnění. Přenášeli se v myšlenkách i vnitřním zrakem do dřívějších dob, počali s námi rozmlouvat a my jsme jim ochotně naslouchali, radili a vysvětlovali. A to vždy se souhlasem našeho Otce Stvořitele, neboť jen tak lze získávat čisté Pravdy.

Naši pozemští bratři nás myšlenkově sezvali a vyzvali ke spolupráci, abychom společně pomohli všem těm našim pomýleným bratrům a sestrám, aby došlo k jejich vysvobození z vazby na pozemské hmotě. Stalo se tak v neděli dne 21.7.2005 v místě zvaném Ostrov v Tisých skalách. Se souhlasem Otce Stvořitele jsme shromáždili tyto naše bratry a sestry z celé české a moravské země a bylo jich zde obrovské množství. A protože tomuto středu Evropy se nevyhnula téměř žádná válka, byli zde i zástupci mnoha jiných národů. Společně jsme k nim promlouvali a ukázali jim cestu, která vede do příbytků Otce Stvořitele. Mnozí, kteří rychle pochopili svůj omyl, se počali probouzet z těžkého snu, a sami již dnes pracují na duchovní očistě postižené české krajiny. Zakrátko nebude v Čechách a na Moravě místo, které by bylo duchovně znečištěno minulými ději. Toto bude uskutečněno do 7.8.2005. Nebude však odstraněno to, co si zasel svým konáním, a to i myšlenkovým, dnešní člověk. Myšlenky dnešního člověka nejsou o nic méně zlobné a nenávistné než lidí ve starověku či středověku, jen jejich vztah ke krajině je arogantnější, jen prostředky, které užívá, jsou ještě záludnější. Vy lidé nevíte nic o myšlenkovém (psychickém) odpadu a jaký má dopad na krajinu a žití v ní. Tento odpad se do krajiny již šířit nesmí! Zůstane jen tam, kde si jej vyprodukujete, to je ve městech a vsích, vašich domech, kancelářích, úřadech, podnicích, institucích. Ten Vás pak bude trvale poškozovat! Nedovolíme, aby byl rozeset do vyčištěné krajiny. Do té pak budou moci vstoupit lidé, kteří nebudou myšlenkový odpad produkovat, a ona se jim stane vzpruhou v těžkém žití. Bude mít pro ně regenerační účinky. To dovolíme lidem citlivým, pokorným, láskyplným, tolerantním, přizpůsobivým, pracovitým a ohleduplným vůči druhým lidem, zvířatům a rostlinám.

Stačí jediná zlobná myšlenka a může být pro vás neobyvatelná místnost! Stačí mnohonásobné rozčilování, závist a nenávist, touha po hromadění majetku, či násilné uvažování, a může být neobyvatelný celý váš dům!! A sejde-li se více takto smýšlejících na jednom místě, může být neobyvatelné třeba celé město!!! Pak se rozpoutají živly. Člověk si obrátil přírodu proti sobě, neboť se v ní nenaučil žít. My vyčištěnou krajinu uhájíme, ale města a obce před lidmi-škůdci hájit nebudeme. Každý si sklidí, co zasel!”

1. Promluva – Praotec Čech sděluje

„Mnozí se domnívají, že jsem pouze legendou, že jsem nikdy neexistoval, a původ českého národa považují za jakousi náhodu. Opak je pravdou. Přivedl jsem svůj lid sedmi kmenů do této kotliny v pátém století, v době, kdy zde sídlily nejrůznější nárůdky, ale v počtu velmi malém, neboť od severu sem pronikali barbarští Germáni a od jihu rozpínaví Římané.

Odešli jsme ze své původní vlasti ze Zakavkazí, neboť tamější úrodný kraj byl již značně přelidněn a navíc docházelo ke střetům mezi obyvateli o půdu, úrodu i místo. Proto jsme se rozhodli odejít za hlasem našeho srdce na západ, tam, kde zapadalo slunce, abychom našli sobě novou Vlast, zemi zaslíbenou. Překročili jsme sedmero horstev a sedmero velkých řek a dorazili jsme do nádherné krajiny, kudy protékaly stříbrné řeky s jejich nesčetnými zátočinami. Hvozdy byly mohutné a zdravé a poskytovaly dostatek dřeva pro stavby i stínu pro odpočinek. Kraj byl lemován řadami kopců roztodivných tvarů a složení, celé území pak obepínalo několikero horstev s neprostupnými lesy. Byl jsem již kmet, když jsem došel se svými věrnými a svými pěti syny (lechy) k hoře Říp. Vystoupal jsem na její úbočí ve směru severním a mí synové na samotný vrchol, kde si každý z nich vybral jeden ze směrů své další cesty. Já jsem však zůstal. To byla ta země bohatá na stříbropěnná vodstva, zelenavé háje dubů, hluboké hvozdy buků a smrčin, oplývající nejen medem a strdím, ale bohatá na úrodnou půdu, plody stromoví i luční byliny…

Pět zbývajících kmenů do této krajiny postupně přicházelo z jihu a jihovýchodu v dalších stoletích. Jednotlivé kmeny se usídlovaly střídavě v nížině před horami, nebo podél toku řeky Labe s četnými zátočinami i podél a jejích přítoků. Dva kmeny pokračovaly podél toku úzkým průsmykem dále do dnešního Německa, jeden se posléze vrátil zpět. Dva kmeny se obrátily na sever, Slezané došli až na území dnešního Polska. Každý kmen si vybral kraj podle libosti, své tužby a představivosti. Mí synové se jmény Hostivít, Lemuz, Pšovan, Drahomír a Stadic rozprostřeli svá sídla severně, západně, jižně a východně od Řípu, Lemuz odešel zpět východním směrem do míst ke kopci Klepec, odkud jsme od něho obdrželi za soumraku ohňové znamení, aby pak osídlil nedalekou Kouřim. Poté, co jsme se odloučili jsme si i nadále byli velmi blízcí. Byli jsme si všichni bratry.

Putováním po krajině v nové zemi jsme se seznámili s dřívějšími obyvateli Kelty, kteří zde žili dávno před naším příchodem. Dokonale znali zdejší krajinu a mnohé zde již zbudovali, co sloužilo ku prospěchu člověku naší doby. Ačkoliv k nám zpočátku měli nedůvěru, ukrývali se v hlubokých lesích či ve skalách a na kopcích se zvláštní ochranou, zakrátko jsme se s nimi velice sblížili. Oni měli totiž mnohá vědění, která nám mohla býti ku prospěchu. A protože nechtěli bojovat proti vetřelcům, ukrývali se ve stínu magických kopců. Ti jejich bratři, kteří žili ve volné krajině na opevněných sídlištích, byli vyvražděni nájezdníky, a krutě by se vedlo i zbylému obyvatelstvu, kdybychom sem nepřišli v hojném počtu. Takto se role obrátila, útočníci již nebyli v přesile a dali se na ústup. Někteří z dobyvatelů se však usídlili na několika místech a snažili se najít nový způsob života v usedlém hospodaření, ale jen tolik, na co jejich síly a vědomí stačily.

My jsme měli dar pilnosti a pracovitosti, byli jsme svědomití ve svém vztahu ke krajině. Živili jsme se převážně zemědělstvím – obděláváním půdy, znali jsme i některá řemesla. Žili jsme z toho co nám někdy těžce darovala Matka zem. Spojili jsme proto své síly a odhodlanost se učit novému s potřebnými znalostmi Keltů a jejich učitelů Druidů, a tak naše národy využily svých kladných vlastností k postupnému splynutí v národ nový, který byl cizinci nazýván BOHÉMANÉ - boží lidé, šťastní lidé od Boha. Sami jsme se nazývali Děti země české – Čechové. Tehdy jsme ještě netušili, že bůh je vlastně černý bůh – Satana, a že naším pravým bohem je vlastně Otec Stvořitel. Přesto, že jsme o Něm nevěděli, převážná část se k němu obracela a ctila jej svou prací, tradicemi, morálním životem podle rad našich otců od doby Noema, a tak jsme dlouhý čas unikali léčkám a svodům Satany, která nám nemohla přímo škodit a nemohla nás lapit do svých sítí. Otec Stvořitel nad námi držel svou neviditelnou ochrannou ruku, neboť do nás vkládal velkou naději.

Ano, vskutku naši předci vzešli z Archy, která po potopě přistála na úbočí Kavkazu. Byli to lidé čestní, nezkažení, s vloženými kladnými vlastnostmi, kteří neznali, co je zlo. Na rozdíl od některých dnešních vyobrazení jsme vypadali zcela jinak. Byli jsme zdravě urostlí, plní životadárné energie ze zdravých potravin, celodenního života v přírodě a poctivé práce v ní. Měli jsme světlé vlasy i vousy, protáhlý tvar lebky, široká ramena, ženy byly krásné na pohled a něžné na dotyk. Měly mateřský cit a vztah k dětem. Měli jsme svá morální pravidla, která si předávali naši dědové, a ta se dědila z otců na syny. Když jsme je dodržovali, vedlo se nám vždy dobře.

Dozvěděli jsme se, že Keltové jako původní obyvatelé české kotliny měli mezi sebou učitele – Druidy, což byla zvláštní skupina kněží a kněžek, která je vyučovala správnému způsobu života, vztahu k přírodním dějům a jevům, i k bytostem, které žily také v této krajině, ale mimo pro ně běžně vnímatelný rozměr. I my jsme ze své dřívější domoviny byli poučeni o tom, jaký život je nutno vést, aby člověk byl šťastný a měl vše, co ke svému životu potřebuje. Někteří jednotlivci se však těmito pravidly přestali řídit a začali vést zahálčivý způsob života. Počali se měnit ve své původní podstatě a povaze a začali naslouchat zloduchům, našeptávačům, přisluhovačům Satany. Ty jsme vymístili ze svého středu. Dali jsme na dobré rady našich nových přátel a na oplátku jsme je ochraňovali před cizími vetřelci, kteří již zde napáchali dosti škod a nepravostí. Zbytky nájezdníků se brzy usadily ve volných místech, neboť toho bylo pro všechny dostatek, a při trošce dobré vůle jsme nikdo nemuseli mít nouzi. Ovšem oni nebyli zvyklí pracovat jako my. Žili více z toho, co jim příroda dala, bez vlastního přičinění, někteří loupili a dokonce i zabíjeli. Proto jsme se počali proti těmto dřívějším taky spoluobyvatelům chránit stavbou opevněných osad, později hradišť, kam se mohlo obyvatelstvo uchýlit v nejhorších chvílích.

Druidi ovládali mistrně své duchovní řemeslo, aniž jsme tehdy tušili, že i oni mají své učitele. Nám postačovalo, že nám pomáhali s úrodou, udržovat dobré vztahy s nejrůznějšími přírodními bytostmi, že nás vyučovali tomu jak se chovat v krajině, jak využívat hlasů kamenů i jejich moc, a jak si získat přízeň mocných živlů. Měli jsme takové znalosti, kterých jsme dovedli využít v každodenním životě pro své základní lidské potřeby. Dnešní člověk neumí být v přírodě přizpůsobivý, je bez citu a proto přírodní krásy a veškeré bohatství v ní ničí, byť někdy i z prosté neznalosti. Proto dnešního člověka tolik litujeme.

Postupně jsme osídlili rozsáhlou českou kotlinu, od hvozdů na severu po hvozdy a bažiny jihu, od hor západu po vrchovinu s hustými lesy na východě. Nic nám zde nechybělo. Nemělo to tak však být navždy. Českou zemi počaly znovu ohrožovat nájezdy sousedů ze všech stran, kteří „vytušili“, že zem je opět obdělána a že v ní noví obyvatelé vybudovali hodnoty, které oni mohou snadno získat, ukořistit.

Já a moji věrní, Keltové i zasvěcení Druidi, jsme měli ochranu před negativní silou, neklesali jsme nikdy na mysli, ale ti co neznali zákon vesmíru i přírody, ti byli lapeni do tenat smyslnosti, podivínství, bezmyšlenkové zbožnosti, nenávisti, zloby, závisti, majetkářství, modlářství a do mnoha jiných pastí, které jim nastražila Satana a její spolupracovníci. Dokonce i naši posvátnou horu Říp, kterou jsem si vybral za svůj domov, nám poškodila tím, že osídlila rokle na úbočí mezi vyhlídkou mou a vyhlídkami mých synů černými duchy. Kdo měl nízké myšlenky a vkročil do této pasti, nebylo z ní pro něj úniku.

Nitro tohoto dutého kopce, plného horké vody, jsme využívali skrze své znalosti k zmnožení svých výpěstků na našich polích v širokém okolí, a to tak, že jsme dovedli myšlenkově nastavit a naprogramovat proudění vřídelní vody spodními proudy pod zemí k ohřevu horních zemních vrstev, a rovněž tak jsme na radu Druidů počali čerpat obrovské množství energie, která vyvěrala z nitra hory a tryskala do okolí. Ani polohu ostatních kopců v blízkém a širém okolí jsme neopominuli. Propojili jsme je „sítí“ z jednoho vrcholu na druhý, do dálky v přímce, pro blízké využití pak s odbočením. Celé Čechy byly propojeny takovouto sítí, jako obrovská pavučina, nad zemí i pod zemí. O tom dnešní generace lidí až na výjimky vůbec nemá ani ponětí. Tato „energetická“ síť dnes existuje jen ve svém zbytku, neboť nevhodné zásahy do krajiny, zejména technickými stavbami, její účinnost propojení zcela rozrušily.”

2. Promluva – Starší Keltové promlouvají

„Jsme prapůvodními obyvateli této krajiny, v které se dnes Vy, lidé nové doby, nalézáte. Zrodili jsme se do této země s přesvědčením, že zde již budeme navěky, že zde využijeme našich znalostí a dovedností k neustálému zrozování a koloběhu pozemského života. Osud však tomu chtěl jinak. Zrozování bylo přerušeno cizím vlivem, zásahem zvenčí, bohem Satanou, která chtěla tuto zem obsadit svými přisluhovači, proto vyslala své zrozence v hmotných tělech i své pomocníky z duchovních světů, aby narušila naše klidné žití. Museli jsme se proto proti těmto útokům chránit. Ti zkušenější z nás říkali, že není dobré se stavět na odpor, že zlo přinese ještě větší zlo, ale někteří z nás, co neměli zkušenosti, se opevnili na kopcích a věřili že se mohou ubránit nájezdníkům. Satana však dovedla využít lidských slabostí a nectností a vždy našla skulinu ve svornosti lidských bytostí. A tak i mezi nás byl vražen klín, který nás rozdělil na hmotně žijící se všemi lidskými nedostatky a na duchovně smýšlející s ctnostmi. Ti zralejší proto odešli do odlehlejších krajů země, kde splynuli dokonaleji s přírodou. Vybudovali zde rozsáhlou energetickou ochranou síť proti cizím vlivům hmotným i duchovním. Centrum našeho vědění se nalézalo v místech zvaném Zví-kov, kde je vstupní brána do podzemní říše Agharty. Naši kněží a kněžky, se zde učili tajům vesmírných zákonů, aby se postupně zcela odpoutali od hmotného světa a smýšlení, a tak postupně vznikla skupina lidí nazývaných DRUIDI – zasvěcenci. Oni jediní dovedli komunikovat s duchovními bytostmi světla a ochránit nás proti útokům temnoty. Dokonale k tomu využili nových znalostí samotné krajiny a její duchovní podstaty. Dovedli vnímat a využívat jednotlivé energie zemní, podzemní i vesmírné, dovedli probouzet skrytou sílu uvnitř lidského těla, uměli snímat myšlenky na dálku a tyto přenášet, dovedli zajistit obyvatelstvu přízeň živlů i bohatost úrody. Vyučovali prostý zemědělský lid znalostem, které dovedl svým rozumem pochopit a přenést do každodenního života. Tehdy se nám vše dařilo. Zásobnice vědění byla uložena v hloubi nitra hory Blaník (ve velkém kopci pro mužský princip života, v malém kopci pro ženský princip života), odkud proudily prameny stříbrné řeky z podzemního jezera, aby se poznání šířilo v hloubi země tenkými i mohutnějšími prameny do všech stran. Tato duchovní matrice, zde uložená v krystalech, měla sloužit pro pozdější časy, kdy by lidstvo pod tíhou vlivu černého Boha kleslo ve své morálce a způsobu žití natolik, že by nebylo možné uskutečnit nápravu k uchování lidství v každém z nás. Satana potřebovala bezmyšlenkovité tvory, kteří by bez jakékoliv logické úvahy uspokojovali své potřeby, nezáležeje na tom, jakou zkázu toto přinese nám lidem. Bylo to opatření moudré, nicméně se ukázalo jako nedostatečné, neboť až do současných časů nebylo využito. Kromě tohoto opatření, ukrytého pokladu v nitru křišťálové hory, Druidi uměli uchovávat duchovní kopie všech rostlin, keřů a stromů, které byly potřebné pro žití lidských tvorů. Vše má svou duchovní předlohu, a tu lze uchovat ve „vědomí“ kamenů s vysokou vibrací. Tato vibrace zajišťovala, že uložené „poklady“ nebudou zneužity protistranou temnoty. Sem černé bytosti nikdy neměly přístup.

Vstupem škůdců do země však nastala krutá doba pro nás i naše děti. Měli jsme zcela jiné starosti, zápasili jsme o holý život. Jen ti, kteří žili v blízkosti zasvěcenců Druidů, si dokázali zachránit život. O všem, co jsme se za svého pobytu na této planetě dozvěděli, jsme se snažili podat zprávu při našich pozdějších návštěvách v současné době, kdy jsme sem přilétali na strojích již jako duchovní bytosti, což je pro mnohé pozemšťany nepochopitelné. S pomocí přístrojů jsme vám je předávali jako tzv. obrazce v krajině. Chtěli jsme obrátit vaši pozornost a myšlení na jinou rovinu, než je to vaše zběsilé, nikam nevedoucí žití. Víme sami ze svých zkušeností, jak mohou dopadnout lidské bytosti, které klesnou pod snesitelnou a udržitelnou rovinu lidství. Ani zvěř se takto nechová, neboť ona je řízena a naslouchá svým duchovním řídícím bytostem. Jen člověk ve své pýše přestal vnímat a nechce rozumět našim znamením z lásky! Jsme proto rádi, že můžeme v českých zemích s některými z vás vést duchovní komunikaci, a sdělovat vašim prostřednictvím světu svá poselství. Šiřte je prosím do celého světa a pomožte zachránit co nejvíce vašich bratří a sester.”

3. Promluva – Druidové se představují

„Náš život a působení na Zemi je obestřeno hloubkou tajemství. Nicméně nejsme nijak tajemní, byli jsme jen pro běžného člověka nedosažitelní. Jen člověk hluboce cítící, jen dokonalá lidská bytost s proniknutelným vědomím, hlubokým nitěrným cítěním a smyslem pro spravedlnost, nás mohl vyhledat svým srdcem a mohl nám zcela porozumět.

Byli jsme bytostmi žijícími v hmotném světě, kterým se podařilo se zcela odpoutat od světských myšlenek, tj. překonat zákonitosti hmoty, její vazalství a nedokonalost. Upoutali jsme se myšlenkově na službu pro své bližní, kteří ještě nedosáhli duchovně tak daleko, ale přesto měli snahu o pozitivní změnu. Chybovat v lidském těle je lidské, ale je nutno se od chyb oprostit a pochopit své omyly. To za nás nikdo nemůže udělat. Každý může pracovat na svém zdokonalování, pokud chce, a od Otce Stvořitele je mu k tomu dáno vše, včetně svobodné vůle.

Žili jsme tehdy v čisté a poklidné krajině. Přesto jsme i my vyhledávali zvláštní místa, nedaleko čisté (duchovně nezkalené) řeky, či jejich soutoků. Soustředili jsme se do míst, kde byly příznivé podmínky pro naši práci, v blízkosti skal, kopců, s uzavřenými či otevřenými slujemi, vstupy do podzemí. Tyto jsme však museli dobře střežit, aby je nevyužila temná síla, která takováto místa potřebovala pro své nové služebníky, které sem uzavírala, věznila je zde, trýznila je a všemožnými způsoby je nutila ke spolupráci na jejím zhoubném plánu.

Jako ochranné bytosti se nám mnohdy zjevovali světelní andělé, kteří si vyvolili za svá sídla některé hory. Říkali jsme jim Světelné labutě. Jedno takové posvátné místo bylo ve skále u sv. Jána. Světelné bytosti svými křídly ochraňovaly nebeskou bránu pro všechny, kdo přicházeli na tuto Zem v míru. Tyto bytosti byly dlouhý čas připraveny pomoci vyvoleným národům, požehnaným Otcem Stvořitelem, které obývaly tento kraj, až v případě nouze požádají o pomoc v poslední bitvě boje Dobra proti Zlu. Každé takové průchozí místo mělo nejen svou Síň vědění, ale i Sály moudrosti a Místo světelné záře (maják), které udávalo směr pro pomoc přicházející zdaleka. Jednotlivé skály či hory byly propojeny soustavou světelných paprsků, kudy proudily neustále informace, kterým jsme my mnohdy nerozuměli. Zbudovali jsme na radu starších moudrých bratří z podzemní říše svou dorozumívací síť, s pomocí kamenů, které jsme vnitřně upravovali a programovali pro vysílání zpráv a informací, i pro daleké rozhovory. Významné body v krajině měly svá přímá spojení; tam, kde chyběl vhodný terénní mezistupeň, jsme budovali pomocná zařízení, soustavu kamenů, či jsme měnili směr s pomocí tzv. kamenné centrály. Bylo to jednoduché, ale účinné a nenápadné řešení.

Při svém zkoumání krajiny jsme také narazili na mnohem starší dorozumívací zařízení, která vysílala pomocí mnohabarevných paprsků o různé intenzitě, aby jednotlivé linie proudily z nejvyšších vrcholů krajiny, všemi směry mnohdy do velké dálky i do vesmíru. Do těchto míst směřovaly rovněž paprsky z nitra země, jejichž účel jsme neznali, neboť jsme do nitra země přímo vstoupit neuměli a ani nesměli. Jen ti nejčistší z nás, jednou za mnoho let, mohli nahlédnout do tajemství kopců. Vyprávěli nám o tajemných bytostech, světelných jezdcích, ochráncích, učitelích, ochraňovatelích. Toto vše jsme si předávali z generace na generaci a věřili jsme, že vše jednou pochopíme, dokonale pochopíme a tak poznáme i svůj původ.

Rovněž legendy o dracích jsou skutečností. Děti a čistí lidé vídávali za svých pobytů v krajině mnoho draků. Byly to bytosti, složené z elementárních částic myšlenkovým působením vyšších duchovních bytostí, ale i černých duchů, které obývaly určená místa v krajině a sloužily člověku nebo mu škodily. Zlatí, červení, oranžoví, žlutí a světle hnědí draci byli ti vyspělejší ve svém uvědomnění své služby, obývali vrcholy kopců, někdy se zjevovali lidem, ochraňovali je před působením svých černých druhů z nitra země. Lidé je měli rádi, a dovedli s nimi žít v míru. Draci jim umožňovali poznávat skrytá bohatství planety, která rozdávala své dary živoucího nitra skrze své tepny – hory, kopce, skály, jeskyně, řečiště, vodopády. Svým dechem pokrývali postižená místa, ovlivňovali růst rostlin, čistili půdu, řeky nebo strážili otevřené vstupy do podzemí.

Černí a tmaví draci naopak nedosáhli znalostí svých druhů, nechali se zlákat Satanou a jejími spolupracovníky ke spolupráci a svých schopností využívali v jejích službách proti člověku. Poškozovali živoucí tepny mateřské planety, odváděli životodárnou energii potřebnou pro zdravý růst obyvatel a zajištění jejich výživy, očistu toků, růst zeleně, snažili se dosáhnout jejího cíle vedoucího k trvalému nesouladu člověka s živoucí krajinou a o jeho konfrontaci se živly. I Vaše poznání dnes, tak jako u lidí dříve, je, že krajina je a musí být živoucí ve své podstatě, že jde o dokonale souznějící organismus. Pokud tomu tak není, krajina se razantně brání narušiteli. Zásahem na jejích citlivých místech jsou vyvolány reakce jako u každého jiného postiženého organismu, který se potřebuje zbavit všeho, co pokládá za škodlivé. Pak tím především utrpí sami lidé. Je to pro vás těžké na pochopení, ale snad je to dostatečné vysvětlení pro vaše základní poznání.

Z našeho středu vždy vzešli dobrovolníci, kteří odcházeli mezi prostý lid žijící v krajině. Ti se pohybovali na bílém koni a projevovali se nebývalou moudrostí. Byli to muži i ženy, Ochránci. Vy sami ze svých dějin znáte jednu takovou bytost. Je to kněžka Libusche – neboli moudrá žena. Ona natolik svůj lid milovala, že neznala a také nečinila mezi nikým rozdílu. Měla dvě sestry. Téthu, která však žila převážně na jednom místě, a Ka-zí, která se však odklonila od svého původního poslání, dala se zlákat Satanou a posléze jí zcela podlehla a oddaně sloužila. Odtud legenda, že Kazi se věnovala černé magii, a na co ona sáhla, že kazí. Musela však odejít na samotu do ústraní, aby co nejméně mohla škodit lidem.

Libusche prorokovala českým zemím krásnou budoucnost. Viděla však i mnoho utrpení, slz a trápení. Viděla postupně jednotlivé zrozence, jak přicházejí do této země, aby podstoupili svou službu k naplnění Stvořitelova očekávání. Viděla také mnoho zkázy a zmaru, pýchy a krutosti. Když sama poznala, že lidé se stávají pyšnými, že se zcela odklání od duchovně zaměřeného života a že zcela propadají závislosti na hmotě, s těžkým srdcem se uvolila, že nebude již více jim stát v překážce, v jejich životní zkoušce. Odešla hrdě ze svého místa a předala svou duchovní vládu pozemskému vládci, tak jak si muži ve své pýše umanuli. Oni sami svou pýchou připravili zemi těžkou budoucnost. Neunesli to, že žena může být moudrá, že může mít více citu, že má více starostlivosti o blaho národa. Urazili svou ochránkyni slovy: „Běda mužům, kterým žena vládne. Dlouhé vlasy, krátký rozum.“ To hovoří za vše. Pýcha se zmocnila srdcí mužů. To Satana vlila jed do jejich nitra, aby rozpoutala nenávist obou pohlaví. Semeno zla bylo zaseto. Libusche předala pomyslné žezlo vlády muži z prostého lidu, muži pracovitému, moudrému, ale tvrdému, Pře-myslovi. Pouze jemu byla nápomocna v jeho konání radou. Přemysl byl mužem, který znal tvrdost práce, a dovedl být tedy i nesmlouvavý a tvrdý k pyšným mužům. Jinak to nebylo možné. „Bude Vám vládnout muž, jménem Pře-mysl, neboť je to vaše volba. Když se vám pře mysl, nechť vám tedy pevnou rukou od této chvíle vládne vládce jediný - Přemysl.“ Tak tomu bylo vždy, když si lidé nedovedli vládnout ve svornosti sami; museli mít jediného panovníka nad sebou, dobrého či špatného, pod kterým pak museli trpět a snášet všechny jeho rozmary. To je pravý význam celého děje, ke kterému tehdy došlo. Tak, jako se Keltové setkali poprvé s Čechy u brány země, aby smluvili věčné přátelství, tak i u soutoku dvou řek byl vyvolen nový kníže, tedy již ne kněz. Pozemský vládce nahradil v české zemi duchovního rádce!

Po smrti Krokově, posledního zasvěceného, měly ženy čím dále těžší postavení v tehdejší společnosti. Muži se začali nad ženy vyvyšovat, upírali jim i jejich přirozenost a chtěli je odsoudit do role podružných bytostí. Ženu měli jako své vlastnictví, k potěšení a na práci, k dětem si neuměli nalézt otcovský vztah. Stávalo se zvykem, že muž měl najednou i více žen, čímž se člověk ve svém vývoji vrátil zpět, neboť se svými zvyky přiblížil zvířecímu stádu. Vše pak vyvrcholilo po smrti Libusche. Stále těžší úděl mnohé ženy neunesly, proto došlo ke vzpouře, kdy část žen dokonce uchopila zbraně a chtěla s muži bojovat. A tak z původně malicherných sporů vzešla nenávist a válka. Odtud pramení legenda o dívčí válce. Ano i toto byla zlá skutečnost, kdy Satana úspěšně zasáhla do dříve klidných mezilidských vztahů, rozbila harmonické rodiny, odpoutala ženy od jejich vztahu k Matce přírodě, od jejich role starostlivých matek, a muže odvedla od pluhu, coby živitele a ochraňovatele rodiny. Podařilo se jí dosáhnout toho, že lidé opět na sobě pocítili tíhu nejhoršího zla, krveprolití. Část žen, která nepřišla o svůj mateřský cit, nechtěla s muži bojovat, neboť nesouhlasila s násilím, a tak raději odešla do ústraní do skal, lesů, hloubky moudré a smířlivé náruče přírody, kde se v paměť své velké učitelky zavázali oddávat jen duchovně čistému životu. Naučily se vládnout silami, které dovedly člověka ochránit před zlem. Přesto se i mezi tyto ženy podařilo vrazit klín zloby, když Satana s pomocí muže udeřila na nejcitlivější strunu ženy, tj. citovost a touhu po mateřství. Stalo se tak na severu Čech v místě zvaném dnes Děvín. Ženy byly zradou pokořeny, zahanbeny, poníženy a nakonec zhubeny a jejich duchové byli jati na dlouhá staletí v místě tohoto krutého děje. V jejich srdcích se na dlouhé údobí zahnízdila zloba, zatvrzelost a neschopnost odpustit mužům toto provinění. Jejich myšlenky se jim staly na oplátku prokletím, z něhož nebylo možno bez cizí pomoci se vyvázat. Čekaly skutečně dlouho a již ani nedoufaly, že jim kdo pomůže. Nakonec se tak stalo po zásluze, jejich zatvrzelá srdce polevila díky lásce několika lidí dneška, kteří pochopili, co se zde kdysi stalo, aby se do nich opět vrátil klid, mír a něha opravdového lidského citu. Než jaté ženy odešly z tohoto světa rozloučily se srdečně se svými novými přáteli, aby některé z nich se vbrzku vrátily ve službách Otce Stvořitele ku pomoci očištění všech míst krutých dějů v českých a moravských krajích.”

4. Promluva – Libusche

„I já jako dávná ochránkyně českého lidu bych chtěla ozřejmit něco ze své životní role, která mi byla dána a kterou jsem se snažila až do své smrti naplnit. Náš otec, jako znalec přírodních věd a magií pro člověka prospěšných, nás nechal vyučit tomuto umění v tehdejším duchovním sídle na hoře Zví-kov na soutoku stříbropěnné řeky Vltavy a zlatonosné Otavy. Zde jsme již jako mladé dívky poznaly, co jsou to duchovní nauky a pravdy. Našimi učiteli byli starší Druidové, zasvěcenci, kteří se tehdy nalézali ve všech významných místech Evropy. Byli mezi nimi muži, ale i ženy. V duchovních naukách v tomto směru i žena hrála a hraje neustále důležitou roli. Já a moje sestry Tétha a Ka-zí jsme se zavázaly při našich zasvěcovacích obřadech k věrnosti našemu bohu, který vždy při těchto rituálech vystupoval jako muž. Neuměly jsme rozeznat tehdy černého boha od Otce Stvořitele, ale pokud jsme měly dostatek přirozeného citu a vnitřní harmonie, nemohly jsme propadnout jakýmkoliv svodům, které se nám nabízely.

Já jsem si předsevzala roli ochránkyně české krajiny – Bohemie, která mi učarovala svou rozmanitostí, svými nádhernými zákoutími u řek, kopci, skalami, lesy. Byl to vskutku ráj pro lidi, čistý a nezkažený. Znala jsem mnohá místa, která již dnes upadla v zapomnění – vrch Oškobrh, Kotýz, Kněží hora a další, které jste již navštívili nebo se je hodláte navštívit. Protože jsem měla ráda celou krajinu, putovala jsem z místa na místo i se svými učenkami, mladými dívkami, které chtěly žít jen čistým způsobem života. Nechtěly se oddávat ničemu, co bylo příliš hmotné, svazující, nechtěly se také nikdy oddat muži, a chtěly si zachovat jen svou panenskou čistotu. Učila jsem je tomu, že láska je lidskou přirozeností, ale že nestačí sobecky milovat jen jediného člověka, ale že je nutno milovat všechny bližní, ať jsou jacíkoliv. Že nemáme právo nikoho předem soudit, že každý je svými činy a myšlenkami sám sobě soudcem před naším bohem - Stvořitelem. Pomocnicí mi dlouhý čas byla i má sestra Tétha, která však v paměť našeho otce po jeho smrti zůstala nedaleko jeho dřívějšího sídla u řeky Mže (dnešní Berounky), kde pro ní kdysi založil sídliště zvané Tetín. Druhá sestra Ka-zí však zradila náš společný cíl, odklonila se od učení starších učitelů Druidů a jejich velkých Učitelů z podzemní říše, nechala se zlákat černým bohem Satanou, neboť nebyla nikdy tak cílevědomá, pečlivá a soustředěná na duchovní nauky jako my. Přitom však chtěla dosáhnout rychle naší úrovně, neboť v jejím srdci převládla závist a pýcha, a dokonce nás chtěla v dovednosti magie i předčit. Její sobectví ji nakonec dovedlo do zkázy. Praktikovala černou magii, tedy programovou sílu proti člověku a jeho přirozenému vývoji. Nakonec odešla z tohoto světa do temných sfér. Proto o ní nikde nenajdete více zmínky. Kdo má jaké myšlenky, takový si také buduje svůj osud.

Co se týká mé osoby. I já jsem se jako mladá žena zamilovala do statného, pracovitého a moudrého muže. Věděla jsem, že není však mým údělem s ním žít v partnerství. Starost o zdravý vývoj českého národa mi byla přednější. Snažila jsem se být spravedlivou a pečlivou učitelkou všemu lidu. Tehdy ještě muži vládli všem krajům svorně a společně, neměli mezi sebou rozdílu, nad sebe i své bližní se nevyvyšovali. Měli ve svých srdcích i dostatek lásky, až do doby kdy jejich srdce opanovala pýcha. Stále více mysleli jen na sebe samé, na svůj prospěch, na hromadění majetku, což přerostlo v touhu po moci, a snahu ovládat druhé kolem sebe. Začaly mezi nimi třenice a sváry, a v české kotlině počaly panovat nedobré vztahy mezi lidmi. Muž již také nedokázal být něžný na ženu, aby ona k němu mohla vzhlížet jako k svému ochránci. Plodil děti bez vztahu, jak se jemu zachtělo, bez láskyplné přirozenosti. Ženu si svým počínáním zcela odcizil. Vztah mezi mužem a ženou přestal být souznějící, stal se protikladem. Satana zasévala velice pečlivě své kapky jedu všude tam, kde pro ně bylo místo a její dílo se jí dařilo. I mezi ženami se objevila nevole a vzpupnost proti lidské přirozenosti. Počaly si vybírat muže ne podle citu z hloubi svého srdce, ale podle chtění a uspokojení své tělesné touhy; dnes tento povrchní vztah nazýváte zamilovaností na první pohled. I ony přicházely o svůj mateřský cit, který vždy vedl jejich kroky tím správným směrem, aby nová a nová pokolení se vyvíjela zdravě a ve stále větší moudrosti a zkušenosti. Děti se rodily do stavu, kdy neměly ani otce ani matku a vyrůstaly bez lásky v místě kde se zrodily. I viděla jsem, že lid byl uchvácen zkažeností, že muže ovládla pýcha a ženy necitelnost. Proto jsem nechala jako poslední Druidka povolat do čela národa muže silného, odhodlaného, přísného ale spravedlivého, který převzal skutečnou vládu nad tímto lidem se všemi ději dobra i zla. Já jsem mu pak věrně stála po boku až do mé smrti. A tak pod vládou mužů počal vznikat dějinný český stát, jak jej znáte až do dnešních dob, se svými ctnostmi i chybami, pevností i liknavostí, odhodláním i zradou. Ještě dlouhá staletí měla proběhnout, než se mělo rožnout duchovní srdce čistým jasem nad celou zemí, aby ukázalo cestu a směr všem lidem bez rozdílu. Utekla převelice dlouhá doba a já jsem již nedoufala, že toto nastane. Těžko se mi dívalo na tu zkázu, která se vždy přihnala na českou zem. Se svými bratry a sestrami jsme z duchovních sfér pomáhali ze všech sil, abychom ochránili ty jedince, kteří se sem zrodili naplnit svůj osud i osud národa českého. Měli jsme radost z úspěchů a slzy v očích, když se dílo nedařilo a když jsme byli nuceni se dívat na převelikou tu zkázu. I dnes sami vidíte, kam se lidstvo dostalo, do jaké slepé uličky se nechalo zahnat.

Zpočátku jen jednotlivci, a poté desítky a stovky, a dnes již tisíce lidí, se však vrací zpět k Otci, nastupují cestu pro svou záchranu, i pro záchranu svých bližních, kteří potřebují ve svém okolí pozitivní příklad - vzor. A tak i lidé zasažení slepotou musí nejdříve sami na sobě poznat ukrutnost a nesmyslnost svého počínání, aby prohlédli. Nikdo nikoho nepovede za ruku, každý sám musí projevit touhu po nápravě sebe sama. Pak jedině bude možné postoupit vpřed… Těším se, že již více nebude soumraku nad českými kraji, a zavládne jen období klidu a míru a všeobecné harmonie. Dnes v duchovním světě vše vidíme jinýma očima, než tomu bylo kdysi na Zemi v Bohemii, ale prožitky, které jsme si odtud odnesli se nám neustále vracejí. Máme samozřejmě radost z vašeho počínání a jsme s vámi v každou vaši hodinu při realizaci Velkého plánu.”

5. Promluva – král Artuš

„Jsem představitelem podzemní říše Strážců planety Země, ve službách našeho Otce Stvořitele a Matky Země a jejich synů a dcer. Otevřením svých srdcí jste probudili, drazí, duchovní srdce této kdysi tak překrásné země, a svou nezištnou prací a spoluprací s duchovním světem jste napomohli k očistě české země – této pozemské Bohemie, zbavit se všeho utrpení zaneseného sem v celé její historii. Uvolnili jste všechny duchovní bytosti k dalšímu vývoji, bytosti jaté a připoutané k hmotnému světu, bez jakékoliv možnosti odchodu. Po nalezení Pravdy a přímé duchovní cesty jste započali promlouvat s námi, bytostmi z různých rovin bytí, a nepodivovali jste se již nad tím, že je toto vůbec možné. Začali jste tyto promluvy po počátečním ostychu brát jako samozřejmost, a tak jste se vlastně navrátili k prapůvodnímu stavu Velkého soužití bratří a sester na živoucí modré planetě. Ačkoliv váš počet není značný, vaše síla se stupňuje s každodenním poznáváním dějů minulých, současných, ale i budoucích. Našli jste si bránu do naší říše, a my jsme vám dovolili do ní nahlédnout. Nemůžete prozatím k nám sestoupit, ono to ani není nutné, ale skrze vysokou vibraci, o které dnes již víte a umíte s ní a v ní pracovat, jste návštěvníky naší Studnice poznání, kdykoliv si to budete přát. Odcházím nyní v době zásadních změn z této Země, neboť má činnost zde je u konce. Nejsem již legendou, ale pro vás skutečnou bytostí. Je mě zapotřebí jinde, můj čas služby se naplnil, a to i díky vám. Uvolňuji své křeslo, na kterém jsem usedal po dlouhou dobu. Toto křeslo předávám tobě, český lide, který jsi našel cestu do našich srdcí a způsobil jsi mi radost ze skutků, které nastaly – neboť oba světy, ten pozemský hmotný a ten duchovní, jsou vzájemně již propojeny. Klíč obdržíš tam, kam tě i nadále povede tvé duchovní srdce. Loučí se milující král Artuš, oddaný zastánce Pravdy. Zvu zástupce českého lidu k převzetí klíče od pokladnice vědění ve svém sídle, v místě uložení „svatého Grálu“ a „hradu sv. Grálu“. Pokladnice bude zpřístupněna jen těm, kdož byli k tomuto úkolu svobodně zvoleni, kdo sebou ponesou své čisté srdce, kdo přijmou úkol jim daný, a kdo ruku v ruce jsou ochotni obětovat své pohodlí pro službu svým bližním. Oni sami nechť se svobodně rozhodnou. V mém paláci jsou vždy vítáni. Mí rytíři nechť je vítají v plné duchovní zbroji jako mé nejvěrnější přátele a spojence. Světlo poznání je přivede vždy na ta správná místa. To pravím Já Artuš král Rytířů kulatého stolu modré planety Země a Spojenectví planet světelného kříže, věrný a oddaný služebník Otce Stvořitele 11. vesmíru.”

6. Promluva – kníže Václav

„Velice jsem miloval svou zem, i svůj lid. Pro ně jsem byl ochoten vzdát se všeho nejcennějšího, včetně svého života. Ctil jsem Pravdu, a má babička, kněžna Ludmila, mě společně s mými duchovními učiteli uvedla na cestu k Pravdě. Tuto jsem celý svůj krátký život hájil a snažil jsem se z ní nesejít. Některá údobí mého života byla složitá. Můj vztah k matce byl chladný, neboť i ona byla ke mně chladná. Můj vztah k bratru Boleslavovi byl přátelský, nikoliv však vřelý, neboť on spadal do vlivu mé matky a ta v něm viděla silného vládce, který na rozdíl ode mne dokáže vládnout pevnou rukou. Kdo se zajímá o podstatu mého života, najde ji v legendě o sv. Václavovi.

Nikdy jsem nechtěl, aby české země žily v porobě, ale musel jsem mír vykoupit. Vykoupil jsem jej zlatem, neboť to podle mě nemělo zásadní hodnotu pro člověka, jak se ve své pýše vždy domníval. Cennější bylo vždy zachování lidského života a hájemství šlechetných lidských hodnot. Chtěl jsem zachovat mír v české zemi, proto jsem nevyvolával konflikty, ani hádky. Vždy jsem se však uměl postavit bezpráví a násilí. Měl jsem mnoho věrných přátel, i spojenců, ale zloba v lidech z nich často dělala i nepřátele. Mečem jsem uměl vládnout, byla to tehdy povinnost, ale nikdy jsem jej nadarmo nepoužíval. V obráceném meči jsem viděl symbol kříže, který mě varoval před násilím a zmarem lidských životů. Věděl jsem, že boj přináší nekonečné utrpení a neustálý koloběh karmického zrozování.

Rád jsem pobýval v kraji u řeky Mže (Berounky), kde se střetávalo vždy mnoho lidských osudů podstatných pro samu historii Čech. Je to krásný kraj, plný energie, plný odkazů našich předků. Dnes již málokdo může vidět to, co jsem tehdy vídával já. Sedávali jsme s mou babičkou na Tetíně, na skále nad řekou a měli jsme dostatek času přemýšlet o smyslu lidského bytí, o učení Krista a o Jeho poselství, které nám přinesl skrze cestu svého velkého utrpení. Přemýšlel jsem i o našem osudu, lidských bytostí z masa a kostí, ve vztahu k osudu české země i k nekonečnu všehomíra.

Měl jsem ženu a malého syna, a oba jsem velice miloval, když jsem předával vládu nad světskými záležitostmi svému bratru. Po zavraždění mé babičky Ludmily jsem neustále přemítal nad pomíjivostí lidského bytí, nad nesmyslností některého lidského počínání, i prospěchu a neprospěchu lidského konání. Udělal jsem pro svou zemi mnohé, ale nemyslím si, že jsem udělal vše. Lidé ve mně nacházeli vzor spíše v časech budoucích, než mí tehdejší vrstevníci. To, že jsem duchovně prohlédl v mladém věku, mi dávalo naději, že v mém příštím zrození dokonám poslání a děje již tehdy započaté. Mohu dnes říci, že jsem nebyl zavražděn svým bratrem ani jeho kumpány, pouze raněn při potyčce, když se o to pokusili. Nebylo jim dovoleno mě zabít. Nicméně vzdal jsem se svého panování dobrovolně, neboť vše potřebné již bylo vykonáno a nebylo nutno o moc ve státě českém zápasit. Odešel jsem do ústraní, kde jsem dožil svůj krátký život se svou rodinou. Někteří dobří lidé mého času i lidé z časů budoucích na mě často vzpomínali. Zvláště ti, co ctili můj odkaz pro budoucnost. Ale sama církev, která často hýbala lidskými osudy a snažila se měnit běh lidských dějin, se chopila příležitosti, aby začal naše lidské děje a poučení z nich překrucovat a vykládat po svém. Ona potřebovala často pro svoje obcování s ďáblem k ovládání prostých lidí uměle vytvořené světce a neustálé zázraky - zjevení, aby lidem ve vytržení z reality připomínala, že jen ona je schopna vykládat tyto události v pravém úhlu a „světle“. Takto se zcela zpronevěřila odkazu Krista, i odkazu nás bytostí, co jsme za Pravdu mnohdy trpěli i umírali. I její čas se naplní, jako se naplnil kdysi ten náš pozemský. Nelze donekonečna lhát a myslet si, že to zůstane bez příslušné odezvy. Předal jsem kdysi svou zem svým následovníkům po vykonaném díle, o knížecí stolec jsem tedy nebojoval, neboť toho nebylo zapotřebí. Dobře jsem věděl, co mě v budoucnu čeká, to babička mi odhalila celou pravdu. Žil jsem v míru ještě nějakou dobu, abych očekával s nadějí svůj čas nového zrození, v období nové lidské krize, kdy česká zem opět bude potřebovat nové duchovní vzkříšení a probuzení. To je však již promluva jiné bytosti, Karla IV.”